Stefan Zweig

Víte, že hymnu francouzských revolucionářů `Marseillaisu` složil zarytý stoupenec monarchie? Že objev zlata v Kalifornii udělal z nejbohatšího muže světa žebráka? A že stačilo jen zavřít zadní branku, a Turci by nedobyli Cařihrad? O tom všem píše Stefan Zweig v této knize, která se ve světě již dávno proslavila. Přináší dvanáct mimořádně zajímavých příběhů, které v posledních pěti stoletích měnily tvář našeho světa. Jsou o vojevůdcích, geniálních vynálezcích i nesmrtelných umělcích. A o tom, proč právě kvůli nim udeřila `hvězdná hodina lidstva`, která změnila osudy lidí na desítky a stovky let dopředu.

Stefan Zweig bol jedným z tých spisovateľov, ktorí museli emigrovať a k dobe sa primerane svojim možnostiam vyslovil práve knihou Svedomie proti násiliu alebo Castellio proti Kalvínovi, v ktorej analógiou boja Castellia proti Kalvínovi v šestnástom storočí, v storočí náboženských a fanatických vrážd, horiacich hraníc, honby na kacírov vyslovuje svoje presvedčenie humanistu, odsudzuje násilie a netoleranciu a zasadí ako Castellio siatbu pre priaznivejšie časy. Sám autor vynikajúcich románov, aký mi sú Hviezdne hodiny ľudstva, Erasmus Rotterdamský, Mária Antoinetta, Joseph Fouché, však nevie nájsť východisko z týchto krušných časov a volí radšej dobrovoľnú smrť, pretože pre priateľa Maxima Gorkého, Romaina Rollanda a mnohých ďalších je vojna triumfom barbarstva, výronom ničivých prapudov, a on sa do tejto doby nehodí.

Slávna autobiografia viedenského rodáka zachytáva spoločenské a politické zmeny od konca 19. storočia až po začiatok 40. rokov minulého storočia, keď autor spolu s manželkou spáchal v emigrácii samovraždu. Nie je to len milostný list starým časom, ako bývajú niekedy označované úvodné časti jeho memoárov, ale aj svedectvo toho, ako sa predvojnová Európa vrhla do náručia zničujúcej prvej svetovej vojny a odniesla si z toho primálo poučenia, aby sa nevyhla ďalšiemu konfliktu. V knihe zachytil nielen nástup nacizmu a to, „koľko ľudskej dôstojnosti zmizlo v tomto storočí“, ale aj pulzujúci intelektuálny život či premeny morálky na prelome storočí, keď práve dospieval.

Stefan Zweig (1881 - 1942) - rakúsky spisovateľ, esejista, prekladateľ, pacifista, humanista bol vášnivý zástanca zjednotenej duchovnej Európy a spolunažívania národov i kultúr. Jeho život výrazne ovplyvnili obe svetové vojny. Proti prvej sa, napriek svojmu odporu k politike, verejne postavil. Tá druhá ho zlomila a stratiac svoje ideály si vzal život. Vo svojej tvorbe neúnavne zdôrazňoval právo človeka na uznanie jeho prirodzenosti, odmietal pokrytectvo a každý neprirodzený tlak. Silne ovplyvnený psychoanalýzou Sigmunda Freuda vykresľoval postavy zmietané vášňami a citmi, či to boli veľké osobnosti dejín alebo iba obyčajní, takmer bezvýznamní ľudia. V roku 1938 emigroval do Spojeného kráľovstva a v roku 1941 do brazílskeho Petrópolisu, kde spolu s manželkou spáchal samovraždu, keď sa k nemu dostali správy o ničení kultúrnych hodnôt nacistami. Jeho skvostný román Opojenie z premeny je príbehom dievčiny, ktorá sa z jednotvárneho života v malej obci dostáva na krátky čas do prostredia veľkomestskej spoločenskej smotánky, kde sa z tejto nenápadnej poštovej úradníčky stáva krásavica obletovaná vrstovníkmi z majetných rodín. Jej "opojenie z premeny" však netrvá dlho. Kniha je plná neuveriteľných kontrastov, pominuteľných stereotypov, vzrušujúcich nevšedností, či premien i neustáleho boja o priazeň a priateľstvo. Zároveň však dokonale vystihuje pocit vnútorného prázdna, ktorý sa po vojne usídlil v mysliach premýšľavých ľudí a zanechal v ich srdciach nezmazateľnú pachuť a trpkosť. Dielo vznikalo začiatkom v začiatkom tridsiatych rokov, no autora od práce na ňom odvádzala ekonomická a politická situácia v Európe. Napokon vyšlo až posmrtne v roku 1982.

