Karel Poláček strana 4 z 5

Poláček ve své tvorbě vždy vycházel z dokonalé znalosti prostředí, o kterém psal, a dokázal věrně zachytit postavy i situace. Židovské anekdoty čerpají z jeho častých návštěv pražské židovské společnosti. Nejvíce anekdot je věnováno šnorerům, finančním otázkám, na druhém místě jsou námluvy a rodinný život a na třetím historky kolem rabínů a víry. Další anekdoty se týkají obchodu nebo otázek týkajících se smrti.

Novela K. Poláčka Vše pro firmu vycházela nejprve na pokračování v Lidových novinách a za autorova života jako celek nikdy nevyšla, poprvé se tak stalo až posmrtně v roce 1966. Sám Poláček toto dílo nijak nepodceňoval - na stejné téma napsal i divadelní hru Otec svého syna,. Veselý tatínek Adolf Štorkán a jeho pedantický synek Jiří udělají vše, aby zachránili firmu, žení se tak spletitě, že je nakonec těžko poznat.

Pohádkovou lahůdku z rozhlasového archívu Podivuhodná dobrodružství Edudanta a Francimora natočil režisér Jan Fuchs už v roce 1962 s hvězdným hereckým obsazením. I po padesáti letech nás mohou potěšit Čestmír Řanda v roli Edudanta, Dalimil Klapka coby jeho bratr, nesmělý Francimor, Ljuba Hermanová alias čarodějnice Madam Istar Halabába, Luděk Kopřiva jakožto kozel Rudolf, dále Eduard Kohout, Rudolf Deyl ml.

Novela Karla Poláčka Vše pro firmu vycházela nejprve na pokračování v Lidových novinách a za autorova života jako celek nikdy nevyšla, poprvé se tak stalo až posmrtně v roce 1966. Sám Poláček toto dílo nijak nepodceňoval - na stejné téma napsal i divadelní hru Otec svého syna,. Veselý tatínek Adolf Štorkán a jeho pedantický synek Jiří udělají vše, aby zachránili firmu.

My hoši, co spolu chodíme, prožíváme všelijaká dobrodružství... Oblíbené příhody Petra Bajzy i jeho kamarádů Čeňka Jirsáka, Tondy Bejvala, Edy Kemlinka a Pepka Zilvara ve zbrusu nové, vpravdě rošťácké audioknize! Syn majitele koloniálu se smíšeným zbožím na prvorepublikovém maloměstě vypráví o tom, co zažívá se svými čtyřmi kamarády. Mezitím dělá naschvály služce Kristýně (zvané Rampepurda, neboť pochází se vsi Rampuše), dobírá si boubelatého Otakárka Soumara z bohaté, obchodnické rodiny, tropí si legraci ze staromilce pana Fajsta a pokukuje po cukrářovic dceři Evě, za což se mu ostatní kluci smějí. Významnou událostí v Petrově životě je příjezd cirkusu, neboť se musí začít chovat slušně, aby se směl podívat na představení. Pak ale onemocní spálou a během horečnatého blouznění se mu zdá o velkolepé výpravě do Indie. Účinkující: Jan Zadražil Délka nahrávky: 7 hodin 40 minut

Josef Maršík je železniční zřízenec, má manželku i děti ? a hlavně nerudného tchána, který si hledí hlavně peněz, a tak by se rád rodiny své dcery zbavil, aby mohl jejich byt lépe a dráže pronajmout. Aby mohl Maršík zabezpečit rodinu, po­stavit vysněný domek s terasou a balkonem, potřebuje ale mnohem více peněz! Tehdy udělá první špatné rozhodnutí: podá si seznamovací inzerát. Vždyť mezi nezadanými ženskými je peněz… Na inzerát se mu ozve stárnoucí nezadaná Alžběta Válová, služebná, které její bývalá paní odkázala ? považte ? sedmnáct tisíc! Tomu Maršík nedokáže odolat, a tak se krok za krokem blíží k neodvratné tragédii. Prý to tak skutečně bylo, aspoň to uvádí reklamní leták z roku 1932: Karel Ča­pek, Poláčkův kolega z redakce Lidových novin, již dříve radil autorovi mnohých soudniček a humoristických románů, aby své znalosti soudničkářského zpravo­daje přetavil do závažnějšího, rozsáhlejšího tvaru. Tak vznikl první vážný román Karla Poláčka ? Hlavní přelíčení. Inspiraci objevil ve dvoudílné soudničce, která vyšla v Českém slově v roce 1928 pod názvem Román služebné. Smutný, leč téměř triviální případ podvodu a zákeř­né vraždy na nevinné služce rozvinul Poláček do až reportážní románové studie, která přes svou závažnost a tragičnost nepostrádá pro Poláčka tak charakteristic­ké prvky ironie, vtipu a žánrové drobnokresby. Poláčkovo Hlavní přelíčení přepracoval v roce 1984 pro Československý roz­hlas Stanislav Neubert a nastudoval režisér Jan Lorman. V roli Josefa Maršíka předvedl vynikající výkon František Husák, postavu citlivé, naivní a vdavekchtivé služebné Válové ztvárnila Iva Janžurová.

