Karel Poláček

„Do školy chodím každý den kolem jednopatrového domu, na kterém je štít s nápisem Martin Bejval. A pod tím jest tiskacím písmem napsáno Povoznictví a obchod uhlím. Ten nápis je modře a červeně vymalovaný a po obou stranách jsou zkřížená kladívka, což se mi velice líbí. Ale ještě více se mně libí koňská hlava, co je přidělaná mezi dvěma okny v prvním patře. Když jsem byl malý, tak se mně ta hlava nic, ale docela nic nelíbila, jelikož jsem se jí bál. Ona má pořád otevřenou hubu a cení zuby. Ušklíbá se tak, jako by na mně něco věděla, počkej, ty kluku nezdárná, já to na tebe řeknu…“ Klasika ze Zlatého fondu SME.

„Zde podává si země s městem ruku. Na rozhraní stojí kaplička a ohrada fotbalového hřiště. K městu náleží ještě Harantova ulice. Podle jména vidíme, že je to ulice plná prachu a sazí. Továrna na kovové nástroje odfukuje v rytmických intervalech — ech — pf — rara!…“ Klasika ze Zlatého fondu SME.

Poláčkův intenzivní pohled na šťastné dětství nemá ve světové literatuře obdoby, neboť své vrcholné dílo psal v tragické době, kdy nejenže nesměl publikovat, ale v roce 1944 už věděl, že ho čeká transport do pekla, odkud se lidé nevracejí. Jakou úlevu mu asi přinesl návrat do úžasné krajiny dětství, kdy je všechno pod sluncem nové a podivuhodné a kde se znovu setkává se svou matkou – šťastný čtenář ani nevytuší, že ji Poláček ztratil už v sedmi letech. Jako zkušený autor a bystrý pozorovatel lidí i světa se vyhnul sentimentální idyle a malého hrdinu nechal, aby své příběhy a lapálie popsal vypůjčeným, šroubovaným jazykem školy a dospělých, takže se dosyta nasmějeme staromódní, umravňující řeči v kontrastu s vážnou dětskou naivitou. Autor – ten zlý satirik, který se ve svém rodišti nemohl deset let objevit – se střední třídě malých ctností a malého rozhledu neposmívá a humor má laskavý. Svět oněch konvencí se ovšem už dávno zhroutil. „Bejval Antonín pravil tichým hlasem, že byl tuhle na poli a tam v mezičce vynalezl vosí hnízdo. I pravil, že bysme to hnízdo mohli vybrat a plástve s mladými doneseme domů a založíme si vosí úl. Vůbec se diví, že lidi chovají jenom včeličky, když přece vosy snášejí také med. Až bude mít hodně medu, tak ho bude prodávat a bude mít peněz habaděj. Já jsem pravil, že je to prauda, jenomže se vosy musejí ochočit, aby snášely. Bejval pravil, že to je to nejmenší, že si je ochočí, že ho vosy budou poslouchat na slovo, a ptal se mě, jestli půjdu s ním do spolku.“

Audiokniha Bylo nás pět, kterou napsal Karel Poláček. Jaké lumpárny spolu vyvádí kamarádi Petr Bajza, Čeněk Jirsák, Tonda Bejval, Éda Kemlink a Pepek Zilvar z chudobince? Legendární příběh pěti kluků, kteří spolu prožívají všelijaká dobrodružství! Veselý rošťák Petr vám o tom všem rád povypráví. Nechte se unést zpátky v čase do českého maloměsta začátku 20.

