Zdeněk Jančařík

Jsou dva pohledy na sv. Terezii z Lisieux. Ten první vidí typickou zbožnost a spiritualitu 19. století, mnohdy připomínající kabinet katolických kuriozit, plnou sošek, svatých obrázků, umělých kytek a zasněných psaníček kreslených do památníků jejích čtyř rodných sester. Ten druhý pohled vyžaduje ponor a filtr času, které odstraní všechny titěrnosti a zaměří se na to podstatné: na Tereziinu důvěru v Boha, která vychází z čistého pramene evangelia, z duchovní geniality dítěte, které se o Vánocích 1886 přes noc stalo dospělou, zralou křesťankou. Kniha zkušeného autora spirituální literatury hovoří jak o vnějších, tak i vnitřních podmínkách její proměny a také o tom, proč je spiritualita této křehké a neduživé karmelitky, jež jako řeholnice žila skryta v kontemplativním klášteře v Lisieux pouhých devět let, stále aktuálnější. Je v ní řeč o růžích, které se už 150 let od jejího narození rozvíjejí jedna po druhé, a o bezprostřednosti důvěry, jež je něčím mnohem víc než víra. Knihu provázejí básně Miloše Doležala. Zdeněk Jančařík je salesián, kněz a autor spirituální literatury. V Portále vyšly jeho knihy Plátno z Turína, Miláček Páně, Žena ať v církvi promluví nebo Čerstvá voda pro duši a knižní rozhovor s Ludmilou Javorovou Ty jsi kněz navěky.

Zkušený salesiánský autor Zdeněk Jančařík originálním způsobem rozvíjí žánr „příběhů pro duši“, s nimiž přišel jeho řádový spolubratr Bruno Ferrero. Na malé ploše zachycuje v krátkých příbězích či úsměvných anekdotách moudrost a nadhled křesťanské spirituality, dává podněty k osobnímu rozjímání a nabízí impulzy pro duchovní život vedený v současném světě se všemi jeho aspekty. Kniha bude nejen skvělým dárkem, ale také zdrojem duchovní inspirace a pobídkou k tomu, vidět vše kolem sebe novýma očima. Zdeněk Jančařík je salesián, kněz a autor spirituální literatury. V Portále vyšly jeho knihy Plátno z Turína, Miláček Páně či Žena ať v církvi promluví a knižní rozhovor s Ludmilou Javorovou Ty jsi kněz navěky.

Rozhovor salesiána Zdeňka Jančaříka s historiky Stanislavem Balíkem a Jaroslavem Šebkem poodhaluje skrytá zákoutí českých dějin. Jak je to s vírou v národě svatého Václava a Josefa Švejka?

Přestože se během pontifikátu papeže Františka mluví častěji o větší roli žen v církvi a ženy se dostávají dokonce do řídicích rolí v některých vatikánských nebo jiných církevních úřadech, stále existují tabu, která jsou pro současnou římskokatolickou církev nepřekročitelná a nedotknutelná: hlásání evangelia (kazatelská služba) při liturgii, udělování některých svátostí ženami v prostředích, kam se muži přirozeně nedostanou nebo v nich nejsou přítomni (hospice, zdravotní zařízení, domy s pečovatelskou službou), svěcení žen na jáhenky nebo kněze, ale také třeba jen přítomnost žen na kněžských radách, v biskupských grémiích, v ekonomických úřadech apod. Žena je dnes v západní církvi převážně odsunuta do role naslouchající, poslušné, modlící se a o ničem nerozhodující, skromné služebnice. V dlouhém příběhu církve měly však ženy často mimořádně silné postavení, kterého dosáhly takříkajíc na vlastní pěst a vlastními schopnostmi. Řada silných žen začíná první apoštolkou Máří Magdalénou a ženami, které chodily s Ježíšem, ale pokračuje velkými postavami starověku (sv. Helena), středověku (sv. Klára, Kateřina Sienská, Brigita Švédská, Jana z Arku) a novověku (Terezie z Avily, Terezie z Lisieux, Edita Stein). Zvláštní roli mají v nové době duchovní průkopnice, z nichž některé ani nepřijaly křest, ale svým osobitým přístupem k Bohu a svou přímočarou spiritualitou vyhloubily mimořádně silnou brázdu (Etty Hillesum, Madeleine Delbrel, Simone Weil, z českých žen Vojtěcha Hasmandová, Eliška Pretschnerová, Mireia Ryšková a další). Kniha komentuje silné a inspirativní momenty ze života těchto žen a vytváří mozaiku příběhů a osudů, které by měly podpořit teologii silného ženství v církvi. Zdeněk Jančařík je salesián, kněz a autor spirituální literatury. V Portále vyšly jeho knihy Plátno z Turína, Miláček Páně a knižní rozhovor s Ludmilou Javorovou Ty jsi kněz navěky.

