Najnovšie - Fejtóny, rozhovory, reportáže strana 6 z 27

Kniha Jaguár v kocovině je souborem reportáží z malířských cest Jana Dungela po Jižní Americe. Autor v nich čerpá ze svých pracovních deníků a čtenářům přibližuje pozoruhodná setkání nejen s divokými zvířaty, ale také s místními obyvateli a jejich kulturou. To vše na pozadí několikaletého natáčení dokumentů, které mají zachytit současný stav neotropické přírody – její krásu, utrpení i naději na záchranu. Do Jižní Ameriky se malíř a biolog Jan Dungel vypravil poprvé v roce 1992 jako člen výzkumného projektu Zoologického oddělení Moravského zemského muzea a venezuelské přírodovědné nadace FUDECI. Od té doby organizuje výpravy, které systematicky pronikají do zcela neznámých a neprozkoumaných oblastí při severním úpatí pohoří Neblina na hranicích Venezuely a Brazílie. V roce 2004 tam poprvé zdokumentoval neznámý druh primáta, který byl později popsán jako uakari neblinský (Cacajao hosomi). Výprava, které se účastnil v roce 2007, poprvé přesně zaměřila propojení povodí řek Orinoko a Amazonka, které předtím marně hledalo několik mezinárodních expedic. Po proslulé tzv. bifurkaci řeky Orinoko, která je známa již od konce 18. století, se jedná teprve o druhé obdobné hydrologické propojení řek v Amazonii a objev je zaregistrován u Královské zeměpisné společnosti v Londýně.

Reportáže o lidech, kteří se nevzdávají Odvaha mívá i nečekané a velmi nenápadné podoby. Těžší než postavit se nebezpečí nebo vrhnout se do neznáma bývá dělat něco, co má jen malé či mizivé šance na úspěch: postavit se vlastnímu strachu nebo traumatu. Rozhodnout se vykonat něco pro sebe i pro ostatní. Pohladit, obejmout, utěšit a dát najevo své emoce. Přiznat si vinu a zkusit se změnit. Pomáhat. Expert na mezinárodní rozvoj a novinář Jiří Pasz procestoval několik kontinentů a spoustu zemí. Dokumentoval humanitární a rozvojové projekty, fotil dopady přírodních katastrof, zpovídal oběti válek a útlaku. Všude však potkal neobyčejně statečné lidi, ochotné riskovat pro dobro druhých. David v Ugandě provozuje školu pro bývalé dětské vojáky i jejich oběti. Indické řádové sestry dávají naději dětem na zemětřesením poničeném Haiti. Vietnamští divadelníci zpracovávají zkušenost sexuálního násilí, pro sebe i pro jiné. Pankáči v Barmě se snaží vytvořit prostor svobody. Reportážní kniha Páchat dobro vypráví jejich příběhy a ukazuje, že dobří a odvážní lidé se dají najít opravdu všude.

Dá sa v ľadom spútanej krajine uvažovať o niečom inom ako o prežití? Samozrejme, že dá. Napríklad o láske. Alebo o vlastnej identite. Žiadna severská krajina nie je taká mrazivá, aby ju Ilona Wiśniewska neskúsila spoznať a pochopiť. V knihe Ľad vďaka nej zistíte, že srdce grónskych ľudí vôbec nie je tvrdé ani ľadové. Na západnom pobreží najväčšieho ostrova na svete sa nachádza skalnatý ostrovček s rozlohou dvanásť štvorcových kilometrov, ktorý obýva 1 300 ľudí. Práve tu sa nachádza najstarší sirotinec v Grónsku, kde Ilona Wiśniewska na jar roku 2017 tri mesiace pracovala ako dobrovoľníčka. Bol to najlepší spôsob, ako spoznať krajinu a jej ľudí. Obyvatelia Grónska jej rozprávali o svojej krajine, o tom, ako lovili ryby spod ľadu, ako sa prevážali taxíkom z jedného ostrova na druhý po zamrznutom mori, ako umývali podlahy a varili večere pre niekoľko desiatok stravníkov. Hovoria jej však aj o svojej identite. O tom, že sa už necítia byť Dánmi, no ešte nevedia, akými Grónčanmi by sa chceli stať. Ilona Wiśniewska sa v rámci poľskej reportážnej školy vyprofilovala na „reportérku severu“. Napísala už štyri knihy, v ktorých postupne predstavila Špicbergy, krajný sever Nórska, či Grónsko. Nie sú to však turistické bedekre, ale plnokrvné literárne reportáže napísané po dlhodobých pobytoch na konkrétnych mrazivých miestach severu. Po úspechu slovenského prekladu špicberskej reportáže Biele prináša Vydavateľstvo Absynt ďalšiu knižku z Wiśniewskej severskej tetralógie s názvom Ľad.

