Jiří Kovařík strana 5 z 5

Richard III. je znám tak, jak jej vylíčil William Shakespeare: hrbatý, bezohledný a mnohonásobný vrah, který se pro korunu neštítí ničeho. Ve skutečnosti takový vůbec nebyl. Neměl hrb a nejspíš ani jinou tělesnou deformaci. Narodil se jako syn jednoho z nejmocnějších mužů znesvářené Anglie a dospěl v době válek růží. Byl bratrem a nejpevnější oporou Edvarda IV., který si sám vsadil na hlavu korunu duševně postiženého Jindřicha VI. Jako statečný rytíř, srdnatý voják a schopný velitel se Richard zúčastnil bitev u Barnetu, Tewkesbury a mnoha dalších. Stoupal vzhůru, až se stal sám králem. V bitvě u Bosworthu ztratil království i život. Proč z něj po jeho smrti udělali zločince a zrůdu? Byl vinen tím nejstrašnějším skutkem, který mu přisuzovali a vyčítali, vraždou svých dvou malých synovců? Jak žil, co jej formovalo, jaký měl charakter? To vše je tématem nejnovější knihy oblíbeného autora literatury faktu.

Richard III. je znám tak, jak jej vylíčil William Shakespeare: hrbatý, bezohledný a mnohonásobný vrah, který se pro korunu neštítí ničeho. Ve skutečnosti takový vůbec nebyl. Neměl hrb a nejspíš ani jinou tělesnou deformaci. Narodil se jako syn jednoho z nejmocnějších mužů znesvářené Anglie a dospěl v době válek růží. Byl bratrem a nejpevnější oporou Edvarda IV., který si sám vsadil na hlavu korunu duševně postiženého Jindřicha VI. Jako statečný rytíř, srdnatý voják a schopný velitel se Richard zúčastnil bitev u Barnetu, Tewkesbury a mnoha dalších. Stoupal vzhůru, až se stal sám králem. V bitvě u Bosworthu ztratil království i život. Proč z něj po jeho smrti udělali zločince a zrůdu? Byl vinen tím nejstrašnějším skutkem, který mu přisuzovali a vyčítali, vraždou svých dvou malých synovců? Jak žil, co jej formovalo, jaký měl charakter? To vše je tématem nejnovější knihy oblíbeného autora literatury faktu.

Po Pamětech Marcellina de Marbota, Napoleonově kavaleristovi kapitána Parquina a Napoleonově granátníkovi kapitána Coigneta dostává český čtenář do rukou čtvrté memoáry z časů napoleonských válek, které v nakladatelství Elka Press spatřily světlo světa. Nenapsal je ani šaramantní kavalerista, ani elitní gardista, ale prostý nižší důstojník pěchoty, který viděl válku nikoliv z nadhledu sedla či hýčkané pozice císařské gardy, ale doslova ze země, již prošlapal blátem, mrazem i prachem křížem krážem Evropou od Ruska po Španělsko. Popisuje život v napoleonské armádě, jak se jevil mládenci, který nosil na začátku epolety z vojenské školy čerstvě vyřazeného podporučíka a nedotáhl to dál než na kapitána řadové pěchoty. Elzéar Blaze měl jistě nač vzpomínat, vždyť křest ohněm zažil koncem zimy roku 1807 v bývalém Polsku, v boji s Rusy, a do roku 1814 prošel spoustou bitev i šarvátek. V tematických kapitolách se vzpomínkami, postřehy i anekdotickými historkami vrací do prostředí Napoleonovy Velké armády, počínaje poměry ve vojenské škole přes bitvy, pochody, útrapy, až po život v kasárnách, na taženích, v táborech, při přehlídkách, v míru i ve válce. Popsal poměry v Německu, Polsku i za Pyrenejemi, pozornost zaměřil nejen na vojáky, ale i markytánky, obsáhlou pasáž věnoval duelománii napoleonských důstojníků a nevyhnul se ani tristním tématům, jako je vojenská poprava. Tyto zvláštní memoáry, které kapitán Blaze nazval Vojenský život za císařství aneb zvyklosti v posádkách, v leženích atd., ojedinělé spoustou postřehů kořeněných humorem a zlomyslností, patří ke zlatému fondu napoleonské literatury a dodnes vycházejí v mnoha jazycích. Čtěte, nejlépe někde ve stínu stromu se sklenou vína či slzou pálenky v ruce tak, jak čítával dobré knihy v chvílích oddechu a blízko soudků markytánek za válečných tažení i kapitán Blaze…

Tentokrát věnovaný událostem od Caesarovy smrti do poslední čtvrtiny 1. století našeho letopočtu. Jde zde o válku Octaviána a Marca Antonia s Brutem a Cassiem, Caesarovými vrahy, která skončila bitvou u Pharsalu, o války druhého triumvirátu a jeho rozpad, po němž následoval boj, který skončil námořní bitvou u Actia.

