Anton Čechov strana 4 z 6

Bessmertnye proizvedenija velikogo russkogo pisatelja A.P.CHehova./13/10 Dlja mladshego i srednego shkolnogo vozrasta.

Komedie o 4 dějstvích.

"Souboj je povídka napsaná z plného rozmachu tesknoty. Soud o její umělecké hodnotě v celku Čechovova díla není důležitý. Je to povídka důležitá především pro porozumění Čechovovi samému, je to klíč k rozpoznání jeho lidských a autorských pohnutek, jež jsou tu obnaženy jako málokde jinde. Zapomeňme na mýlící podobiznu "klasika" Čechova a ctěme to, co psal jednatřicetiletý muž vědoucí o nutnosti hledat rozumnou možnost života. Čtěme v Souboji jeho tesknotu, bolest a úzkost nad zmarňováním člověka. Chci říci toto: Po povídkách, jako jsou Mužici a Pavilon čís. 6, zkusme ještě ze Souboje, z jeho syrové tesknoty, vyrozumět podstatu oné zvláštnosti, jíž se slovesný umělec Čechov nezaměnitelně vyznačuje mezi nejlepšími. Je střízlivý a střídmý, varuje se efektů, je samozřejmý a věcný v každém slově, jeho umění je na první pohled průhledné jako sklenice vody. Zdánlivě vlastně jako by nic neobjevuje, čtenáři připadá, ze neříká nic jiného než to, co by on sám na jeho místě také viděl. Všechno se rozvíjí a pokračuje docela podobně, jak to sami známe. A přece - jaká úzkost, jaký stesk!" napsal Emanuel Frynta v doslovu k vydání z roku 1972.Anton Pavlovič Čechov (1860-1904) napsal novelu Souboj ve svých jedenatřiceti letech. V českém překladu vyšla próza samostatně čtyřikrát; poprvé ještě za autorova života (1897; překlad Jiří Ščerbinský), naposledy v roce 1972 (překlad Karolína Dušková a E. Frynta). Nynější páté vydání je dílem Libora Dvořáka (1948), renomovaného překladatele, který převedl do češtiny mj. díla Bulgakova, Bunina, Gogola, Jesenina, Kononova, Limonova, Pelevina, Sorokina, bratrů Strugackých, A. Tolstého nebo L. N. Tolstého; v nakladatelství Pulchra vyšly jeho překlady próz Svetlany Vasilenkové (Blběnka, 2010; Šamara, 2011) a Leonida Gabyševa (Odljan, 2011).

Rasskazy Chekhova - zabavnye i grustnye, polnye jumora i beruschie za dushu - rekomendovany dlja chtenija v nachalnoj i srednej shkole.

В 1891 году, уже больной туберкулезом, Чехов по собственной инициативе едет на остров каторги и ссылки, проводит перепись населения. Литературным итогом поездки стала книга очерков "Остров Сахалин" (1893-1894). В центре внимания Чехова-исследователя, Чехова-художника - проблема личности каторжника - простого, несчастного человека. В книге даются описания острова, условий жизни каторжан и поселенцев, быта и нравов инородцев, видов принудительного труда и наказаний, состояния тюрем, больниц, школ. Чехов признавался, что после поездки у него все "просахалинено". Стоит ли спорить? Достаточно вспомнить "Палату № 6".

V knigu vošli jumorističeskije rasskazy i vodevili Antona Pavloviča Čechova: "Peresolil", "Tolstyj i tonkij", "Chirurgija", "Nalim", "Predloženije", "bilej" i drugije. Chudožnik-illjustrator: V. Britvin.

Toužení, zklamání, naděje, zlost. Pocity, které provázejí člověka od chvíle, kdy si začne plně uvědomovat, že mu život protéká mezi prsty. Jsme znechuceni světem, kde ve většině případů vládnou neschopní jedinci, kteří se obvykle nemohou pochlubit ničím jiným, než pouhou gloriolou úspěchu. A penězi. Právě ty jsou v dnešním světě, zdá se, nejdůležitější. Ideje a ideály zmizely. Čekáme. Na štěstí, na změnu, na smrt. A doufáme, že nakonec zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. To platilo před sto lety stejně jako dnes. Hru v překladu Leoše Suchařípy doplňují studie Vladimíra Svatoně (o době a literatuře počátku dvacátého století, kdy Čechov Strýčka Váňu napsal), Jana Císaře (o čechovovské inscenační tradici u nás) a Ivany Ryčlové (o průkopníkovi Čechovových her K. Stanislavském). Knihu doplňuje bohatá obrazová příloha (fotky z inscenace Strýčka Váni ve Stavovském divadle v režii Michala Dočekala) a snímky ze tří inscenací Čechovových her v Národním divadle v uplynulých padesáti letech.

