Stanislav Balik strana 2 z 2

Publikace přináší v českém i středoevropském prostředí unikátní perspektivu - zkoumá životy a roli primasů katolické církve v Československu, Polsku, Maďarsku, NDR, Rakousku a na Ukrajině v druhé polovině dvacátého století v čase komunismu v komparativním pohledu. Kniha si všímá až zarážejících rozdílů mezi první a druhou generací primasů. Jednotlivé příspěvky jsou věnovány kardinálům Josefu Beranovi, Jozefu Mindszentymu, Štefanu Wyszynskému, Josyfu Slipyjovi, Františku Tomáškovi, Józefu Glempovi, László Lékaiovi, Franzi Königovi a arci­biskupům Alfredu Bengschovi či Pavolu Peteru Gojdičovi.

Publikace přináší v českém i středoevropském prostředí unikátní perspektivu - zkoumá životy a roli primasů katolické církve v Československu, Polsku, Maďarsku, NDR, Rakousku a na Ukrajině v druhé polovině dvacátého století v čase komunismu v komparativním pohledu. Kniha si všímá až zarážejících rozdílů mezi první a druhou generací primasů. Jednotlivé příspěvky jsou věnovány kardinálům Josefu Beranovi, Jozefu Mindszentymu, Štefanu Wyszynskému, Josyfu Slipyjovi, Františku Tomáškovi, Józefu Glempovi, László Lékaiovi, Franzi Königovi a arci­biskupům Alfredu Bengschovi či Pavolu Peteru Gojdičovi.

Sborník příspěvků z konference věnované revoluci ruské, která se konala na podzim v roce 2007 na půdě Filozofické fakulty MU v Brně a již zorganizovalo Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy, Historický ústav AV ČR, v.v.i. a Centrum pro studium demokracie a kultury. Ruská revoluce v roce 1917 představuje přelom evropských i světových dějin 20. století, jenž změnil politickou, hospodářskou i kulturní situaci v mnoha zemích. Rovněž představuje mezník, který ovlivnil značným způsobem i historiografii a vůbec přemýšlení o dějinách. Před čtenářem vyvstává celá řada významných témat – od Masarykova pohledu na Rusko a jeho vývoj v moderní době přes problematiku ruských Čechů, pohled na revoluci v dílech ruských emigrantů a dalších zahraničních i českých badatelů až po současné vědecké interpretace. Součástí korpusu jsou i dva politologické rozbory, které se pokoušejí začlenit ruskou revoluci do kontextu nedemokratických režimů i do souvislostí výuky. Znalce potěší i erudované příspěvky věnované ruské i mimoruské kinematografii. Pohled ze zahraničí (Polsko, Slovensko) vhodně doplňuje české texty. Editoři jsou přesvědčeni o tom, že publikace bude inspirativním uvedením do potřebné odborné diskuse o ruských dějinách minulého století a o důsledcích těchto dějin ve střední Evropě i jinde ve světě. Autoři: Stanislav Balík, Jaromír Blažejovský, Jan Dvořák, Maciej Górny, Jiří Hanuš, Ľubica Harbuľová, Jan Holzer, Martin Kučera, Josef Šaur, Kamil Štěpánek, Jaroslav Vaculík, Václav Veber, Radomír Vlček, Zbyněk Vydra.

Sborník příspěvků z konference věnované revoluci ruské, která se konala na podzim v roce 2007 na půdě Filozofické fakulty MU v Brně a již zorganizovalo Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy, Historický ústav AV ČR, v.v.i. a Centrum pro studium demokracie a kultury. Ruská revoluce v roce 1917 představuje přelom evropských i světových dějin 20. století, jenž změnil politickou, hospodářskou i kulturní situaci v mnoha zemích. Rovněž představuje mezník, který ovlivnil značným způsobem i historiografii a vůbec přemýšlení o dějinách. Před čtenářem vyvstává celá řada významných témat – od Masarykova pohledu na Rusko a jeho vývoj v moderní době přes problematiku ruských Čechů, pohled na revoluci v dílech ruských emigrantů a dalších zahraničních i českých badatelů až po současné vědecké interpretace. Součástí korpusu jsou i dva politologické rozbory, které se pokoušejí začlenit ruskou revoluci do kontextu nedemokratických režimů i do souvislostí výuky. Znalce potěší i erudované příspěvky věnované ruské i mimoruské kinematografii. Pohled ze zahraničí (Polsko, Slovensko) vhodně doplňuje české texty. Editoři jsou přesvědčeni o tom, že publikace bude inspirativním uvedením do potřebné odborné diskuse o ruských dějinách minulého století a o důsledcích těchto dějin ve střední Evropě i jinde ve světě. Autoři: Stanislav Balík, Jaromír Blažejovský, Jan Dvořák, Maciej Górny, Jiří Hanuš, Ľubica Harbuľová, Jan Holzer, Martin Kučera, Josef Šaur, Kamil Štěpánek, Jaroslav Vaculík, Václav Veber, Radomír Vlček, Zbyněk Vydra.