Der berühmte österreichische Schriftsteller Stefan Zweig (1881-1941) erinnert sich in seinem autobiographischen Werk an seine Jugendzeit in Wien Anfang des 20. Jahrhundertes die von einem Gefühl der Sicherheit, aber auch von Lebensfreude und kulturellem Genuss geprägt war. Überschattet wird diese sorglose Zeit vom Ersten Weltkrieg, der Europa für immer verändert. Stefan Zweig beschreibt diese Jahre und die Anfänge des Faschismus, sowie die ersten Jahre des Zweiten Weltkrieges. Die Erinnerungen eines Europäers geben dem Leser einen umfassenden Eindruck von dieser wichtigen geschichtlichen Epoche, die durch die persönlichen Berichte und Anekdoten des Autors lebendig wird.

Zweigova kniha, žánrově na pomezí eseje, románu a historické studie, vyšla poprvé ve Vídni v roce 1936, pouhé dva roky před pohlcením autorovy vlasti hitlerovským Německem. Ačkoliv její protagonisté – Castellio, Kalvín a Servet – jsou historické osobnosti 16. století, jedná se o vášnivou a povznášející obranu nejzákladnějších hodnot evropské civilizace: svobody, tolerance, života a lidskosti proti jakékoli znásilňující, totalitní ideologii. Castelliův zápas s Kalvínem, „boj komára se slonem“, ukazuje Zweig jako zápas neohroženého svědomí a myšlení jednotlivce s násilnou teokratickou diktaturou. Jejich střetnutí vrcholí poté, co z Kalvínovy vůle dojde v Ženevě k upálení humanistického učence Miguela Serveta. Proti této justiční vraždě a na obranu dalších „kacířů“ vystoupí Sebastian Castellio a riskuje při tom vlastní život. Jako první formuluje ve své době převratnou teorii snášenlivosti a tolerance, jejíž jádro lze vystihnout slovy, že upálení kacíře není nic jiného než vražda a že „upálit člověka neznamená obhajovat učení, nýbrž zabít člověka“. Komár sice v zápase se slonem na čas podléhá, ale Castelliovy myšlenky a díla o několik desetiletí později ožívají v mnoha zemích Evropy a stávají se pevnou součástí evropského kulturního vědomí. Český překlad vyšel poprvé na počátku normalizace v roce 1970; byla v tom nejspíš nepozornost nebo přetíženost tehdejších cenzorů. Čtenářům totiž muselo být jasné, že Zweigův esej je působivou obhajobou svobody proti každé totalitní ideologii, a čerpali z něj naději podobně jako čtenáři v roce 1936. Význam Svědomí proti násilí je však aktuální trvale. Připomíná nám, že Západ nestojí na ekonomickém růstu, konzumu nebo vyprázdněných byrokratických pravidlech, ale na těžce vybojovaných a prožitých hodnotách.

Rok po vypuknutí prvej svetovej vojny napísal Stefan Zweig znepokojujúcu esej o počiatku tejto katastrofy. „Európa na prelome storočia: Mierové zvony ohlasovali nové, posledné storočie druhého tisícročia...“ Tak znie začiatok nespravodlivo zabudnutej práce, ktorá sa nespomína v žiadnej významnej biografii. O eseji sa vie málo, isté je, že bola úvodom ku knihe Dejiny veľkej vojny s dôrazom na zohľadnenie úlohy Rakúsko-Uhorska. Tento spis vyšiel pod názvom Nedeliteľné a nerozlučiteľné a dokumentoval bratstvo v zbrani medzi Nemeckom a Rakúsko-Uhorskom. Stefan Zweig vtedy patril k Literárnej skupine, ktorá počas prvej svetovej vojny pracovala vo vojenskom ústave. Pričinil sa o to Zweigov chatrný zdravotný stav, ale zaiste aj samotná predstava, že by sa ako presvedčený pacifista a humanista chopil zbrane. Ešte donedávna vyzýval ľudí, aby „učili mládež nenávidieť nenávisť“, teraz sa púšťal do militaristického textu. Stefan Zweig nás v eseji Pred búrkou, ktorá sa na verejnosť dostáva po viac ako storočí, sprevádza obdobím rakúsko-uhorskej monarchie, ponúka pohľad do viacerých európskych dynastií a osvetľuje, ako sa vojna stávala každým dňom nevyhnutnou. Je to brilantná kniha neoceniteľnej hodnoty a predovšetkým varovný prst pre dnešnú Európu, v mnohom až zarážajúco podobnú tej predvojnovej. Z nemeckého originálu Vor dem Sturm (EDITION ROESNER 2018, Krems an der Donau) preložil Jozef Banáš.