Meč a kříž, první svazek tetralogie Rytířské bitvy a osudy, je barvitým líčením válečnictví a rytířských zvyků období raného středověku. Začíná posledním bojem Rolanda, vzoru všech rytířských ctností, pokračuje bitvou u Hastingsu, v níž Vilém Bastard dobyl Anglii, skrze osudy Bohemunda z Tarenta i Godefroye z Bouillonu popisuje bitvy u Antiochie, Dorylaea či dobytí Jeruzaléma. Rytířskými mravy a zvyklostmi nás budou provázet „nejlepší rytíř na světě“ Guillaume le Maréchal, král Richard Lví srdce a divoký trubadúr-válečník Betrand de Born. Svazek uzavírá bitva u Bouvines, svedená takřka podle turnajových pravidel.

Rytířská krev, druhý svazek tetralogie Rytířské bitvy a osudy, pokračuje barvitým líčením válečnictví a rytířských zvyků konce raného a počátku vrcholného středověku. Skrze osudy hraběte z Montfortu a vikomta Trencavela projdeme nesmiřitelnou válkou s Albigenskými na jihu Francie, u Lehnice budeme svědky střetu křesťanských rytířů s Mongoly a ve dvou bitvách, u Coutrai a Bannockburnu, uvidíme, kterak rytířské vojsko začaly porážet houfy neurozené pěchoty. Dvě obsáhlé části jsou věnovány posledním bitvám dvou českých králů; budeme se v nich snažit dopátrat pravdy o smrti Přemysla II. Otakara u Dürnkrut a Jana Lucemburského u Kresčaku. Nové vydání je krom ilustrací rozšířeno o osudy Jeana de Joinvilla, účastníka 7. křížové výpravy, a o obranu Akkonu, poslední křižácké výspy ve Svaté zemi.

První svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje na tetralogii Rytířské bitvy a osudy rokem 1526 a bitvou u Moháče, v níž zemřel český a uherský král Ludvík Jagellonský. Pokračuje napříč válkami křesťanů s muslimy i katolíků s protestanty, obranou Malty, bitvou u Lepanta, zkázou španělské Velké Armady či náboženskou válku ve Francii a líčí životní osudy řady velkých válečníků, osmanského admirála Chaireddina Barbarossy, tragický osud hraběte Egmonta nebo život vévody z Alby, největšího španělského vojevůdce.

Čas Stoleté války, třetí svazek tetralogie Rytířské bitvy a osudy, přivádí čtenáře do ohnisek velkého konfliktu mezi Anglií a Francií. Změněnou tvář rytířských bojů zachycují pro Francouze osudové bitvy u Poitiers a Azincourtu, proměny rytířského ideálu a zvyklostí přibližují osudy úspěšného válečníka Bertranda du Gueslina či Enguerranda VII. de Coucy, tragického hrdiny poslední křížové výpravy k Nikopoli. S Johankou z Arku budeme přítomni obraně Orléansu a na osudech Gillese de Rais, jejího spolubojovníka, uvidíme, kam až může vést rozervanost člověka, spojená s pýchou urozenosti. Odbočíme na bitevní pláň u Grunwaldu/Tannenbergu a vrátíme se do Francie, k rozhodující závěrečné bitvě Stoleté války u Formigny. Reedice tohoto svazku je rozšířena o příběh legendárního Souboje třiceti, velkou spanilou jízdu Johna Gaunta roku 1373 a bitvu u Verneuil, právem označovanou jako druhý Azincourt.

Druhý a závěrečný svazek Napoleonovy monografie zahrnuje dobu, kdy se První konzul a generál Francouzské republiky stal císařem Francouzů a Francie monarchií, byť s republikánským nádechem. Kniha sleduje dobu, v níž se prolínal státník a politik s vojevůdcem, líčí válečné události, proslulá tažení, legendární i méně známé bitvy, Napoleonův vzestup i pád, současně ale zachycuje společenské poměry, čas završení porevolučních změn a přerod občana císaře v autokratického vladaře. Analyzuje přitom, proč se Evropa, kterou pod svým žezlem sjednocoval, nakonec obrátila proti němu, a sleduje Napoleonův osud až k hořkému konci v zajetí na Svaté Heleně. Text doplňuje 37 map a přes 200 vyobrazení.