Poláčkův intenzivní pohled na šťastné dětství nemá ve světové literatuře obdoby, neboť své vrcholné dílo psal v tragické době, kdy nejenže nesměl publikovat, ale v roce 1944 už věděl, že ho čeká transport do pekla, odkud se lidé nevracejí. Jakou úlevu mu asi přinesl návrat do úžasné krajiny dětství, kdy je všechno pod sluncem nové a podivuhodné a kde se znovu setkává se svou matkou – šťastný čtenář ani nevytuší, že ji Poláček ztratil už v sedmi letech. Jako zkušený autor a bystrý pozorovatel lidí i světa se vyhnul sentimentální idyle a malého hrdinu nechal, aby své příběhy a lapálie popsal vypůjčeným, šroubovaným jazykem školy a dospělých, takže se dosyta nasmějeme staromódní, umravňující řeči v kontrastu s vážnou dětskou naivitou. Autor – ten zlý satirik, který se ve svém rodišti nemohl deset let objevit – se střední třídě malých ctností a malého rozhledu neposmívá a humor má laskavý. Svět oněch konvencí se ovšem už dávno zhroutil. „Bejval Antonín pravil tichým hlasem, že byl tuhle na poli a tam v mezičce vynalezl vosí hnízdo. I pravil, že bysme to hnízdo mohli vybrat a plástve s mladými doneseme domů a založíme si vosí úl. Vůbec se diví, že lidi chovají jenom včeličky, když přece vosy snášejí také med. Až bude mít hodně medu, tak ho bude prodávat a bude mít peněz habaděj. Já jsem pravil, že je to prauda, jenomže se vosy musejí ochočit, aby snášely. Bejval pravil, že to je to nejmenší, že si je ochočí, že ho vosy budou poslouchat na slovo, a ptal se mě, jestli půjdu s ním do spolku.“

Poláčkův intenzivní pohled na šťastné dětství nemá ve světové literatuře obdoby, neboť své vrcholné dílo psal v tragické době, kdy nejenže nesměl publikovat, ale v roce 1944 už věděl, že ho čeká transport do pekla, odkud se lidé nevracejí. Jakou úlevu mu asi přinesl návrat do úžasné krajiny dětství, kdy je všechno pod sluncem nové a podivuhodné a kde se znovu setkává se svou matkou – šťastný čtenář ani nevytuší, že ji Poláček ztratil už v sedmi letech. Jako zkušený autor a bystrý pozorovatel lidí i světa se vyhnul sentimentální idyle a malého hrdinu nechal, aby své příběhy a lapálie popsal vypůjčeným, šroubovaným jazykem školy a dospělých, takže se dosyta nasmějeme staromódní, umravňující řeči v kontrastu s vážnou dětskou naivitou. Autor – ten zlý satirik, který se ve svém rodišti nemohl deset let objevit – se střední třídě malých ctností a malého rozhledu neposmívá a humor má laskavý. Svět oněch konvencí se ovšem už dávno zhroutil. „Bejval Antonín pravil tichým hlasem, že byl tuhle na poli a tam v mezičce vynalezl vosí hnízdo. I pravil, že bysme to hnízdo mohli vybrat a plástve s mladými doneseme domů a založíme si vosí úl. Vůbec se diví, že lidi chovají jenom včeličky, když přece vosy snášejí také med. Až bude mít hodně medu, tak ho bude prodávat a bude mít peněz habaděj. Já jsem pravil, že je to prauda, jenomže se vosy musejí ochočit, aby snášely. Bejval pravil, že to je to nejmenší, že si je ochočí, že ho vosy budou poslouchat na slovo, a ptal se mě, jestli půjdu s ním do spolku.“

