Vladislav Vančura

Klasické dílo české literatury. Banální historky třech pánů, nudících se v dešti, změnila květnatá spisovatelova čeština v dobrodružství ještě předtím, než přijel Arnoštek se svou krásnou společnicí.

Jedním z Vančurových umělecky nejdokonalejších děl je román Konec starých časů. Jde o pásmo volně propojených epizodických příhod naplněných rošťáckým humorem a kousavou ironií, jehož poselství je dodnes aktuální. Vančura v něm odkrývá obecné společensko-politické problémy a prostřednictvím ústřední postavy knížete Alexeje Megalrogova – novodobé inkarnace barona Prášila – nastavuje zrcadlo všem těm „novým“ plebejským zbohatlíkům, ovšem nejen jim, ale i nám a sobě samotnému. Je kritikou slabostí našeho moderního způsobu života, jeho malichernosti, lpění na falešných jistotách a materiálních požitcích. Stát na pokraji lesa, když vane silný vítr, tlouci se v dubinách, osychat, mrznout, bloudit, hladovět, mít dobrou naději a důvěřovat světu, to je heslo knížete Alexeje.

Baladický příběh odehrávající se v dávné drsné minulosti, známý i z působivého filmového zpracování Františka Vláčila. Markéta Lazarová není historickým románem, ale příběhem vášně nejen milenecké, ale i lidské krutosti a zuřivosti. Vančura mistrně zobrazil věčný svár protikladů v životě lidí, věčnou rozpolcenost lidských tužeb. Není to kompoziční či jazyková hříčka, ale živoucí obraz Vančurova vidění středověku, kdy cítíte pach krve a dým spálenišť, slyšíte krákat krkavce, jak hladoví krouží nad bojištěm. Je to živoucí obraz světa lidí, v němž se i hrdlořez obrací k bohu; a vy mu to věříte a žasnete, jak se v tomtéž člověku může spojovat ukrutnost loupežníka a rytířská ctnost.

Baladický příběh velkého milostného citu, zasazený do dávné minulosti středověkých výprav loupeživých rytířů, kdy láska, krutost i nenávist, vášně i vznešené ideály, mužná rozhodnost a odhodlanost byly na prvním místě. Mnozí kritici vytýkali Vančurovi, že dílo postrádá jakoukoli ideologii, nic neřeší, neopírá se o dějinné události a neoslavuje českou historii. Možná proto je ale nadčasové. Kouzlo tohoto svérázného díla, je především ve Vančurově úchvatném básnickém stylu a kultivovaném jazyce.

V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Olše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí k vodě zrovna netáhne, a tak většinu času tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí. Rozruch do jejich života vnese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna, která hned při prvním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů... Audioverze slavné poetické knihy Vladislava Vančury, kterou nezapomenutelným způsobem na filmové plátno přenesl Jiří Menzel. Čte Josef Somr.

Příběh jednoho léta "poněkud nešťastného způsobu". Banální historky třech pánů, nudících se v dešti, změnila květnatá spisovatelova čeština v dobrodružství ještě předtím, než přijel Arnoštek se svou krásnou společnicí.

Ploughshares into Swords is an expressionist anti-war novel in which Vančura tells the story of the denizens of the Ouhrov estate in language as baroque as the manor that ties them all together. The fragmented narrative introduces the reader to such characters as the Baron Danowitz, his sons, his French concubine, the farmhand František Horá, and the half-wit murderer Řeka in the autumn of 1913, before revealing their fates during the First World War. Spanning an area that stretches from the peaceful farmlands of Bohemia to the battlefields of Galicia, taking in the pubs of Budapest and the hospitals of Cracow, the novel constitutes an unsentimental and naturalistic approach to the war that created Czechoslovakia through a conscious subversion of the prophet Isaiah’s injunction that nations should beat their swords into ploughshares. Ploughshares into Swords is a stunning novel by one of Czech literature’s most important writers. This modernist masterpiece, akin to the work of Isaac Babel and William Faulkner, is now available in English for the very first time.