Maršálové Napoleonových orlů jsou knihou o šestadvaceti legendárních mužích na pozadí dvou desetiletí válek Francouzské revoluce, Direktoria, konzulátu a napoleonského císařství od bitvy u Valmy po bitvu u Waterloo. Je to příběh o vzestupu a pádu Napoleonových vojevůdců, o věrnosti a zradě, jejich talentu, oddanosti a nenávisti, ctižádosti i průměrnosti, přednostech a slabostech, pýše, hrdinství..

Jean-Roch Coignet byl příslušník 1. pluku gardových pěších granátníků Napoleonovy císařské gardy, elity armády, a později i příslušník malého císařského štábu. Jeho první bitvou bylo italské Montebello 9. června 1800 a hned o pět dní později bojoval u Marenga. Byl přijat co konzulární a poté do císařské gardy, do pluku gardových pěších granátníků, byl u Ulmu, vstoupil roku 1805 do Vídně, bojoval u Slavkova, o rok později v pruské kampani zažil Jenu, v Polsku roku 1807 Pruské Jílové, Helisberg, Friedland i mír v Tylži, ve Španělskou prošel Somosierrou i dobytím Madridu, roku 1809 bojoval u Teugn-Hausenu, Abendsbergu, Eggmühlu, Eslingu i Wagramu, táhl roku 1812 do Ruska, dokázal se vrátit zpět, viděl roku 1813 Lützen, Budyšín, Drážďany, Lipsko i Hanau, pokud jde o nejproslulejší bitvy, a kampaň roku 1814 prožil od Saint-Dizier či Brienne až po abdikací císaře ve Fontainebleau. Přidal se k císaři roku 1815 znovu, vytrval s ním až k Waterloo, a vojenskou kariéru uzavřel soubojem s jedním z těch, co Napoleona špinili… Po Napoleonově pádu byl poslán do výslužby, jako mnoho jiných měl existenční potíže, které vyřešil sňatkem s dobře situovanou vdovou z Auxerre, a svoje paměti psal na naléhání zákazníků obchodu své choti, zejména obchodních cestujících, jimž prodával opisy po pěti francích… Zemřel devětaosmdesátiletý roku 1865, jeho sešity vyšly prvně roku 1883 a vzbudily senzaci hlavně tím, že představovaly skvělý pramen o životě obyčejných vojáků i nižších důstojníků Grande Armée; podobných bylo do té doby vydáno jen velmi málo. Dodnes jsou to jedny z nejvydávanějších a nejproslulejší pamětí na napoleonské války.

Postupem staletí se duel – ať již chladnou či střelnou zbraní – stal neodmyslitelnou součástí života vyšší společnosti, především šlechty a důstojnického sboru, ačkoliv nezřídka jej praktikovali i neurození občané. V určitých obdobích byl natolik rozšířeným jevem, že jej současníci přirovnávali k morové epidemii. Druhý díl projektu Historie evropských duelů a šermu popisuje „zlatou dobu“ duelů, spadající do 16. až 18. století, a obšírně popisuje vývoj šermířského umění v tomto období. Evropa byla tehdy svědkem nebývalého rozvoje šermířských škol, jejichž mistři nám zanechali řadu traktátů a učebnic šermu, doprovázených často ilustracemi pozoruhodné výtvarné úrovně. Samozřejmě se opět dozvíme podrobnosti o soubojích slavných osobností, ale také o ženách s kordem a mužích v sukních, o soubojích Napoleonových důstojníků, o soupeření jednotlivých šermířských škol. Dočteme se i o tom, jaké byly duelové zvyklosti, jak byly kodifikovány a jak se na celý fenomén dívali panovníci, církev a společnost, a to nejenom ve střední a západní Evropě, ale také v Rusku.

Mušketýr je formou literatury faktu napsaným životopisem Charlese de Batz de Castelmore, hraběte dArtagnan, hrdiny, z něhož pak Alexandre Dumas učinil hlavní postavu Tří mušketýrů.

Název knihy je parafrází věty z posledního dopisu generála Lasalla, nejslavnějšího husara všech dob, a dokonale vystihuje mentalitu mnoha slavných vojáků napoleonské éry, jejichž bouřlivé osudy plné válek, bitev i lásek vydají na dobrodružný román. Takoví byli nejen Lasalle, ale i Cambronne, který vykřikl u Waterloo ono slavné "merde", Daumesnil řečený Dřevěná noha, jenž se odmítl vzdát i po poslední Napoleonově porážce, jezdečtí generálové Montbrun, d´Hautpoul, tři bratři Colbertové i husar Fournier, třebaže Napoleona nemiloval... Výjimečné osudy těchto i dalších mužů (a dokonce i jedné ženy) slavné doby ožívají v knize, kterou renomovaný autor literatury faktu napsal s použitím českému čtenáři neznámých pramenů