Niccolo Machiavelli

Knieža je najvýznamnejším dielom Niccola Machiavelliho. Hovorí v ňom o tom, aké formy vlády existujú v štátoch, ako vplýva fenomén moci na existenciu a fungovanie štátov. Vo svojich úvahách ukazuje, ako sa dá v štátoch získať a následne udržať mocenské postavenie. Rozoberá, na čo kniežaťu v štáte slúži vojsko a aké má mať v ňom miesto. Aké vlastnosti majú ľudia a ako ich má knieža pri vládnutí posudzovať, na čo si má dávať pozor, aby si svoje postavenie obhájil. Teória moci je typickým znakom Machiavelliho diela, ktoré sa stalo v priebehu niekoľkých storočí jednou z najčítanejších kníh. Ako sa dá využiť moc a ako ju nestratiť? Komu môže človek, ktorý ju získal, dôverovať a ako sa má chrániť pred neprajníkmi? Takéto a ďalšie otázky objasňuje Machiavelli svojim čitateľom v plnej nahote, zrozumiteľným spôsobom. Publikácia obsahuje Politické diela, súhrnne predstavujúce Machiavelliho kratšie práce, v ktorých možno nájsť množstvo informácií o epoche Machiavelliho života. Politické diela spolu so Súkromnou korešpondenciou Niccola Machiavelliho dotvárajú obraz o živote florentského kancelára, o vývoji jeho politického myslenia a životných osudoch, ktoré ovplyvnili jeho tvorbu, aby v nej nakoniec položil základy politickej vedy. V knihe sú uvedené dve odborné štúdie Pavla Koprdu. Štúdia Machiavelliho pramene sa zaoberá vývojom Machiavelliho politického myslenia, objasňuje zdroje, z ktorých pri svojej tvorbe čerpal, a stručne analyzuje jeho jednotlivé politické diela. Štúdia Machiavelliho život a dielo rozoberá všetky podstatné životné udalosti a prehľadne uvádza celú literárnu tvorbu Niccola Machiavelliho. Medzi ďalšie Machiavelliho diela patria Úvahy o prvej dekáde Tita Livia, Vojenské umenie, Florentské dejiny, Belfagor, Clizia a Mandragora.

Vladař je nejvýznamnějším Machiavelliho dílem, které napsal již v roce 1513, ale vyšlo až po jeho smrti, roku 1532. Věnováno bylo rodu Medicejských (konkrétně „vznešenému Lorenzovi Medicejskému“). Autorovi šlo především o sjednocení Itálie, o jednotný stát, který by byl spravován moudrým vládcem, jenž by neměl váhat použít jakékoli prostředky, aby zajistil blaho země, a v zájmu této věci bylo Machiavellimu jedno, stane-li se tak formou republiky, nebo autokracie. Jako vzor vladaře Machiavellimu posloužil neúprosně vládychtivý Cesaro Borgia. Koncepce dvojí morálky – morálky soukromé a morálky moci – vedla k tomu, že byl Machiavelli označen za cynika, jde ale spíše o zlom v pojetí vládnutí: vládce už není služebníkem Božím, je služebníkem státu (termín, který prvně použil právě Machiavelli). Útlý spis o 26 kapitolách je klíčovým dílem, které obsahuje politické úvahy odhalující a popisující mechanismy fungování moci, a stal se základem děl dalších teoretiků moci. Přestože se Machiavelli věnuje hospodářské stránce vládnutí málo, jeho poučení, že dobrý vládce má zajistit, „aby se nikdo nebál zvelebovati majetek z obavy, že mu bude odňat, nebo si otevřít dílnu ze strachu před daněmi“, není zřejmě „vládci“ doceněno dodnes, patrně na rozdíl od myšlenky, že „lidé jsou tak prostomyslní a tolik se pachtí za tím, co právě potřebují, že kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá“. Celým dílem se pak vine základní myšlenka: totiž že by člověk měl spoléhat pouze na své síly.

