Stanislav Balik

Po přečtení této útlé knihy se podíváte na politiku jinýma očima. Vznikla na základě oblíbené rubriky, jež se každý týden pravidelně objevuje v časopisu Reflex. Přímá stručná otázka, jasná nekomplikovaná odpověď. Renomovaný žurnalista se ptá, respektovaný politolog odpovídá. Jeho odpovědi často vybočují z toho, co z médií většinou slýcháme. Jsou to úvahy založené na důkladné znalosti českého politického prostředí (včetně politiky komunální), ale především vycházejí z hodnotově ukotveného občanského postoje. Nejlépe nejspíš charakterizoval tyto texty jeden ze čtenářů Reflexu, když napsal, že díky nim nejen dobře porozumíme české politice, ale současně jsou skvělou výchovou k občanství.

Rozhovor salesiána Zdeňka Jančaříka s historiky Stanislavem Balíkem a Jaroslavem Šebkem poodhaluje skrytá zákoutí českých dějin. Jak je to s vírou v národě svatého Václava a Josefa Švejka?

Rozhovor salesiána Zdeňka Jančaříka s historiky Stanislavem Balíkem a Jaroslavem Šebkem poodhaluje skrytá zákoutí českých dějin. Jak je to s vírou v národě svatého Václava a Josefa Švejka?

Kdo zvítězil v nejmenších vesnicích a kdo naopak v největších městech? Mají větší šanci na zvolení starostou muži, nebo ženy? A jaké strany spolu nejčastěji složily obecní rady? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá kniha o komunálních volbách v České republice v roce 2018. Její přečtení nabízí hned dvojí benefit. Za prvé je publikace tradiční výpovědí o místním hlasování, které do historie zapíše kromě jiného i vůbec první pokles celkového počtu kandidátů oproti předchozím volbám. Uvnitř knihy najdete detailní zprávu o změnách dresů kandidátů, podobě volební kampaně i výsledcích voleb či rozdělení starostenských postů. Za druhé ale publikace nabízí také několik přelomových analýz. Zjistíte tak například, o kolik více preferenčních hlasů získávají kandidující lékaři nebo že v obcích vládne ANO s ODS podobně často jako s ČSSD. Kniha ale nabízí ještě mnohem více.

Úvod – „my jsme smrtelní, národ je věčný“ Heslo obrozenců vyjadřuje jejich víru a odhodlání, dnes však se zdá zbytečné, neboť podle názoru dnešních nihilistů, je národ konstrukt intelektuálů, kteří když chtějí, svůj výtvor zruší mávnutím ruky. Že se stala chyba, je více než zřetelné, že buď bude existovat emotivní vztah znamenající lásku ke svým přirozeným společenstvům včetně vlasti a od toho se odvíjející nezištné angažmá pro ně (pro rodinu, obec, vlast), nebo budeme stále zabředávat do další a další anomie chaoticky myslících jedinců, ztratíme představu skutečného mravního řádu a z nihilismu nám nepomůže ani další a další konzum, hromadění odpadů, ničení planety, požitek stíhající požitek, ale také ani neuvěřitelné množství nesourodých právních předpisů bez jednotícího morálního základu. Národ a národní stát jsou přirozeně rostlé útvary z původních rodů a kmenů. Postupně vznikem školství a rozvojem měst se přesunula identita z těchto malých společenstev na velkou společnost, která začala být chápána jako národ reprezentovaný svým jazykem, kulturou, společnou historií a ekonomikou státu. Historicky zažitý státní útvar se svými základními normami života a domovinou danou územně měl rozhodující vliv na utváření identity. Středověký český státní útvar, začínající Velkou Moravou a pokračující přemyslovskou tradicí, se stal základem české národní identity, víme, že nebylo možno takto pojatou identitu zrušit žádným dalším nadřízeným státním útvarem, je pouze možné uvolnit nějakou svrchní vrstvu identity třeba ke králi, císaři apod. My zde v této knize budeme sledovat vzor Masarykova vlastenectví humanistického, které není etnické, ale vztahující se ke kulturním aspektům. Toto vlastenectví není šovinismus, nesleduje expanzi, podrobení jiných. Přijímá podněty zvnějšku a kulturně se mění, ale základ si zachovává. Masaryk řekl, že všechno velké je světové, ale aby bylo světové, z národní půdy vyrůstá.

Publikace autorů z Masarykovy univerzity v Brně představuje koncentrovaný pohled na současnost a minulost české politiky. Zachycuje klíčové vývojové trendy posledních desetiletí a století a také analyzuje, jak politiku a politický systém ovlivňuje dědictví z komunistické i předkomunistické éry. Autoři tím výrazně reflektují skutečnost, že v dramatických změnách sametové revoluce a následných letech je možné najít řadu souvislostí, které pomáhají vysvětlit dnešní stav naší politiky.

Kniha se věnuje základní struktuře českého parlamentu od roku 1920 do současnosti z hlediska profesí zvolených poslanců. První část se zaměřuje na meziválečné období, kdy české země představovaly velice různorodý celek. Vedle českých politických stran měla zastoupení i německá část populace, případně polská menšina. Další část pojednává o posledních skoro třech desetiletích po roce 1990, kdy se znovu zavedla volná soutěž politických stran a do zákonodárných sborů demokratizujícího se Československa zasedlo několik set poslanců. Po krátkém období nahradil federální stát nový útvar, současná Česká republika, kde nejdůležitější volený sbor představuje Poslanecká sněmovna, dolní komora Parlamentu České republiky. Ve třetí části knihy jsou více rozebrány vlivy biografických charakteristik profesní a vzdělanostní struktury voleného sboru, věku a pohlaví poslanců na jejich aktivitu a samotnou reprezentaci. Čtenářům se tak přiblíží proměnlivost původní profese politika a může si udělat jasnější představu o tom, kdo jsou poslanci a poslankyně českého parlamentu. Kniha poskytuje zajímavé a podnětné informace o charakteristikách a aktivitách českých zákonodárců, které mohou pomoci najít odpovědi na celou řadu otázek a usnadnit rozhodování o tom, komu má dát v příštích volbách svůj hlas.

Buď naše civilizace zmizí, nebo se z normálních kuchařů, taxikářů, zdravotních sester, švadlen, učitelek a soustružníků stanou bojovníci. Jenže k tomu, aby bylo možné něco vybojovat, musíme nejdřív pochopit, v jaké jsme válce a o co v ní jde. Islamisté a soumrak Evropy je jednou z knih, která pomůže pochopit.

Krajské volby v roce 2012 dozajista neznamenaly takový zvrat jako volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010 nebo 2013. Na druhou stranu nebyly ani nudnými, nezajímavými volbami, po nichž by vše běželo dál ve svých kolejích. Nahlíženo teorií voleb druhého řádu jsme měli možnost ověřovat, zda jsou vládní strany voliči trestány a opozice odměňována či jaká témata budou volbám dominovat – zda nepatřičně, zato lákavě celostátní, nebo patřičně, ale nudně krajská. Struktura knihy odpovídá logice volebního procesu: sleduje struktury kandidátních listin, stranické financování, témata předvolebních kampaní a programů stran, výsledky voleb v kontextu jednotlivých krajských volebních arén a jednotlivých stran, volební geografie krajských voleb ve srovnání s volbami předchozími, preferenční hlasy pro jednotlivé kandidáty a jejich podmíněnosti, přesuny voličů mezi lety 2010 a 2012 a krajské exekutivní koalice.