Reportážna kniha Tomáša Forróa Spev sirén predstavuje monumentálnu cestu do srdca ukrajinského konfliktu, ktorá sa vymyká bežnému mediálnemu obrazu tejto vojny. Podáva jej brutálne zemitý príbeh, ktorého ďalšie kapitoly sa píšu dodnes. Aj preto sa na ňu musíme začať pozerať inak. Bez ružových okuliarov, bez pátosu a mýtov, ktorými je opradená. Tomáš Forró pracuje na celej šírke frontovej línie, v bombardovaných mestách, medzi vojakmi v zákopoch i hladujúcimi civilmi odkázanými na humanitárnu pomoc. Z novinára sa postupne zmenil na humanitárneho dobrovoľníka a neskôr – na priameho účastníka bojových operácií. Kniha Spev sirén však nie je chronológiou bojov, ani výpočtom hrdinstiev či krutostí jednej či druhej bojujúcej strany. Je to bolestivo úprimná sonda do sveta za našimi východnými hranicami. Navštívime v nej všetky bojiská ukrajinského konfliktu, ktoré zažijeme očami ich priamych účastníkov. Či už ide o zanietených bojovníkov alebo dezertérov, kolaborantov a vlastencov, obetí bombardovania i tých, čo rabujú domy a rozkrádajú humanitárnu i vojenskú pomoc. Spoznáme život na územiach okupovaných ruskou armádou, dilemy obyvateľov miest, ktoré sa postupne menia na ruiny, aj vražedné operácie partizánov hlboko v tyle nepriateľa. Precítime hlad, zúfalstvo i bezmocnú nenávisť, ale tiež čriepky ľudskosti, spolupatričnosti a nádeje, ktorá prežíva aj tie najhoršie okamihy. To však zďaleka nie je všetko. Tomáš Forró vďaka dôkladnej práci v teréne prináša doteraz neznáme udalosti a informácie, ktoré ukážu príbeh ukrajinskej vojny z úplne novej perspektívy. Čo hľadali ruskí generáli v rádioaktívnych poliach Černobyľu? V čom pochybila tajná služba pri plánovaní invázie? A ako sa v tieni vojny mení celá ukrajinská spoločnosť? Aj o tom je reportážna kniha Tomáša Forróa Spev sirén.

Čtrnáct rozhovorů s výjimečnými ženami. Martina Viktorie Kopecká, Andrea Sedláčková, Klára Kolouchová či Jitka Vodňanská… Každá je jiná nejen svou profesí, životním stylem a věkem, ale i tím, v co věří. Všechny do jedné napsaly dopis a odkryly v něm části svého nitra, střípky příběhů, myšlenek, lásky i pochybností. Věnovaly ho jiným ženám, ale i sobě samým, aby dodaly sílu nebo naději, aby zachytily okamžik či inspirovaly. V navazujících rozhovorech nahlížíme hlouběji. Odkrýváme, co zůstalo schované za slovy, a poznáváme osobnost každé z žen – jejich zkušenosti, profesní mezníky, které je formovaly, jejich touhy a vize, ale i zranění a nenaplněné příležitosti. Dopis je svědectvím okamžiku i nekonečnou inspirací. Kdy naposledy jste (si) nějaký napsali?

V této sbírce fejetonů a vzpomínek se vám otevře jedna velká epocha české grafické a umělecké scény druhé poloviny dvacátého století až doposud. Slavný kurátor Jiří Machalický zde odhaluje i svůj výjimečný vypravěčský talent založený na skvělé paměti, schopnosti nadhledu, ironie a především citu vystihnout na ploše krátkého textu to podstatné o mnoha zajímavých osobnostech.

Velikán české novinařiny v polistopadových textech Milan Kundera o něm tvrdil, že by byl nejlepším ministrem zahraničí v polistopadové éře. Antonín J. Liehm proslul zejména svou novinářskou činností během šedesátých let u nás a následný exil z něj učinil mimořádnou postavu evropské kultury. Patřil k těm několika silným hlasům, které zvládaly kriticky komentovat českou kulturu, umění, společnost i politiku za každé konstelace. A nepřestal ani po pádu železné opony a návratu Československa k demokracii. Výbor z jeho polistopadových textů ukazuje, že ať už jeho tématy byly nové české filmy, kulturní politika, nebo reflexe novinářské práce, vždy o nich psal s vědomím širšího celku a souvislostí, které společenský a kulturní život propojují s dějinami a perspektivou do budoucna. I proto je Liehmova publicistika i po letech často velmi aktuální a má co říct ke stavu nejen české společnosti a kultury.