Mistrovské miniatury, aktovky N. V. Gogola Spor, Úředníkovo ráno, Scény se společenského života, Hráči, S. Turgeněva Venkovanka, Večer v Sorrentu a A. P. Čechova Labutí píseň, Námluvy a Svatba z ruských originálů přeložila Alena Morávková. Vychází jako 103. svazek edice D.

Čechovovy Tři sestry (1901) byly do češtiny přeloženy devětkrát: poprvé B. Prusíkem v roce 1907, naposledy J. Klusákovou v roce 1987. Náš překlad je tedy překladem desátým a na rozdíl od předešlých překladů byl pořízen z kritického vydání Čechovských Spisů. Součástí tohoto kritického vydání je nejen pečlivě připravený text hry, ale také různočtení a podrobný komentář, který popisuje okolnosti vzniku dramatu, rukopis a různé edice, divadelní zkoušky i premiéru v Moskevském uměleckém divadle (MCHT), najdeme v něm rovněž informace o ohlasech díla a jeho překladech a také věcné vysvětlivky (např. identifikaci citátů). Zařazením tohoto komentáře do našeho vydání získává překlad nový rozměr a stává se pro českého čtenáře (režiséra, dramaturga, herce...) užitečnou pomůckou. Komentář přeložila Alena Machoninová, rusistka, komparatistka a překladatelka (její překlad románu Ljudmily Ulické byl nominován na literární cenu Magnesia Litera 2013). Kromě podrobného komentáře je text doplněn také doslovem Vojtěcha Bárty, dramaturga Činoherního studia v Ústí nad Labem, a poznámkami překladatele Roberta Ibrahima, bohemisty a literárního teoretika (s Alenou Machoninovou z ruštiny přeložil Nástin dějin evropského verše Michaila Gasparova).Nový překlad Tří sester se snaží být zároveň konzervativní (filologický) a zároveň modernistický, experimentální. Nezastírá, že je interpretací, ale snaží se být interpretací poučenou sekundární literaturou i předchozími překlady. Především je to ale překlad, který vznikal s ohledem na to, že základním bytím divadelní hry je její inscenace v českém kulturním prostoru jednadvacátého století. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR

V novém překladu Libora Dvořáka vychází to nejlepší z povídkové tvorby klasika ruské literatury Antona Pavloviče Čechova. Autor, znalec lidských duší, měl mimořádný pozorovací talent. Z hlubokých vášní a nečekaných dramat dostal skvělou zápletku pro své povídky. Někdy je jeho pohled ironický či satirický, někdy se svými hrdiny, kteří se utápějí v depresích či morální kocovině, soucítí víc…

Hlavným dielom tejto knihy je posledná Čechovova hra Višňový sad. Dráma v štyroch dejstvách autorom písaná ako komédia, ale častejšie vnímaná a hraná ako tragikomédia či tragédia. Dielo je preniknuté symbolikou postáv, prostredia a vzťahov medzi nimi. Odchádzajúci svet feudálnej aristokracie sa tu stretáva s nástupom meštianstva a nové pomery v spoločnosti vytláčajú posledné zbytky patriarchálnych pomerov.rnV zbierke sa nachádzajú aj poviedky Prípad z praxe, V úžľabine, Rotschildove husle a Dušička.rn

Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

V této knize představujeme ve zkrácené podobě vhodným způsobem upravené tři povídky o lásce: A. P. Čechov „Dáma s psíčkem“, I. S. Turgeněv „První láska“, A. S. Puškin „Dubrovskij“. Povídky jsou výbornou variantou pro čtenáře, kteří nemají zkušenost s jazykovými specifiky ruské klasické literatury.Text v jazyce originálu je doplněn českým překladem, poznámkami, otázkami a testy na porozumění. CD je součástí knihy.

Drama o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.