Anton Čechov strana 3 z 6

Výbor povídek ruského spisovatele a dramatika zahrnující drobné, čisté humoresky charakteristické pro rané údobí spisovatelovy tvorby stejnou měrou jako povídky Čechovova zralého a vrcholného vážnějšího údobí.

A.P. Čechov, tento vzdelaný lekár a vynikajúci znalec ľudských duší, ale najmä slabostí, mal mimoriadny pozorovací dar. Vedel vydolovať z hlbokých vášní a drám nečakanú zápletku pre svoju poviedku či novelu (Dáma zo psíkom, Stávka, Staroba). No jeho satiricko-ironický pohľad sa upieral aj na úplne všedné `veci a vecičky` dňa a zo zdanlivo bežnej, hoci aj uličnej situácie urobil literárny klenot (Chameleón, Kniha sťažností, Tučný a chudý). Čechov mal pochopenie pre ľudské nedostatky, pozeral na svet láskavými očami a z jeho vážnych, aj keď akoby úsmevných poviedok sála nesmierny súcit s najslabšími (Vaňka, Dušička). Zostavovateľka sa pokúsila predstaviť A.P. Čechova ako prozaika, ktorý má svojím myslením a brilantným stvárnením postáv ešte stále náskok pred mnohými súčasnými autormi. A to je najpresvedčivejší dôkaz jeho talentu. Vtipný doslov k tomuto výberu napísala Mária Kusá.

Výjevy z vesnického života o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Krásne rozprávanie o vernom psíčkovi s nádhernými ilustráciami Gennadija Spirina.

Súčasťou knihy je prvý slovenský preklad novely Tri roky. Anton Pavlovič Čechov aj dnes zostáva nie celkom prečítaným, nie celkom pochopeným autorom. Tajomnosť jeho tvorby, jej nejednoznačnosť a interpretačná mnohovýznamovosť možno spočíva aj v tom, že Čechov vnímal tvorivý proces ako hlboko intímnu záležitosť a nikomu nedovolil nazrieť do jeho zákutí. Aspoň čiastočne preniknúť do tajov jeho práce s textom, tvorby obrazov, formovania jednotlivých postáv jeho drám a próz umožňujú jeho zápisníky, nepočetné zápisky na listoch papiera či veľmi skúpe a sporadické záznamy v jeho denníku, ku ktorým sa čitateľ mohol dostať až po spisovateľovej smrti. Tieto Čechovove poznámky môžu byť jedným z dôležitých kľúčov k jeho tvorbe.

Zbierka poviedok Za súmraku vyšla roku 1897. A. P. Čechov mal vtedy dvadsaťsedem rokov a v literárnych kruhoch i u čitateľskej verejnosti bol známy ako autor humoristických poviedok. V tom čase považovala verejnosť spisovateľa humoristu skôr za zabávača a tvorcu ľahkého odpočinkového čítania. No Čechov svojou zbierkou rozbil tieto klamlivé predstavy a dokázal, že humoristická poviedka nemusí byť vždy len prvoplánovo vtipná, ale v jej podtexte sa môže skrývať odkaz tragikomickosti ľudského bytia a v jej texte originálne slovesné majstrovstvo a obrazná virtuozita. Mnohých preto nesmierne udivilo, že rok po publikovaní udelila Ruská akadémia vied Čechovovi prestížnu Puškinovu cenu. Pri zostavovaní knihy autor neponechal nič na náhodu. Svedčí o tom neobyčajne sebakritický prístup k výberu poviedok. Z približne sto dvadsiatich nakoniec zaradil do zborníka iba šestnásť. Veľkú pozornosť venoval najmä ich poradiu. Zbierka vyvolala množstvo pozitívnych i negatívnych ohlasov. Práve tie negatívne paradoxne možno najlepšie vyjadrili podstatu Čechovovej tvorby – hovorilo sa v nich o „temnom charaktere“, o jeho „pochmúrnom pohľade na život“, o „zabíjaní ľudských nádejí“. Sám Čechov na tieto a podobné názory reagoval po svojom: „Čítam to a nijako neviem pochopiť, či ma chvália alebo oplakávajú moju stratenú dušu?“

Soubor sedmi povídek Antona Pavloviče Čechova z devadesátých let, kdy vznikala jeho nejlepší prozaická díla. Spisovatel předkládá svým současníkům navenek všední, neokázalý, zato neotřesitelný chorobopis sociální a morální praxe.

Humor a satira mají v ruské literatuře od dob Krylova, Puškina, Gogola či Saltykova-Ščedrina své nezastupitelné místo a taky svou svébytnou východoslovanskou chuť. Sborník Nic k smíchu představuje hned tři výrazná jména - A.P. Čechova, A. T. Averčenka a M. M. Zoščenka. Deset tématicky uspořádaných triád (tedy vždy Čechov-Averčenko-Zoščenko) vytváří zajímavý živočichopis běžných i méně běžných Rusů z konce impéria carského a naopak počátku ještě roztodivnějšího impéria komunistického. Sborník zároveň zachycuje zhruba půlstoletou etapu vývoje ruského literárního humoru.

Komedie o 4 dějstvích.

Drama o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Rozhlasová nahrávka divadelní hry A.P. Čechova z roku 2006.Přeložil Leoš Suchařípa, rozhlasová úprava Martin Velíšek, režie Aleš Vrzák.Účinkují: Vilma Cibulková, Alexandr Rašilov, Petr Pelzer, Vanda Hybnerová, Jan Vlasák, Miroslav Etzler a další...

Rasskazchik vsju zhizn pishet odin bolshoj roman. I otsenivajut ego potom, kogda roman dopisan i avtor umer, - govoril V. SHukshin. Navernoe, s etimi slovami, skazannymi v seredine HH veka, mog by soglasitsja i Anton Pavlovich CHehov, avtor mnogochislenny

Drama o čtyřech dějstvích.

Drama o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

V nastojaschem izdanii publikujutsja pesy A.P.CHehova