Strhujúci príbeh vášnivo zaľúbenej ochrnutej dievčiny a súcitného mladého poručíka z miestnej vojenskej posádky sa odohráva tesne pred vypuknutím prvej svetovej vojny. Stefan Zweig s neobyčajnou literárnou bravúrou analyzuje citovú krehkosť postihnutej dievčiny aj nerozhodnosť nezrelého dôstojníka, ktorý nenachádza dosť odvahy opätovať lásku nešťastnému človeku. Autor ako výnimočný rozprávač a psychológ otvoril vo svojom slávnom románe večné, ale často nezodpovedateľné otázky ľudských vzťahov, lásky, odvahy, viny i svedomia. Zároveň podáva farbisté svedectvo o mravných a spoločenských pomeroch panujúcich v Rakúsko-uhorskej monarchii v prvých rokoch 20. storočia. Netrpezlivosť srdca je jediné románové dielo slávneho viedenského rodáka Stefana Zweiga (1881 – 1942), ktoré vyšlo počas spisovateľovho života.

Paměti světoznámého rakouského autora jsou jednou z jeho nejlepších a nejdůležitějších knih, ale i jedním z pramenů pro pochopení novodobé evropské kultury. V knize jsou zachyceny formou očitého svědectví všechny nejdůležitější události novodobé evropské historie, atmosféra jejích měst a setkání s desítkami nejvýznamnějších evropských osobností.

Románová biografie, na které Zweig pracoval více než deset posledních let svého života, měla být jeho magnum opus. Dílo nestačil podle svých představ dokončit, avšak v ucelené podobě ho vydal v roce 1946 Zweigův přítel, spisovatel Richard Friedenthal. A ukázalo se, že vskutku jde o Zweigovo stěžejní dílo, neboť jeho balzacovská monografie má sama parametry velkého románu. Zweig Balzaca portrétuje s psychologickou přesvědčivostí, často v pozoruhodných protikladech, nejednoznačně a mnohdy ne zcela lichotivě. Má pochopení zejména pro jeho tvůrčí genialitu, nezměrnou vůli a pracovitost, vidí však i řadu lidských slabostí, občas směšných či kuriózních. Prokazuje také, že je velkým znalcem Balzacova rozsáhlého literárního díla. Zweigovo vysoce působivé líčení, jeho mnohdy mistrovské formulace a pronikavé metafory činí četbu biografie mimořádným zážitkem. Je zjevné, že do své práce vložil Zweig velmi mnoho studia, energie, empatie a toho nejlepšího ze svého talentu. Kdo si tuto působivou biografii, toto hluboké umělecké dílo přečte, bude jím zasažen. Práce vychází česky po téměř pětačtyřiceti letech jako doplněk k novému výboru toho nejlepšího z Balzacovy tvorby v rámci edice SVĚTOVÍ KLASICI.

Zweigova kniha predstavuje troch priekopníkov psychologických liečebných metód, ktoré z dnešného pohľadu vyzerajú častokrát bizarne. Prvé dve kapitoly venuje dvom dosť excentrickým osobnostiam. Švajčiarsky lekár Franz Anton Mesmer, označovaný ako praotec hypnózy a psychoterapie, sa pokusmi s magnetickými kameňmi a neskôr použitím sugescie pokúšal aktivovať v pacientovi samoliečebné sily. Americká náboženská vodkyňa Mary Bakerová-Eddyová verila, že má kľúč k vyliečeniu všetkých chorôb - tie podľa nej mali pôvod v ľudskej mysli a preto sa dajú liečiť vierou a odmietnutím choroby na úrovni vedomia. Až Sigmund Freud pomocou analýzy pacientovej duše odhalil nevedomie ako možnú podstatu choroby. Stefan Zweig nebol mesmeristom, ani kresťanským scientistom a za všeliek nepovažoval ani Freudovu psychoanalýzu. V dejinách ľudskej kultúry ho zaujímajú najmä tie tvorivé okamihy a kľúčové momenty, ktoré prinášajú nové poznatky a menia dovtedajší obraz sveta.

Zweigova kniha predstavuje troch priekopníkov psychologických liečebných metód, ktoré z dnešného pohľadu vyzerajú častokrát bizarne. Prvé dve kapitoly venuje dvom dosť excentrickým osobnostiam. Švajčiarsky lekár Franz Anton Mesmer, označovaný ako praotec hypnózy a psychoterapie, sa pokusmi s magnetickými kameňmi a neskôr použitím sugescie pokúšal aktivovať v pacientovi samoliečebné sily. Americká náboženská vodkyňa Mary Bakerová-Eddyová verila, že má kľúč k vyliečeniu všetkých chorôb – tie podľa nej mali pôvod v ľudskej mysli a preto sa dajú liečiť vierou a odmietnutím choroby na úrovni vedomia. Až Sigmund Freud pomocou analýzy pacientovej duše odhalil nevedomie ako možnú podstatu choroby. Stefan Zweig nebol mesmeristom, ani kresťanským scientistom a za všeliek nepovažoval ani Freudovu psychoanalýzu. V dejinách ľudskej kultúry ho zaujímajú najmä tie tvorivé okamihy a kľúčové momenty, ktoré prinášajú nové poznatky a menia dovtedajší obraz sveta.