Okresní město je humornou mozaikou společenství, jež opustilo venkovský rytmus přírody, přitom ale má daleko do anonymní velkoměstské masy. Tato obecní pospolitost, jakou už dnes nepoznáme, žije prchavými vzruchy svého malého světa. Poláček se malichernostem a zlovolnosti jejích příslušníků sice posmívá (a byl za to potrestán zákazem navštěvovat své rodné město), ale i tak dnes na nás – obyvatele studeného neosobního světa 21. století – z anekdotických postřehů geniálního pozorovatele dýchne trocha laskavého řádu konzervativního včerejška.

Humoristický román Hostinec U kamenného stolu vyšel poprvé v roce 1941. Záhy došel dobrého čtenářského ocenění, a dokonce se brzy dočkal i úspěšné filmové adaptace (1949). V kulisách lázeňského městečka tu Karel Poláček rozehrál příběh osudem pronásledovaného majitele vyhlášeného hostince Šimona Tatrmuže a jeho "hříšné" ženy Boženy, příběh dvou typických středostavovských hrdinů s dobrosrdečným, ale omezeným a naivním viděním svého světa.

Audiokniha Michelup a motocykl, kterou napsal Karel Poláček. Dobová rozhlasová dramatizace známého Poláčkova románu. S osobitým humorem líčí autor životní styl a názory člověka držícího se opatrně při zemi, bez ambicí - člověka posedlého sháněním nejrůznějších výhod, samolibého a přesvědčeného o vlastní úctyhodnosti. Trampoty účetního Michelupa začnou výhodnou koupí laciného motocyklu, který svého vlastníka přivede do dluhů.

Podzemní zákopové město je válečnou paralelou k mírovému okresnímu městu. Také jeho obyvatelé, vojáci, jen neradi opouštějí své kryty (noční hlídky, práce v poli, odvšivování a návštěva nevěstince v blízkém městečku), a když v závěru příběhu musí opustit zákopy navždy, s lítostí se za nimi ohlížejí jako za bývalým domovem.

Audiokniha Okresní město, kterou napsal Karel Poláček. Román Okresní město je první částí nedokončené pentalogie Poláčkovy ságy maloměsta. Historie začíná v nostalgické době na přelomu prvního desetiletí století, kdy čas byl ještě věčný a plynulý a městečko v něm podřimovalo jako kůň před stavením. Rodina židovského kupce pana Štědrého je ústředním bodem, odkud ironický vypravěč sleduje hemžení maloměstské společnosti s ostře vykreslenými figurkami z jednotlivých jeho vrstev.

Půvabný příběh z prvorepublikánského maloměsta nejen o licitovaném mariáši ocení především milovníci šťastných konců. Vyprávění o osudech mladého Jindřicha Kobosila a o jeho hráčském talentu je plné veselých historek a poučných zamyšlení, protkané typickým autorovým humorem. Nesmrtelné hlášky z této knihy se dodnes mezi znalci často citují. Činili jsme tak i my, když jsme před lety tuto karetní hru hrávali, a proto jsem vydání věnoval světlé památce mému příteli a spoluhráči Borisi Rösnerovi.

Nezaměnitelný slovní i situační humor, osobitá galerie nejrůznějších figurek, obyčejných lidí žijících všední životy, kdy se hlavním zdrojem komiky stává charakteristika postav. To je K arel P oláček v povídkách a humoristických románech, v drobných novinářských prózách i v práci pro film a divadlo. U kázkou jeho mistrovského stylu i humoru je i povídka Kouzelná šunka, v níž se stane zázrak, který ovšem nemůže dopadnout dobře.

Hledáme-li v dnešním světě, plném agrese, úsměvné starosvětské zastavení nelze než sáhnout po knize, která patří k vrcholům Poláčkovy tvorby.