Anton Čechov

Reprezentatívny výber z bohatej tvorby jedného z najväčších majstrov tohto žánru.Kniha je originálnou ručnou umeleckou knihárskou prácou.

Bilingvní výbor z krátkých novinových povídek ruského klasika svázaných tématem "on a ona" v dárkovém provedení edice Kanapka.

Čechovovy Tři sestry (1901) byly do češtiny přeloženy devětkrát: poprvé B. Prusíkem v roce 1907, naposledy J. Klusákovou v roce 1987. Náš překlad je tedy překladem desátým a na rozdíl od předešlých překladů byl pořízen z kritického vydání Čechovských Spisů. Součástí tohoto kritického vydání je nejen pečlivě připravený text hry, ale také různočtení a podrobný komentář, který popisuje okolnosti vzniku dramatu, rukopis a různé edice, divadelní zkoušky i premiéru v Moskevském uměleckém divadle (MCHT), najdeme v něm rovněž informace o ohlasech díla a jeho překladech a také věcné vysvětlivky (např. identifikaci citátů). Zařazením tohoto komentáře do našeho vydání získává překlad nový rozměr a stává se pro českého čtenáře (režiséra, dramaturga, herce...) užitečnou pomůckou. Komentář přeložila Alena Machoninová, rusistka, komparatistka a překladatelka (její překlad románu Ljudmily Ulické byl nominován na literární cenu Magnesia Litera 2013). Kromě podrobného komentáře je text doplněn také doslovem Vojtěcha Bárty, dramaturga Činoherního studia v Ústí nad Labem, a poznámkami překladatele Roberta Ibrahima, bohemisty a literárního teoretika (s Alenou Machoninovou z ruštiny přeložil Nástin dějin evropského verše Michaila Gasparova).Nový překlad Tří sester se snaží být zároveň konzervativní (filologický) a zároveň modernistický, experimentální. Nezastírá, že je interpretací, ale snaží se být interpretací poučenou sekundární literaturou i předchozími překlady. Především je to ale překlad, který vznikal s ohledem na to, že základním bytím divadelní hry je její inscenace v českém kulturním prostoru jednadvacátého století. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR

Výjevy z vesnického života o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Zbierka poviedok Za súmraku vyšla roku 1897. A. P. Čechov mal vtedy dvadsaťsedem rokov a v literárnych kruhoch i u čitateľskej verejnosti bol známy ako autor humoristických poviedok. V tom čase považovala verejnosť spisovateľa humoristu skôr za zabávača a tvorcu ľahkého odpočinkového čítania. No Čechov svojou zbierkou rozbil tieto klamlivé predstavy a dokázal, že humoristická poviedka nemusí byť vždy len prvoplánovo vtipná, ale v jej podtexte sa môže skrývať odkaz tragikomickosti ľudského bytia a v jej texte originálne slovesné majstrovstvo a obrazná virtuozita. Mnohých preto nesmierne udivilo, že rok po publikovaní udelila Ruská akadémia vied Čechovovi prestížnu Puškinovu cenu. Pri zostavovaní knihy autor neponechal nič na náhodu. Svedčí o tom neobyčajne sebakritický prístup k výberu poviedok. Z približne sto dvadsiatich nakoniec zaradil do zborníka iba šestnásť. Veľkú pozornosť venoval najmä ich poradiu. Zbierka vyvolala množstvo pozitívnych i negatívnych ohlasov. Práve tie negatívne paradoxne možno najlepšie vyjadrili podstatu Čechovovej tvorby - hovorilo sa v nich o "temnom charaktere", o jeho "pochmúrnom pohľade na život", o "zabíjaní ľudských nádejí". Sám Čechov na tieto a podobné názory reagoval po svojom: "Čítam to a nijako neviem pochopiť, či ma chvália alebo oplakávajú moju stratenú dušu?"

Nejrozsáhlejší část díla ANTONA PAVLOVIČE ČECHOVA (1860–1904) tvoří povídky. Napsal jich na pět set. Ne všechny jsou stejně slavné jako jeho šest dramat, velká část z nich je však dodnes po celém světě znovu a znovu překládána a v nejrůznějších souborech vydávána a čtena. Patří k nim i Černý mnich. Autor jej napsal roku 1893, tedy nedlouho poté, kdy pro sebe a svou rodinu koupil v Melichově venkovský statek s polnostmi, rybníky, sadem a lesy. Podle vzpomínek jeho bratra Michaila zde spolu jednou pozorovali západ slunce, přemýšleli, jak vzniká fata morgana, a fantazírovali, zda by se některá nemohla zrcadlit věčně a bloudit vesmírem… Prvotní nápad povídky byl na světě. A prostředí venkovské usedlosti Pesockých s rozlehlým ovocným sadem a záhony květin, kam přijíždí její hrdina Kovrin dát odpočinout svým předrážděným nervům, v lecčems odráží prostředí Melichova, kde Čechov doufal najít klid ke své literární práci. Na idylu ovšem brzy dopadá stín. Příznaky tuberkulózy dokáže doktor Čechov na sobě rozpoznat stejně jako jeho magistr Kovrin své šílenství ve fatě morganě černého mnicha. V Kovrinově závěrečném chrlení krve pak Čechov bezděčně předjal podobu své smrti.

Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Drama o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Výjevy z vesnického života o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Ivanov je dráma v štyroch dejstvách, v ktorej Čechov ukázal novú podobu zbytočného človeka, topiaceho sa vo všednosti provinčného života. rnManželka Nikolaja Ivanova je chorá na tuberkulózu, Ivanov jej pre veľké dlhy nemôže zaplatiť cestu na Krym. Jeho známi ho považujú za prospechára a hovoria, že si ju vzal len pre veľké veno. Pravda je taká, že sa brali z lásky a ona bola vydedená. rnPo manželkinej smrti sa chce Ivanov znovu oženiť s dcérou bohatého priateľa a okolím sa zas začnú šíriť staré reči ...rnKniha obsahuje aj poviedky Archijerej, Človek vo futráli, Egreše a Vierka.

Významné dielo svetovej dramatickej tvorby 19. storočia, Ujo Váňa, je unikátom medzi Čechovovými drámami, lebo ide o prepracovanie jeho vlastnej staršej drámy Drevený démon. Majetok profesora Serebriakova na dedine spravuje jeho dcéra Soňa a jej strýko Vojnickij. Profesor sa vracia na majetok so svojou druhou manželkou Jelenou. Vojnickij po ich príchode stratí ilúzie o človeku, pre ktorého celý život pracoval a zamiluje sa do jeho manželky...

Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Celosvetovo známy dramatik a prozaik Anton Pavlovič Čechov (1860 – 1904) podnikol v roku 1890 na svoju dobu bezprecedentnú cestu naprieč celým Ruskom na ostrov nútených prác – ostrov Sachalin. Zámerom spisovateľa bolo poukázať na rozpor medzi oficiálnym pohľadom na sachalinskú skutočnosť a objektívnymi výsledkami jeho výskumu; vytvoriť pravdivý obraz založený na presných faktoch, obraz ruských nútených prác a vzbudiť v spoločnosti záujem o „miesta neznesiteľných útrap“. Čechov trpiaci tuberkulózou, ktorou sa nakazil od jedného zo svojich pacientov, postupne zhromaždil usvedčujúce fakty o živote v trestaneckej kolónii a opísal otrasný život vyhnancov v cárskej ríši. Samotný Sachalin označil za „stelesnenie pekla“ a „miesto všadeprítomného zla“. Výsledkom jeho cesty bola kniha Ostrov Sachalin, ktorá doslova otriasla ruskou verejnosťou. „Ak by pán Čechov okrem tejto knihy už nič iné nenapísal, jeho meno by aj tak bolo navždy zapísané do histórie ruskej literatúry.“ Takto hodnotili Ostrov Sachalin novinové články. A čoskoro došlo k niečomu pre Rusko nevídanému: po vydaní knihy a obrovskom spoločenskom ohlase bola vláda nútená reformovať legislatívu týkajúcu sa nútených prác a vyhnancov.

Racek je považován za hru, která znamená přelom v dějinách světového dramatu. Tato „komedie“, jak Racka Čechov označuje, přestože nesází na samotný děj, vykreslením postav, jejich tužeb, snů a osudů dosahuje silného účinku při zobrazení groteskního až absurdního obrazu nenaplněného života. Svět umění a svět lásky jsou ústředními tématy hry. V překladu Leoše Suchařípy vyšlo jako 2. svazek edice D.

První velké Čechovovo drama, které se objevilo na scéně, upoutá každého, kdo má rád jeho vrcholná díla. Ivanov má svá nejlepší léta za sebou. Kam směřuje jeho upadající život, jeho nešťastné manželství, jeho dluhy či jeho další sňatek pro peníze, se dozvíte v novém vydání 7. svazku edice D v překladu L. Suchařípy.

Rozsáhlé ranné dramatické dílo velkého klasika, zaujme milovníky jeho tvorby. Mladý autor kriticky nahlíží na společnost, která se schází na statku vdovy po generálovi Anny Vojnické. Hlavní postava hry vesnický učitel Michail Platonov je kritikem i hybatelem postojů postav, jejichž činy a konflikty jsou motivovány především penězi a milostnými vztahy. Nakonec sám sebe usvědčí z darebáctví. Čtenář dostává do rukou kompletní text hry, která na jevištích žije jen ve velmi zkrácené podobě, v překladu Ivana Wernische jako 164. svazek edice D.