Slávna autobiografia viedenského rodáka zachytáva spoločenské a politické zmeny od konca 19. storočia až po začiatok 40. rokov minulého storočia, keď autor spolu s manželkou spáchal v emigrácii samovraždu. Nie je to len milostný list starým časom, ako bývajú niekedy označované úvodné časti jeho memoárov, ale aj svedectvo toho, ako sa predvojnová Európa vrhla do náručia zničujúcej prvej svetovej vojny a odniesla si z toho primálo poučenia, aby sa nevyhla ďalšiemu konfliktu. V knihe zachytil nielen nástup nacizmu a to, „koľko ľudskej dôstojnosti zmizlo v tomto storočí“, ale aj pulzujúci intelektuálny život či premeny morálky na prelome storočí, keď práve dospieval.

Prvé slovenské vydanie klasického diela velikána svetovej literatúry.Stefan Zweig (1881 – 1942) – rakúsky spisovateľ, esejista, prekladateľ, pacifista, humanista bol vášnivý zástanca zjednotenej duchovnej Európy a spolunažívania národov i kultúr. Jeho život výrazne ovplyvnili obe svetové vojny. Proti prvej sa, napriek svojmu odporu k politike, verejne postavil. Tá druhá ho zlomila a stratiac svoje ideály si vzal život. Vo svojej tvorbe neúnavne zdôrazňoval právo človeka na uznanie jeho prirodzenosti, odmietal pokrytectvo a každý neprirodzený tlak. Silne ovplyvnený psychoanalýzou Sigmunda Freuda vykresľoval postavy zmietané vášňami a citmi, či to boli veľké osobnosti dejín alebo iba obyčajní, takmer bezvýznamní ľudia. V roku 1938 emigroval do Spojeného kráľovstva a v roku 1941 do brazílskeho Petrópolisu, kde spolu s manželkou spáchal samovraždu, keď sa k nemu dostali správy o ničení kultúrnych hodnôt nacistami. Jeho skvostný román Opojenie z premeny je príbehom dievčiny, ktorá sa z jednotvárneho života v malej obci dostáva na krátky čas do prostredia veľkomestskej spoločenskej smotánky, kde sa z tejto nenápadnej poštovej úradníčky stáva krásavica obletovaná vrstovníkmi z majetných rodín. Jej „opojenie z premeny" však netrvá dlho. Kniha je plná neuveriteľných kontrastov, pominuteľných stereotypov, vzrušujúcich nevšedností, či premien i neustáleho boja o priazeň a priateľstvo. Zároveň však dokonale vystihuje pocit vnútorného prázdna, ktorý sa po vojne usídlil v mysliach premýšľavých ľudí a zanechal v ich srdciach nezmazateľnú pachuť a trpkosť. Dielo vznikalo začiatkom v začiatkom tridsiatych rokov, no autora od práce na ňom odvádzala ekonomická a politická situácia v Európe. Napokon vyšlo až posmrtne v roku 1982.

Zweigův světově proslulý dramatický román nás zavede do zapadlého a nudného posádkového městečka staré monarchie, kde důstojníci tráví volný čas po kavárnách a vinárnách. Chudý poručík Hofmiller je jakousi náhodou pozván do místního zámku na „diner“ pro přátele a známé. Omámen opulentní nádherou zámeckého prostředí si uprostřed zábavy náhle uvědomí, že opomněl vyzvat k tanci dceru hostitele. Chce své faux pas rychle napravit a v rozčilení si nevšimne, že dívka za stolem je ochrnutá. Mladík se snaží svoji neobratnost odčinit, místo toho se ale zaplétá do kliček vlastních dobře míněných konvenčních lží a ještě konvenčnějších obav z odsudku důstojnických kamarádů. Vzbudí v postižené dívce lásku, kterou neumí a ani nechce opětovat, a protože citlivě vnímá její smutek a osamělost, nechá se unášet vlastním soucitem – s tragickými důsledky.Rozporuplné a netrpělivé je lidské srdce, říká autor. Je soucit zbabělý, který se chce zbavit trapného dojetí cizím neštěstím. Ale je i soucit tvořivý, který je odhodlán trpělivě a účastně vytrvat až do konce svých sil a možná i za něj.

Wie mehrere andere Werke Zweigs, welcher seinerzeit vom Wirken Sigmund Freuds fasziniert war, hat auch Der Amokläufer einen starken psychologischen Hintergrund: Die Geschichte handelt von einer extremen Besessenheit, die den Helden dazu bringt, sein Berufs- und Privatleben dieser Leidenschaft zu opfern, und die ihn schließlich in den Freitod treibt.