Anton Čechov strana 4 z 6

Mistrovské miniatury, aktovky N. V. Gogola Spor, Úředníkovo ráno, Scény se společenského života, Hráči, S. Turgeněva Venkovanka, Večer v Sorrentu a A. P. Čechova Labutí píseň, Námluvy a Svatba z ruských originálů přeložila Alena Morávková. Vychází jako 103. svazek edice D.

Mistrovské miniatury, aktovky N. V. Gogola Spor, Úředníkovo ráno, Scény se společenského života, Hráči, S. Turgeněva Venkovanka, Večer v Sorrentu a A. P. Čechova Labutí píseň, Námluvy a Svatba z ruských originálů přeložila Alena Morávková. Vychází jako 103. svazek edice D.

Toužení, zklamání, naděje, zlost. Pocity, které provázejí člověka od chvíle, kdy si začne plně uvědomovat, že mu život protéká mezi prsty. Jsme znechuceni světem, kde ve většině případů vládnou neschopní jedinci, kteří se obvykle nemohou pochlubit ničím jiným, než pouhou gloriolou úspěchu. A penězi. Právě ty jsou v dnešním světě, zdá se, nejdůležitější. Ideje a ideály zmizely. Čekáme. Na štěstí, na změnu, na smrt. A doufáme, že nakonec zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. To platilo před sto lety stejně jako dnes. Hru v překladu Leoše Suchařípy doplňují studie Vladimíra Svatoně (o době a literatuře počátku dvacátého století, kdy Čechov Strýčka Váňu napsal), Jana Císaře (o čechovovské inscenační tradici u nás) a Ivany Ryčlové (o průkopníkovi Čechovových her K. Stanislavském). Knihu doplňuje bohatá obrazová příloha (fotky z inscenace Strýčka Váni ve Stavovském divadle v režii Michala Dočekala) a snímky ze tří inscenací Čechovových her v Národním divadle v uplynulých padesáti letech.

Toužení, zklamání, naděje, zlost. Pocity, které provázejí člověka od chvíle, kdy si začne plně uvědomovat, že mu život protéká mezi prsty. Jsme znechuceni světem, kde ve většině případů vládnou neschopní jedinci, kteří se obvykle nemohou pochlubit ničím jiným, než pouhou gloriolou úspěchu. A penězi. Právě ty jsou v dnešním světě, zdá se, nejdůležitější. Ideje a ideály zmizely. Čekáme. Na štěstí, na změnu, na smrt. A doufáme, že nakonec zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. To platilo před sto lety stejně jako dnes. Hru v překladu Leoše Suchařípy doplňují studie Vladimíra Svatoně (o době a literatuře počátku dvacátého století, kdy Čechov Strýčka Váňu napsal), Jana Císaře (o čechovovské inscenační tradici u nás) a Ivany Ryčlové (o průkopníkovi Čechovových her K. Stanislavském). Knihu doplňuje bohatá obrazová příloha (fotky z inscenace Strýčka Váni ve Stavovském divadle v režii Michala Dočekala) a snímky ze tří inscenací Čechovových her v Národním divadle v uplynulých padesáti letech.

"Souboj je povídka napsaná z plného rozmachu tesknoty. Soud o její umělecké hodnotě v celku Čechovova díla není důležitý. Je to povídka důležitá především pro porozumění Čechovovi samému, je to klíč k rozpoznání jeho lidských a autorských pohnutek, jež jsou tu obnaženy jako málokde jinde. Zapomeňme na mýlící podobiznu "klasika" Čechova a ctěme to, co psal jednatřicetiletý muž vědoucí o nutnosti hledat rozumnou možnost života. Čtěme v Souboji jeho tesknotu, bolest a úzkost nad zmarňováním člověka. Chci říci toto: Po povídkách, jako jsou Mužici a Pavilon čís. 6, zkusme ještě ze Souboje, z jeho syrové tesknoty, vyrozumět podstatu oné zvláštnosti, jíž se slovesný umělec Čechov nezaměnitelně vyznačuje mezi nejlepšími. Je střízlivý a střídmý, varuje se efektů, je samozřejmý a věcný v každém slově, jeho umění je na první pohled průhledné jako sklenice vody. Zdánlivě vlastně jako by nic neobjevuje, čtenáři připadá, ze neříká nic jiného než to, co by on sám na jeho místě také viděl. Všechno se rozvíjí a pokračuje docela podobně, jak to sami známe. A přece - jaká úzkost, jaký stesk!" napsal Emanuel Frynta v doslovu k vydání z roku 1972.Anton Pavlovič Čechov (1860-1904) napsal novelu Souboj ve svých jedenatřiceti letech. V českém překladu vyšla próza samostatně čtyřikrát; poprvé ještě za autorova života (1897; překlad Jiří Ščerbinský), naposledy v roce 1972 (překlad Karolína Dušková a E. Frynta). Nynější páté vydání je dílem Libora Dvořáka (1948), renomovaného překladatele, který převedl do češtiny mj. díla Bulgakova, Bunina, Gogola, Jesenina, Kononova, Limonova, Pelevina, Sorokina, bratrů Strugackých, A. Tolstého nebo L. N. Tolstého; v nakladatelství Pulchra vyšly jeho překlady próz Svetlany Vasilenkové (Blběnka, 2010; Šamara, 2011) a Leonida Gabyševa (Odljan, 2011).

V této knize představujeme ve zkrácené podobě vhodným způsobem upravené tři povídky o lásce: A. P. Čechov „Dáma s psíčkem“, I. S. Turgeněv „První láska“, A. S. Puškin „Dubrovskij“. Povídky jsou výbornou variantou pro čtenáře, kteří nemají zkušenost s jazykovými specifiky ruské klasické literatury.Text v jazyce originálu je doplněn českým překladem, poznámkami, otázkami a testy na porozumění. CD je součástí knihy.

V knigu vošli jumorističeskije rasskazy i vodevili Antona Pavloviča Čechova: "Peresolil", "Tolstyj i tonkij", "Chirurgija", "Nalim", "Predloženije", "bilej" i drugije. Chudožnik-illjustrator: V. Britvin.

Drama o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Drama o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Drama o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Drama o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Hlavným dielom tejto knihy je posledná Čechovova hra Višňový sad. Dráma v štyroch dejstvách autorom písaná ako komédia, ale častejšie vnímaná a hraná ako tragikomédia či tragédia. Dielo je preniknuté symbolikou postáv, prostredia a vzťahov medzi nimi. Odchádzajúci svet feudálnej aristokracie sa tu stretáva s nástupom meštianstva a nové pomery v spoločnosti vytláčajú posledné zbytky patriarchálnych pomerov.rnV zbierke sa nachádzajú aj poviedky Prípad z praxe, V úžľabine, Rotschildove husle a Dušička.rn

V nastojaschem izdanii publikujutsja pesy A.P.CHehova