Jiří Kovařík strana 4 z 5

Cestopis po Korzike. Dozviete sa veľa o histórií ostrova, kam ísť až po to, čo ochutnať. Spestrené farebnou prílohou.

Maršál Michal Ney, vévoda z Elchingenu a kníže z Moskvy, muž, kterému Napoleon i celá armády říkali Nejstatečnější ze statečných. Prošel od prvních let Francouzské revoluce až po bitvu u Waterloo stovkami bojů od těch klíčových až po dávno zapomenuté a zařadil se mezi největší legendy napoleonských válek.

Přijměte pozvání na ostrov, ať už jste jej navštívili nebo se na nej teprve chystáte. Nehledejte v této knize průvodce, který říká stroze jen to, co si máte prohlédnout a kudy jít. Povede vás turistickými zajímavostmi, památkami, přírodou, navštíví s vámi významné stavby a nejpozoruhodnější místa ostrova.

Roku 1793 dostal dělostřelecký důstojník, který se tehdy ještě psal jako Napoleone Buonaparte, poprvé příležitost ukázat svůj talent a při obléhání Toulonu si vysloužil první generálské epolety. O tři roky později stanul, už jako Napoleon Bonaparte, v čele Italské armády, nejubožejší ze všech vojsk republiky, a vedl ji od vítězství k vítězství.

Mušketýr je formou literatury faktu napsaným životopisem Charlese de Batz de Castelmore, hraběte dArtagnan, hrdiny, z něhož pak Alexandre Dumas učinil hlavní postavu Tří mušketýrů.

Název knihy je parafrází věty z posledního dopisu generála Lasalla, nejslavnějšího husara všech dob, a dokonale vystihuje mentalitu mnoha slavných vojáků napoleonské éry, jejichž bouřlivé osudy plné válek, bitev i lásek vydají na dobrodružný román. Takoví byli nejen Lasalle, ale i Cambronne, který vykřikl u Waterloo ono slavné "merde", Daumesnil řečený Dřevěná noha, jenž se odmítl vzdát i po poslední Napoleonově porážce, jezdečtí generálové Montbrun, d´Hautpoul, tři bratři Colbertové i husar Fournier, třebaže Napoleona nemiloval... Výjimečné osudy těchto i dalších mužů (a dokonce i jedné ženy) slavné doby ožívají v knize, kterou renomovaný autor literatury faktu napsal s použitím českému čtenáři neznámých pramenů

První svazek projektu, který čtenáře postupně provede francouzskými dějinami od časů Merovejců, nejstarší královské dynastie, až po napoleonskou dobu. Příběhy zde shromážděné vypráví o dramatických událostech, z nich mnohé jsou dodnes opředeny otazníky. Povedou nás od nesmiřitelného boje merovejských královen Bruhnildy a Fredegundy přes otazníky kolem smrti legendárního rytíře Rolanda k příběhu tragické lásky Abélarda a Héloisy či krvavému soupeření Burgundů a Armagnaků. Líčí násilnou smrt mnoha mocných, vzestupy a pády, urputná obléhání hradů i jejich obranu, bitvy a souboje a dotýkají se i velkých záhad, které dodnes vzrušují svět: tajemství katarského hradu Montségur, otazníků kolem zániku templářského řádu či toho, zda Johanka z Arku skutečně skončila na hranici. Známý autor literatury faktu v této poutavě psané knize bohatě využil dobové kroniky i historickou francouzskou literaturu, českému čtenáři většinou těžko dostupnou.

Sňatky se smrtí: Bandité, politické atentáty, vraždy a záhady, nejasná úmrtí mocných či nepohodlných, tajemství, jež měla zůstat neodhalena či stále odhalena nejsou, to vše tvoří závěrečný svazek příběhů z francouzské historie, sahajících od časů vlá dy Ludvíka XV. po Napoleonův pád. Byla Gévaudanská bestie člověkem, či zvířetem? Kdo stál za aférou kolem náhrdelníku Marie-Antoinetty? Proč padla Bastila? Kdy a kde zemřel Ludvík XVII., král-dítě, který nikdy nevládl? Kdo dal rozkaz k popravě unesen ého prince dEnghien? Nač zemřel Napoleon a zemřel vůbec na Ostrově svaté Heleny? V patnácti příbězích krom toho ožívají bandité Cartouche, Mandrin či muži, kteří si říkali Bratrstvo Jéhu, královrahové Damiens a Louvel, rytíř i tajný agent dÉon, o n ěmž se nevědělo, je-li ženou nebo mužem, krvavý revoluční despota Eulogus Schneider a další. Má krev patří Napoleonovi: Název knihy je parafrází věty z posledního dopisu generála Lasalla, nejslavnějšího husara všech dob, a dokonale vystihuje mentalit u mnoha slavných vojáků napoleonské éry, jejichž bouřlivé osudy plné válek, bitev i lásek vydají na dobrodružný román. Takoví byli nejen Lasalle, ale i Cambronne, který vykřikl u Waterloo ono slavné "merde", Daumesnil řečený Dřevěná noha, jenž se odm ítl vzdát i po poslední Napoleonově porážce, jezdečtí generálové Montbrun, dHautpoul, tři bratři Colbertové i husar Fournier, třebaže Napoleona nemiloval... Výjimečné osudy těchto i dalších mužů (a dokonce i jedné ženy) slavné doby ožívají v knize, kterou renomovaný autor literatury faktu napsal s použitím českému čtenáři neznámých pramenů.