Z vrcholné prozaické tvorby Karla Poláčka vybíráme dva humoristické romány s charakteristickými prvky autorovy osobité jazykové komiky, v nichž prostřednictvím jemné nadsázky, opakujících se promluv, frází a klišé detailně prozkoumal mentalitu českého maloměsta a obnažil konvenčnost, omezenost a nesmyslnost lidských postojů. Předobrazem obou výrazně autobiografických vyprávění se stalo prostředí jeho rodného Rychnova nad Kněžnou. Už v románu Okresní město (1936), prvním dílu nedokončené pentalogie, můžeme sledovat bizarní, stereotypy řízený vnitřní svět Poláčkových postav. Stále znovu a znovu se opakující popisy, strnulá gesta, každodenní automatizované úkony a dokola omílané výroky odhalují jejich zkostnatělý životní styl, který působí nejen humorně a trapně, ale místy i děsivě až zrůdně. Naopak ryze komický účinek nepřirozených, školometských frází využil Poláček ve své posledním románu Bylo nás pět (posmrtně 1946). Nezaměnitelné interpretace okolního světa v podání školáka Péti Bajzy jsou patrně vůbec prvním využitím dětského vypravěče v moderní české literatuře. Romány v ediční úpravě a s vysvětlivkami Marie Havránkové jsou doprovázeny komentářem Jiřího Holého.

Výběr ze zvukového záznamu díla jednoho ze čtenářsky nejoblíbenějších autorů Karel Poláček byl významný český spisovatel a novinář. Psal soudničky a je zakladatelem tzv. novinářských "sloupků", proslulých, stejně jako jeho romány, inteligentním humorem. Zemřel na pochodu smrti z koncentračního tábora.

Audiokniha Supraphon vypravuje...9 - příběhy jejichž autory jsou Čapek, Hašek, Poláček, Nepil, Bass - soubor mluveného slova jehož autory jsou klasici české literatury Karel Čapek, Jaroslav Hašek, Karel Poláček, František Nepil a Eduard Bass. A tak je tu nová řada mluveného slova určená pouze pro digitální obchody "Supraphon vypravuje.", která bude obsahovat a nabízet povídky, fejetony, úryvky z knih, vzpomínky atd.

Audiokniha Perly české povídky. Vybrané povídky Karla Čapka, Jana Nerudy, Karla Poláčka, Vladislava Vančury, Ignáta Herrmanna a Jaroslava Haška. Čtou – Bohumil Bezouška, Otakar Brousek ml., Miloň Čepelka, Vojtěch Hájek, Petr Lněnička, Jaromír Meduna , Bořivoj Navrátil a Soběslav Sejk.

Nestárnoucí příběh Péti Bajzy a jeho klukovské party v obnoveném vydání s ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Půvabná vyprávění o dobrodružstvích pěti nezbedných chlapců z malého českého městečka, psaná formou dětského deníku kupeckého synka Petra Bajzy.

Jedna z nejúspěšnějších knih Karla Poláčka, autora dlouholetých klasik jako Bylo nás pět nebo Hostinec U kulatého stolu. Pan Načeradec, majitel obchodu s konfekcí, chodí na fotbal, protože mu lékař doporučil nějaký sport. Jednou se při zápase dostane s jistým mladým nezaměstnaným mužem do konfliktu, který má dohru na policejní stanici. Vznikne tak podivné nesourodé přátelství, ze kterého vychází po generace milovaný komediální příběh. Téměř sto let starou klasiku, konkrétně z roku 1922, po devíti letech doplnil i neméně úspěšný stejnojmenný film režiséra Svatopluka Innemanna.

Audiokniha Supraphon vypravuje...5 - příběhy jejichž autory jsou Haussmann, Poláček, Boccaccio, Jerome, Welzl, Hašek, Nepil - soubor mluveného slova jehož autory jsou klasici české i světové literatury. A tak je tu nová řada mluveného slova určená pouze pro digitální obchody "Supraphon vypravuje.", která bude obsahovat a nabízet povídky, fejetony, úryvky z knih, vzpomínky atd.

