Stanislav Balik strana 2 z 2

3. rošířené vydání Kniha je vysokoškolskou učebnicí pro studenty právnických fakult, zároveň je určena právníkům i zájemcům o právní historii z řad širší čtenářské obce. Autoři předkládají přehled vývoje státu a práva od jejich počátků až do roku 1945. Výklad je rozdělen do partií o předstátní společnosti a její přeměně na stát, o právních dějinách ve starověku, za feudalismu a za kapitalismu. Pozornost je v jednotlivých kapitolách věnována institucím historických státních útvarů, pramenům práva a dobové podobě významných institutů veřejného i soukromého práva v širších historických souvislostech. Čtenář má možnost utřídit si základní informace z oboru, který společně s právní komparatistikou a právní filosofií patří k nejvýznamnějším pomocným vědám právním, a v období globalizace si připomenout důležité mezníky právních dějin evropských členských i nečlenských států Evropské unie a Spojených států amerických. Oproti předchozímu vydání je učebnice rozšířena zejména o problematiku jihovýchodní Evropy. Tématicky na tuto knihu navazuje učebnice týchž autorů "Právní dějiny mimoevropských zemí".

V české politologické produkci představuje tato kniha první pokus o popis a typologii nedemokratických politických systémů, které se zformovaly v postkomunistickém areálu po roce 1989. První část je věnována přehledovému výkladu v současné době používanýc

Tato publikace navazuje na předchozí, především seminární, učební pomůcky týchž autorů, přinášející texty ke studiu právních dějin evropských zemí a USA. Oproti svým předchůdkyním však výrazněji reflektuje změny, které na tomto poli nastaly během posledního desetiletí. Záměrem autorů bylo především soustředění výňatků z textů pramenů v českém jazyce, s nimiž studenti přijdou přímo do styku v rámci oborů obecných právních dějin, mimoevropských právních dějin, právních dějin zemí a národů bývalého Sovětského svazu či dějin advokacie a notářství. Kniha je určena hlavně k účelům studijním. Z tohoto zorného úhlu byl učiněn výběr ukázek, které se přímo váží k výkladům při přednáškách a k dalším učebnicím zmiňovaných oborů. Jsou zde uvedeny texty, které poslouží k rozboru a diskusím při seminářích a které případně inspirují zájemce o jejich hlubší poznání při volbách témat seminárních a kvalifikačních prací. Čtenáři z řad mimofakultních zájemců dá publikace plasticky nahlédnout do vcelku rozsáhlé materie světových právních dějin a má pro něj být zajímavou čítankou.

Krajské volby v roce 2012 dozajista neznamenaly takový zvrat jako volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010 nebo 2013. Na druhou stranu nebyly ani nudnými, nezajímavými volbami, po nichž by vše běželo dál ve svých kolejích. Nahlíženo teorií voleb druhého řádu jsme měli možnost ověřovat, zda jsou vládní strany voliči trestány a opozice odměňována či jaká témata budou volbám dominovat – zda nepatřičně, zato lákavě celostátní, nebo patřičně, ale nudně krajská. Tato a celá řada dalších témat mohou být uchopena řadou způsobů. Předkládaná kniha jde cestou snahy o komplexní a hluboké pochopení příčin a důsledků. Setkávají se v ní osvědčené i inovativní přístupy, stejně jako osvědčení i začínající politologičtí autoři, což je její nezanedbatelnou výhodou. Struktura knihy odpovídá logice volebního procesu. Sledovány proto jsou struktury kandidátních listin, stranické financování, témata předvolebních kampaní a programů stran, výsledky voleb v kontextu jednotlivých krajských volebních arén a jednotlivých stran, volební geografie krajských voleb ve srovnání s volbami předchozími, preferenční hlasy pro jednotlivé kandidáty a jejich podmíněnosti, přesuny voličů mezi lety 2010 a 2012 a krajské exekutivní koalice.

Publikace přináší v českém i středoevropském prostředí unikátní perspektivu - zkoumá životy a roli primasů katolické církve v Československu, Polsku, Maďarsku, NDR, Rakousku a na Ukrajině v druhé polovině dvacátého století v čase komunismu v komparativním pohledu. Kniha si všímá až zarážejících rozdílů mezi první a druhou generací primasů. Jednotlivé příspěvky jsou věnovány kardinálům Josefu Beranovi, Jozefu Mindszentymu, Štefanu Wyszynskému, Josyfu Slipyjovi, Františku Tomáškovi, Józefu Glempovi, László Lékaiovi, Franzi Königovi a arci­biskupům Alfredu Bengschovi či Pavolu Peteru Gojdičovi.