V ôsmich knihách autor uvádza udalosti od vzniku mesta až po smrť Lorenza Mediciho, nazývaného Veľkolepý, roku 1492. Jeho dielo zachytáva veľké množstvo historických udalostí a nevyhýba sa ani drsným a krutým činom odohrávajúcim sa vo florencii či v iných regiónoch Talianska. Machiavelli sa popri samotnom popise epizód z florentských dejín zamýšľa i nad ich významom, konaním jednotlivcov či skupín obyvateľstva, najmä tam, kde ovplyvnilo politický chod štátu. Neraz nešetrí kritikou, no kde sa dá, vyzdvihuje tých, čo svojimi činmi prospeli Florencii, a v závere s chválou oceňuje Lorenza Mediciho, ktorého vládnutie florenstkému štátu mal možnosť Machiavelli zažiť. Knihu dopĺňa odborná štúdia Pavla Koprdu " Ako čítať Machiavelliho Florentské dejiny ?", ktorá stručne rozoberá východiská vzniku tohto diela, jeho podstatné črty a odozvy u neskorších bádateľov, zamýšľajúcich sa nad Machiavelliho Florentskými dejinami.

V dobe Niccola Machiavelliho sa na politickej scéne diali neustále zmeny, ktoré prinášali jeho mestu a štátu Florencii mnohokrát pokoru. Počas svojho života sa Machiavelli snažil o zveľadenie svojho mesta a samostatnosť a nezávislosť Florencie od in ých mocností. Vo svojich snahách poukazoval na to, že každý štát musí mať schopné vojsko, armádu, ktorá dokáže odolávať nepriateľským tlakom a zabezpečí ochranu vlastného územia. Bol si vedomý, že úplatné žoldnierske armády, ktoré stoja raz na strane jedného, raz iného panovníka, nie sú riešením pri budovaní nezávislého štátu v Taliansku a že armáda by sa mala utvárať inak. Príklady na vybudovanie spoľahlivej armády, ktorá by dokázala ochrániť štát pred nepriateľskými vpádmi, Machiavelli nachádz al najmä v období starovekého Ríma. Svoje názory ucelene predkladá v diele Vojenské umenie. Systematicky v ňom prechádza všetky oblasti vojenstva a podáva nám obraz o tom, ako by sa malo vybudovať silné vojsko schopné plniť si svoje úlohy. Dielo nám poskytuje veľa informácií o vojenských otázkach obdobia renesancie a o pomeroch, ktoré v tých časoch vládli najmä vo Florencii. Súčasťou knihy je odborná štúdia Pavla Koprdu pod názvom Machiavelliho vzťah k vojenstvu. Prierezovo skúma celé Machiavell iho dielo a približuje nám jeho postoj k otázkam vojenstva. Slovenský text

Výtažek z kouzelného kořene, jehož jméno nese Machiavelliho hra v titulu, má posloužit k oklamání impotentního manžela mladé ženy. Čtenáře potěší setkání s rozpustilými „hrdiny“ nejlepší komedie italské renesance z pera autora slavného díla Vladař. Vychází jako 34. svazek edice D.

Lidé jsou tak naivní, že rádi uvěří tomu, co chtějí slyšet.“ Klíčové dílo, které obsahuje politické úvahy odhalující a popisující mechanismy fungování moci a definující zásady pragmatické politiky zaměřené na řešení konkrétních problémů autorovy doby. Za ideál považoval jednotný stát, spravovaný moudrým vládcem, který by neměl váhat použít jakékoli prostředky, aby zajistil blaho země. Vycházel z myšlenky, že člověk by měl spoléhat pouze na své vlastní schopnosti. Koncepce dvojí morálky – morálky soukromé a morálky moci – vedla k tomu, že byl Machiavelli označován za cynika, šlo však spíše o zlom v pojetí vlády: panovník už není služebníkem Božím, je služebníkem státu (termín, který poprvé použil právě Machiavelli). Účinkující: Igor Bareš