„Jest pražské předměstí, které leží mezi dvěma kopci. Na jednom jest moderní budova nemocnice; a na úpatí nouzové baráky, jež podobají se vlaštovčím hnízdům, přilepeným pod krovem selského statku… A druhý kopec je holý. Donedávna vlnily se tu obilné klasy. Ale nyní země odpočívá… Na vrcholu rozkládá se opuštěný židovský hřbitov. Hlídá jej stará žena, poloslepý pes a několik slepic. Náhrobní kameny propadají se do země; hebrejské nápisy čas omyl a břečťan pokrývá nebožtíky…“ Klasika ze Zlatého fondu SME.

Snad každý zná jedno z předních děl české klasické literatury, humoristický román Bylo nás pět. Významný český spisovatel, humorista a novinář Karel Poláček v něm nezaměnitelným způsobem vzpomíná na své dětství v Rychnově nad Kněžnou. Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je školák Petr Bajza, který prožívá nesčetná dobrodružství se svými kamarády Čeňkem Jirsákem, Antonínem Bejvalem, Édou Kemlinkem a Josefem Zilvarem z chudobince. Vtip životu na maloměstě dává právě Péťův nezkalený naivní dětský pohled. Poláček byl mistrem svého oboru, dalším zdrojem komického efektu je tak střídání různorodých jazykových rovin a stylistických prostředků, Petr Bajza chvíli mluví hovorově se svými kumpány a poté se strojeně vyjadřuje před autoritou dospělých. Karel Poláček, mimo jiné autor knih jako Muži v offsidu, Edudant a Francimor či Dům na předměstí, napsal Bylo nás pět těsně před svým nuceným nástupem do Terezína v roce 1943. Jeho návrat do šťastných chvil dětství se tak pro něj stal zároveň únikem před krutou realitou doby, což dodává knize působivý rozměr dalece přesahující hranice literatury. Možná i proto je kniha neustále populární a jako jedna z mála je určená všem věkovým skupinám. Dočkala se mnoha vydání, slavné rozhlasové adaptace v podání Františka Filipovského a také velmi úspěšného zpracování České televize. Právě ze šestidílného televizního seriálu pocházejí fotografie, které naše knižní vydání doprovázejí.

Bylo nás pět je dnes již klasický humoristický román z roku 1943. Z dětsky naivního pohledu vypráví o pětici chlapců z malého města a jejich každodenních klukovinách i dobrodružstvích. Příběhem provází Petr Bajza, který je zároveň autorovým částečným alteregem a oživuje knihu svou pestrou směsicí hovorových a přehnaně spisovných výrazů. Právě jeho vyjadřování je nejtypičtějším a nejznámějším rysem tohoto dlouholetého evergreenu. Roku 1953 se dílo dočkalo rozhlasové adaptace, které se ujal legendární herec a dabér František Filipovský. O dalších čtyřicet let později dalo vzniknout i velice úspěšnému a mnoha generacemi milovanému televiznímu seriálu stejného jména. Seriálová podoba vzešla z pera scenáristy Ondřeje Vogeltanza a ožila pod režií Karla Smyczka. Na televizní obrazovky se vrací dodnes.

Prózy Karla Poláčka (1892—1945) patří bezpochyby do zlatého fondu české literatury. Z jeho rozsáhlého díla vybíráme pro Českou knižnici dva tituly, které patří k vrcholům jeho beletristické tvorby: romány Okresní město (1936; první díl plánované, leč nedokončené pentalogie) a Bylo nás pět (1946), čtenářsky nejznámější a nejvyhledávanější Poláčkův titul. Zkušená editorka Marie Havránková se částečně opírá o edici obou děl v nedávno dokončených Poláčkových sebraných spisech; autorem komentáře je prof. Jiří Holý, který se Poláčkovým dílem dlouhodobě zabývá.

Komentář Jiřího Šrámka k původnímu titulu 2 18 0429 "Vzpomínka na Karla Högera" vydanému v Supraphonu v roce 1977 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně. Deska, kterou máte před sebou, vznikla mimo ediční plán, doslova osudovým zásahem, který z posledního nahrávání s národním umělcem Karlem Högerem učinil to neodvolatelně poslední.