Klasický román Vladislava Vančury přináší příběh o čisté duši a čisté lásce uprostřed chladného a nemilosrdného středověku. Markéta Lazarová má být zaslíbena bohu a strávit život v bezpečí kláštera, ale namísto toho je unesena čeládkou loupežníka Kozlíka. Uprostřed nelítostné sebranky kupodivu nenachází jen ponížení, ale i lásku, pokoru a pokřivený, leč upřímný smysl pro čest. Poprvé román vyšel v roce 1931 a v roce 1967 na jeho motivy František Vláčil natočil film, který se zařadil k vrcholům české kinematografie.

Rozmarné léto je humoristickou novelou Vladislava Vančury z roku 1926, která navozuje ovzduší dobré pohody a smíchu, humor zde je spíš shovívavý než útočný. Vančurovi se podařilo vystihnout poklidnou atmosféru malého českého města poetickým jazykem a pro něj příznačnou hrou se slovy a metaforami. A právě zde tkví komika příběhu: mezi vznešeností jazyka vypravěče a hrdinů příběhu a mezi všedností jejich rozprav. Vančurovo Rozmarné léto bývá často považováno za nepřeložitelné. Souvisí to jak s jazykovými prostředky, jimiž vytváří autor styl svého vyprávění, tak s vývojem kontextu, v němž se kniha již osmdesát let pohybuje. „(Specifičnost Vladislava Vančury tkví v tom), že skrze avantgardní hledání došel posléze ke klasickému pojetí epiky, pro niž se mu však jako žádnému světovému prozaikovi podařilo vyvlastnit všechny podstatné objevy lyrického moderního básnictví.“ —M. Kundera, Umění románu

Příběh, zasazený do tuláckého a maloměšťáckého prostředí, pojednává ve formě autorova osobitého jazyka o nástrahách lásky, o drobných i zákeřných zradách důvěry. Povídka je jinak součástí sbírky Luk královny Dorotky.

Novela se odehrává v Krokových Varech na řece Orši během tří dnů chladného června. Děj začíná v Antonínových lázních, kdy během rozpravy tří přátel (Antonína, kanovník, major) se objeví kouzelník Arnoštek, který je pár triky pozve na večerní představení. Kateřina, Antonínova manželka, je hned Arnoštkem očarována. Na představení tři přátelé poznají Arnoštkovu krásnou pomocnici Annu. A příběh může pokračovat. Doporučená školní četba. Jedna z nejkrásnějších knih české literatury ilustrovaná Josefem Čapkem.

Vančurovo Rozmarné léto bývá považováno za nepřeložitelné. Souvisí to jak s jazykovými prostředky, jimiž vytváří autor styl svého vyprávění, tak s vývojem kontextu, v němž se kniha již osmdesát let pohybuje. Z tohoto hlediska je naše vydání experimentem, a to jak díky překladu Marka Cornera, který je, ostatně jako každý překlad, do jisté míry i interpretací textu -, tak díky svébytným ilustracím Jiřího Gruse a typografii Zdeňka Zieglera. Ovšem experimentem směřujícím k porozumění české nátuře, humoru a pohledu na svět.

Slavné dílo Vladislava Vančury o příhodách kouzelníka Arnoštka, krásné Anny, paní Kateřiny a především tří pánů v nejlepších letech, kteří se v malém lázeňském městečku nudí v červnovém dešti. Francouzské vydání Rozmarného léta přeložil Jan Rubeš . Kniha je ilustrovaná originálními kresbami Jiřího Gruse a typograficky upravená Zdeňkem Zieglerem

Dozpívav svoji písničku, veliký Antonín složil ruce na zádech a maní dýchal na kuličku teploměru. Sloupec téměř neúplatný sotva se pohnul… „Tento způsob léta,“ děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným.“ Klasika ze Zlatého fondu SME.

Román Konec starých časů je jedním z Vančurových umělecky nejdokonalejších děl. Jde o pásmo volně propojených epizodických příhod naplněných humorem a ironií, jehož poselství je dodnes aktuální. Klasika ze Zlatého fondu SME.

Bouřlivé události v zemi zasažené epidemií spavé nemoci, boj domorodého obyvatelstva proti bílým kolonizátorům a pronikavý kritický pohled na rasové předsudky jsou hlavními tématy dramatu Jezero Ukereve, úsměvný příběh z prostředí studentů dramatické konzervatoře nabízí komedie Josefina. Obě zajímavé a dnes již málo známé hry vycházejí jako 97. svazek edice D u příležitosti 70. výročí úmrtí významného českého autora.