Ludmila Javorová (1932) je jedna z mála žen, které byly vysvěceny na katolické kněze. Od roku 1964 byla pravou rukou tajně vysvěceného biskupa Felixe M. Davídka (19211988), vůdčí osobnosti skryté církve u nás. Ten po návratu z vězení (19501964) v šedesátých a sedmdesátých letech připravil a vysvětil na kněze řadu mladých mužů, a to celibátních i ženatých. Ludmilu Javorovou vysvětil na kněze západního obřadu římskokatolické církve v prosinci 1970 přes značný odpor v řadách biskupů a kněží skryté církve z okruhu Koinótés. Ludmila Javorová nemohla své kněžské povolání nikdy vykonávat zcela veřejně, ale dodnes je vnímá jako své životní poslání, byť stále ve skrytosti. Knižní rozhovor s ní je nejen unikátním svědectvím o životě skryté církve, ale především rozpravou o kněžství, jeho spiritualitě, o postavení žen v církvi a o možném přínosu ženství do všeobecně mužského prostředí katolického kléru. Zdeněk Jančařík se salesián, kněz a autor spirituální literatury. V Portále vyšly jeho knihy Plátno z Turína a Miláček Páně.

Thomas Frings je známý německý kněz, který na sebe výrazně upozornil poté, co v roce 2016 opustil svou farnost a odešel do kláštera. Pohnutkou k tomu mu byla frustrace z toho, jakým způsobem běžná duchovenská činnost probíhá, jak církev tápe ve svém poslání působit v moderním světě. Ve své knize představuje své chápání křesťanské, resp. katolické víry. Odpovídá na otázky, PROČ věří, ČEMU věří, JAK věří. Bůh pro něj není něco, co funguje, nějaký automat na lidské potřeby. Obrazu takového Boha se klidně vzdává a svou autentickou výpovědí vychází vstříc hledajícím a pochybujícím. Ptá se, jak dnes věřit a svou víru žít, jak se nadchnout pro evangelium. Thomas Frings (1960) je od roku 1987 katolickým knězem. Působil v Münsteru, v roce 2016 odešel do jednoho holandského kláštera. Od roku 2018 opět působí jako kněz v Kolíně nad Rýnem.

Měl evangelista Jan výsadní postavení mezi apoštoly? Při poslední večeři ležel na Pánových prsou, stál jako jediný z apoštolů pod křížem a Ježíšem z kříže mu byla svěřena do opatrování Ježíšova matka. Evangelium svatého Jana, Miláčka Páně, shrnuje Ježíšův příběh očima učedníka, který byl milován. Podle tradice ho sepsal starý muž, který na závěr života reflektuje Ježíšův život a jeho působení velikonočníma očima. Ježíšův křest, zázraky, několik zásadních setkání (s Nikodémem, Samařankou, Marií a Martou v Betánii) jsou popisovány na pozadí vzkříšení. Příběh se rozvíjí jakoby od konce, vědomí závěru (vzkříšení) se promítá do všech slov evangelia. To vytváří prostor pro hlubinné ponory do situací, které ostatní evangelisté přecházejí jen několika slovy nebo náznaky (rozmnožení chlebů, umývání nohou), nebo je nezmiňují vůbec (svatba v Káně, vzkříšení Lazara). Známý salesiánský autor píše o Miláčkovi Páně na pozadí svých reflexí o současném křesťanství a roli kněží a apoštolů v dnešním světě. Snaží se pochopit, proč být milován znamená zároveň schopnost lásku předávat a být pro druhé Miláčkem. Ze své kněžské praxe píše o situacích, kdy role Miláčka nebyla naplněna, nebo se obrátila ve svůj opak. Zdeněk Jančařík je salesián, překladatel z němčiny (např. sebrané spisy Edity Steinové), autor knihy Přeskočit horu a Plátno z Turína. V současné době působí v salesiánské komunitě v Brně-Žabovřeskách.

Rozhovor se známou lékařkou, senátorkou, ministryní zdravotnictví a poslankyní Evropského parlamentu mapuje hlavní křižovatky jejího života. Na pozadí barvitého vyprávění o minulosti vyvstávají silné kontury její osobnosti: nezdolná vůle a pracovitost, rozhodnost a důslednost při jednání s lidmi, ale zároveň moudrost a laskavost. Zdeněk Jančařík je šéfredaktor nakladatelství Portál, překladatel, pravidelně píše články pro přílohu Katolického týdeníku Perspektivy.

Na příběhu ženy, která prošla různými stadii myšlenkového vývoje a mnoha dramatickými životními peripetiemi (v mládí TBC, narodila se jí mírně handicapovaná dvojčata, v sedmdesátých letech byla neustále pod dozorem StB) lze sledovat zákruty českých dějin z pohledu člověka, který nikdy nepřestal usilovat o nalezení pravdy a který byl ochoten pro tuto pravdu snášet perzekuce a příkoří.