Publikace Lokální politický pluralismus. Brno ve třech stoletích propojuje historiografický a politologický přístup při zkoumání jevů spojených s politickým pluralismem v Brně. Sledované období zahrnuje více jak sto padesát let – od vzniku samosprávy v roce 1848 po referendum o přesunu nádraží. První její pomyslný oddíl tvoří kapitoly věnované éře let 1848–1938: politické strany a zájmové bloky v období rakouském (resp. rakousko-uherském) a v éře československé státní samostatnosti před druhou světovou válkou a brněnské spolky v éře první republiky. Druhá část se věnuje období let 1945–1989 – jak oficiální politice KSČ v Brně, tak jejím jednotlivým vnitřním proudům či pluralitě uvnitř disentu. Třetí část se zabývá obdobím nejnovějším – politickým životem v Brně po roce 1989. Zachycen je vývoj politických stran a sociálních hnutí v Brně, volební chování v Brně od roku 1919 do současnosti a referendum o poloze nádraží z podzimu 2004.

V české politologické produkci představuje tato kniha první pokus o popis a typologii nedemokratických politických systémů, které se zformovaly v postkomunistickém areálu po roce 1989. První část je věnována přehledovému výkladu v současné době používanýc

Československé události let 1945 a 1946: první vlna znárodňování a polosvobodné volby, které v českých zemích skončily výsledkem v tehdejší i dnešní Evropě nevídaným – dvěma pětinami hlasů komunistické straně. Šlo o významné, i když ne první kroky v postupném budování pretotalitního charakteru tehdejšího Československa. Komunisté by jich však nebyli schopni sami. Pomineme-li zvláštní roli odvěkého socialisty prezidenta Beneše, smutnou úlohu mouřenína sehráli sociální demokraté. I v dalších zemích střední a východní Evropy se v letech 1945–1948/9 ukázalo, jak blízko k sobě mají revoluční (bolševická) a reformistická verze so­cialismu. Zpětná interpretace historie má podobně důležité místo, jako samotná histo­rie. Čítankám a dějepisným učebnicím i po roce 1989 dominuje postnejedlovsko-jiráskovský výklad českých dějin s dobami temna, zdegenerovanou a poprávu potrestanou šlechtou, germanizujícími Habsburky, zlými Němci a hodnými Čechy, spravedlivě sebranými doly a fabrikami a mírností místního komunismu. Tento sborník přináší pohledy na první vlnu znárodňování, jež začala v Československu v roce 1945, dále pak na spolupráci sociálních demokratů a komunistů nejenom v československém, ale v komparativním celoevropském pohledu.

3. rošířené vydání Kniha je vysokoškolskou učebnicí pro studenty právnických fakult, zároveň je určena právníkům i zájemcům o právní historii z řad širší čtenářské obce. Autoři předkládají přehled vývoje státu a práva od jejich počátků až do roku 1945. Výklad je rozdělen do partií o předstátní společnosti a její přeměně na stát, o právních dějinách ve starověku, za feudalismu a za kapitalismu. Pozornost je v jednotlivých kapitolách věnována institucím historických státních útvarů, pramenům práva a dobové podobě významných institutů veřejného i soukromého práva v širších historických souvislostech. Čtenář má možnost utřídit si základní informace z oboru, který společně s právní komparatistikou a právní filosofií patří k nejvýznamnějším pomocným vědám právním, a v období globalizace si připomenout důležité mezníky právních dějin evropských členských i nečlenských států Evropské unie a Spojených států amerických. Oproti předchozímu vydání je učebnice rozšířena zejména o problematiku jihovýchodní Evropy. Tématicky na tuto knihu navazuje učebnice týchž autorů "Právní dějiny mimoevropských zemí".

Přestože téma totalitních a autoritativních režimů není v politické vědě nové, ucelená publikace českých autorů o této problematice, která čtenářům zprostředkovává výsledky politologického výzkumu nedemokratických režimů moderní doby, vychází poprvé. Autoři definují a klasifikují totalitarismus a autoritarismus, všímají si rozdílů mezi oběma fenomény, problémů jejich legitimity, otázek autoritářské osobnosti a politického vůdcovství, totalitní ideologie a autoritativní mentality. Uvádějí rovněž konkrétní příklady nedemokracií 20. století, krátké analýzy systémů nacistického Německa, sovětského Ruska, Pol Potovy Kambodži, Hodžovy Albánie, frankistického Španělska, Salazarova Portugalska, italské provincie Carnaro, kádárovského Maďarska či lidového Polska. V závěrečné rekapitulaci jsou porovnány charakteristické znaky jednotlivých autoritativních a totalitních režimů, jež zásadním a mnohdy tragickým způsobem ovlivnily dějiny a život lidí.