Najvýznamnejší predstaviteľ filozofie obdobia neskorej renesancie 15.–16. storočia sa vo svojich statiach často vydáva do časov antiky a hľadá v nich príklady pre svoju súčasnosť. V diele Úvahy o prvej dekáde Tita Livia sa podujal podrobne preskúmať najmä prvých desať kníh Dejín rímskeho historika Tita Livia. Najstaršie dejiny Ríma skúma podrobne, aby v nich našiel tie najsvetlejšie stránky, ale i tie temné, aby vyhodnotil príčiny úspechov a neúspechov mocného impéria. Hľadá a nachádza významných vojvodcov a dejateľov starých čias a snaží sa zároveň definovať všeobecné východiská úspechu či neúspechu pre novú epochu. Machiavelliho dielo je významným exkurzom do histórie Ríma a pozoruhodného diela Tita Livia. Zároveň je syntézou politických názorov autora, vedúcich k všeobecným úsudkom o politickej činnosti štátu a akcentujúcich udalosti obdobia renesancie. Vo svojom diele rozoberá vznik miest a štátov, ako udržať štát slobodným, aký vplyv na budovanie štátu majú výber schopných ľudí, náboženstvo, vlastné vojsko, správne odmeňovanie a trestanie ľudí, rôzne inštitúty politickej moci v štáte, ako i správanie štátu voči vlastným občanom a navonok voči iným. V knihe sú uvedené dve odborné štúdie Pavla Koprdu. Štúdia Machiavelli a Florentská republika skúma vzťah Machiavelliho k jeho rodnému mestu Florencii a vplyvy, ktoré pôsobili na formovanie jeho názorov a na jeho spisovateľskú tvorbu. Štúdia Machiavelliho život a dielo rozoberá všetky podstatné životné udalosti a prehľadne uvádza celú literárnu tvorbu Niccola Machiavelliho. Medzi ďalšie Machiavelliho diela patria Knieža, Vojenské umenie, Florentské dejiny, Belfagor, Clizia a Mandragora.

Machiavelli sa stal známym vďaka svojim filozofickým a historickým dielam, v ktorých sa zaoberá najmä štátno-politickými záležitosťami. No priťahovala ho aj iná literárna tvorba, kde mohol prejaviť i inú stránku svojej osobnosti a rozptýliť ňou ťarchu svojho nepriaznivého osudu po návrate Medicejovcov k moci vo Florencii. V tom mu priestor poskytla komédia, ktorá mu dovoľovala rozvíjať jeho myšlienky jednoduchým, zrozumiteľným a hlavne veselým spôsobom. Vo svojich komédiách dáva voľnosť svojmu rozletu, predstavám smerujúcim k pobaveniu mysle a odpútaniu sa od obvyklého života, zvieraného zaužívanými mravmi a dogmami. Nebojí sa zahrýzať v citlivých spoločenských témach do vecí, ktoré na povrchu všedného života nevidno, no kde pohľady ľudí nesiahajú, sa možno i dejú. Ústrednou postavou jeho komédií býva vznešená žena so zmyslom pre počestnosť, no i krásna, ktorá sa v súlade so spoločenskými konvenciami nemôže nechať unášať svojimi citmi a láskou a ktorá nemá núdzu o priazeň mužov. Tri Machiavelliho komédie sú doplnené štúdiou Pavla Koprdu Začiatky renesančných komédií a Machiavelliho divadelná tvorba a úvody ku komédiám, podávajúce obraz o vývoji komédie v období renesancie i hlavné črty drám.

Niccol Machiavelli

Jeden ze skvostů světové literatury, v němž politik, diplomat a spisovatel Niccolo Machiavelli vytvořil jakýsi manuál vlády, učebnici určenou vladařům i všem, kteří je obklopují. Machiavelliho nejvýznamnější dílo, které patří k základním kamenům světové politologie a historiografie, vychází v novém překladu provázeném originálními ilustracemi.