Waterloo s podtitulem Poslední bitva je druhým a závěrečným svazkem práce o posledním Napoleonově tažení, které trvalo pouhé čtyři dny a skončilo jeho porážkou.

První svazek dvoudílné práce o posledním Napoleonově tažení, které trvalo pouhé čtyři dny a skončilo jeho porážkou. Autor čtivě analyzuje vojenské podmínky, síly, možnosti a plány obou stran. Takřka krok za krokem a hodinu po hodině líčí první tři dn y bojů, které vyvrcholily paralelními bitvami u Ligny a Quatre Bras a rozdělením francouzské Severní armády na dvě části.

Příběh epické cesty 2. Tichooceánské eskadry přes půlku světa a její zkázy v jedné z největších námořních bitev hladinových lodí, svedené v květnu 1905 admirály Rožestvenským a Tógóem nedaleko japonských břehů.

Napoleon v Rusku s podtitulem Zkáza Velké armády je druhým a závěrečným svazkem práce o tažení roku 1812, v němž chtěl císař Napoleon porazit ruského imperátora Alexandra, sám ale utrpěl navzdory všem vítězstvím porážku, která předznamenala jeho pád.

Jiří Kovařík je autorem knihy Ludvík XIV. Život, doba a války krále Slunce. Ludvíka XIV. vnímáme obecně jako okázalého absolutního monarchu a despotu, řídícího Francii podle své vůle i rozmaru. Pokud jde o politiku, je to válkychtivý a dobyvačný král. Tak vypadá pokřivený obraz, poplatný republikánské historiografii 19. stol., a pokud za něj pronikneme, objevíme muže vládnoucího podle svého nejlepšího svědomí tak, jak jej k tomu v dětství cílevědomě připravovali...

Ordálie, Boží soudy, gladiátorské hry, turnaje, souboje, duely – jedním slovem ritualizované násilí provází dějiny lidstva od nepaměti. Často se pod maskou souboje skrývaly vraždy a naopak, mnohé násilí bylo obhajováno na základě dobově platných kodexů chování. Písemné doklady o násilném řešení sporů nějakou více či méně přesně kodifikovanou formou máme již ze starověku a s každým stoletím jich přibývá. Duel, tato formalizovaná podoba násilného rozhodování, která strana má „pravdu“, je fenoménem výrazně evropským. Až do vynálezu střelného prachu byl rozhodován chladnou zbraní, takže je s ním nevyhnutelně spjat i vývoj šermířského umění.Autoři ve svém díle koncipovaném do tří svazků popisují nejenom jednotlivé formy boje dvou jedinců či souboje známých osobností, ale všímají si také socio-historického kontextu a dobových literárních či dramatických reflexí duelů.

Dvoudenní střetnutí v severovýchodním prostoru Severního moře, kterému Britové říkají bitva u Jutska a Němci bitva u Skagerraku, se odehrálo v posledních květnových dnech roku 1916 a stalo se až do bojů v Tichomoří v letech 2. světové války největším střetem hladinových válečných lodí všech dob.

Richard III. je znám tak, jak jej vylíčil William Shakespeare: hrbatý, bezohledný a mnohonásobný vrah, který se pro korunu neštítí ničeho. Ve skutečnosti takový vůbec nebyl. Neměl hrb a nejspíš ani jinou tělesnou deformaci. Narodil se jako syn jednoho z nejmocnějších mužů znesvářené Anglie a dospěl v době válek růží. Byl bratrem a nejpevnější oporou Edvarda IV., který si sám vsadil na hlavu korunu duševně postiženého Jindřicha VI. Jako statečný rytíř, srdnatý voják a schopný velitel se Richard zúčastnil bitev u Barnetu, Tewkesbury a mnoha dalších. Stoupal vzhůru, až se stal sám králem. V bitvě u Bosworthu ztratil království i život. Proč z něj po jeho smrti udělali zločince a zrůdu? Byl vinen tím nejstrašnějším skutkem, který mu přisuzovali a vyčítali, vraždou svých dvou malých synovců? Jak žil, co jej formovalo, jaký měl charakter? To vše je tématem nejnovější knihy oblíbeného autora literatury faktu.