Machiavelliho Vladař jednou provždy změnil náš způsob uvažování o povaze politiky, ať už na něj nahlížíme z jakýchkoli pozic. Nový český překlad tohoto klasického textu přináší v přítomném svazku také několik do češtiny poprvé převedených kratších textů, které bezprostředně souvisejí s ústředním pojednáním. Doprovodnými texty opatřená a bohatě komentovaná edice zasazuje předkládané spisy do kontextu autorova života a díla, ale i do historického a politického kontextu Evropy přelomu 15. a 16. století a umožňuje komplexnější porozumění Machiavelliho myšlení.

"A nagy újság Machiavelli művében a gonoszság feltétlen, aggálytalan tudomásulvétele. Az emberiség erkölcsi elvei, a középkor magasztos keresztény és lovagi eszményei nem hagytak rajta semmi nyomot; a végletes realista szeme előtt csak az ősi ösztönök állnak, fejedelmének csak azokkal kell számolnia. A politikában nincsen erkölcs, csak szükségszerűség, necessitá." Szerb Antal

Az itáliai politikus-zenész-komédiaíró-filozófus munkája immár csaknem fél évezrede méltán a politika művészetének megkerülhetetlen alapkönyve – királyok, kalandorok, politikusok tanulták-tanulják belőle a hatalom gyakorlásának művészetét.

The Art of War (Dell'arte della guerra), is one of the lesser-read works of Florentine statesman and political philosopher Niccolo Machiavelli.The format of 'The Art of War' was in socratic dialogue. The purpose, declared by Fabrizio (Machiavelli's persona) at the outset, "To honor and reward virtu, not to have contempt for poverty, to esteem the modes and orders of military discipline, to constrain citizens to love one another, to live without factions, to esteem less the private than the public good." To these ends, Machiavelli notes in his preface, the military is like the roof of a palazzo protecting the contents.Written between 1519 and 1520 and published the following year, it was the only historical or political work printed during Machiavelli's lifetime, though he was appointed official historian of Florence in 1520 and entrusted with minor civil duties.

Il Principe (The Prince) is a political treatise by the Florentine public servant and political theorist Niccolo Machiavelli. Originally called De Principatibus (About Principalities), it was written in 1513, but not published until 1532, five years after Machiavelli's death. The treatise is not representative of the work published during his lifetime, but it is the most remembered, and the work responsible for bringing "Machiavellian" into wide usage as a pejorative term. It has also been suggested by some critics that the piece is, in fact, a satire.

Amikor a firenzei születésű Niccoló Machiavelli (1469-1527) belépett a politikai és irodalmi életbe, az egyesült Olaszország igénye már egész Itália-szerte kibontakozóban volt. Ő maga is elkötelezett híve volt Itália egyesítésének, és mind az irodalmi műveit, mind a politikai, jogi, filozófiai értekező szövegeit nemzeti nyelven, olaszul írta. Akiről úgy vélte, hogy sikeresen élére állhat az egyesítő mozgalomnak, azt lelkesen segítette, szolgálta. Egy ideig a Firenzei Köztársaság második kancellárja lett, s ezáltal a városállam vezető testületének, a Tízek Tanácsának tagja is, így hivatalához a diplomáciai jellegű küldetések és a hadsereg szervezése is hozzátartozott. Ebben az időszakban elsősorban hadtudományi és politikai-diplomáciai tárgyú tanulmányokat és elmélkedéseket írt, amelyekben kitért a hadsereg szervezéséről, felszereléséről, végül a háborúk lehetőségeiről szóló gondolatokra is. Ezen írásainak végső összefoglalása A háború művészete, amelyet sokan mind a mai napig a hadtudomány első klasszikus művének tartanak.