Romantické představy o pirátech hoďte přes palubu. Nelidské zacházení s pracovníky rybářských lodí, drancování přírodního bohatství nebo pašování zbraní – zdá se, že nekonečný prostor mezinárodních vod schová všechno. Reportér The New York Times Ian Urbina se rozhodl trochu víc prozkoumat území, které tvoří tři čtvrtiny zemského povrchu. Výsledkem jeho pětiletého cestování křížem krážem po světě je nejen kniha reportáží The Outlaw Ocean, ale i stejnojmenná nezisková organizace rozkrývající bezpráví v mořích a oceánech. Investigativní novinář strávil týdny na lodích ekologických organizací, které stíhají lovce velryb. Zažil bezčasí dlouhých plaveb i nebezpečné střety s piráty. Mluvil s lidmi nasazujícími vlastní život při vysvobozování novodobých otroků v rybářském průmyslu. Upozorňoval na luxusní mnohapatrové jachty s bazény vypouštějící všechny odpady přímo do oceánu. Přesto se v jeho reportážích objevují i okamžiky okouzlení divokou krásou živlu, který lidé nikdy nedokáží zkrotit – a bohužel ani ochránit.

Pocitová teplota mohla dosiahnuť mínus sto stupňov, no ani to ich nezastavilo. Partia ôsmich horolezcov sa v roku 1967 rozhodla podniknúť zimný prvovýstup na najvyššiu severoamerickú horu Denali známu ako Mount McKinley. Sto pod nulou Arta Davidsona je skutočná horolezecká klasika! Príbehy dobyvateľov nedobytných pólov a divokých miest našej planéty sú na prvý pohľad prosté. Prišli. Vystúpili na vrchol. Vrátili sa so slávou a poctami. Lenže expedícia je živý organizmus. Prešpikovaný priateľstvom na život a na smrť, nedôverou, zášťou, hnevom i nekonečnou náklonnosťou. A to všetko umocňujú situácie na hrane života. Inak to nebolo ani počas zimného prvovýstupu na slávnu aljašskú horu Denali v roku 1967. Partia ôsmich mužov sa pustila do projektu, ktorý bol od počiatku odsúdený na neúspech. Ako budú vzdorovať zime, víchrom a nedostatku kyslíka vo výškach nad 5000 metrov? Ako sa vysporiadajú so situáciami, keď pocitová teplota klesne na mínus sto stupňov a oni zostanú uväznení v ľadovom masíve? Nikto pred nimi nezažil najvyššie hrebene Severnej Ameriky v zimnom šere. Nikto nevedel, ako nízko klesnú teploty, alebo aká prenikavá bude zima, keď začne fúkať vietor. A teraz to mali zistiť na vlastnej koži. Sto pod nulou Arta Davidsona nie je to len kniha účastníka expedície, ktorý dôverne spoznal každého z jej členov. Je to aj kniha reportéra, ktorý na všetko pozerá s odstupom času a na miesto expedície sa vracia tiež prostredníctvom denníkov i rozhovorov so svojimi horolezeckými kolegami. A je to aj priamy a úprimný záznam jednej šialenej expedície, ktorú postretlo všetko – od eufórie, cez nenávisť až po smrť. Kniha Sto pod nulou vychádza v preklade Ivany Krekáňovej.

Václav Větvička, dlouholetý ředitel Botanické zahrady Univerzity Karlovy, autor rozhlasových Dobrých jiter a mnoha publikací, vypráví v rozhovoru s publicistou Petrem Havlem o svém životě a bohatě rozvětvených odbornách zájmech

Scientologie se od 90. let šíří Českou republikou jako mor. Infiltrovala významné společnosti, vybudovala si zde své firmy, a dokonce i vlastní influencery! Kniha Bohové s Implantáty vás zavede do hlubin scientologické duše a ukáže, o čem jejich víra vlastně je. Provede vás tajnými materiály jejich proroka Hubbarda a nejdůležitějšími mýty o mimozemských civilizacích, jimž členové této sekty věří. Součástí knihy jsou také konkrétní příběhy z ČR a SR, ukazující scientologický vliv v naší zemi.

Kriminalistická historie ostravského regionu vydává další svědectví, ze kterých tuhne krev v žilách. Tentokrát se vydáte po stopách nelítostných zabijáků plánujících popravu, násilnického stalkera i vražd s mafiánským rukopisem. Před očima vám ožije bestiální mord bílého koně, zločiny mezi rodinnými příslušníky, vraždy z vášně i případ smrtící prostitutky. Více než dvě desítky hrůzných činů z oblasti Ostravska vám ukážou, kolik krutosti se může v lidech skrývat. Jestli máte dost odvahy, pusťte se do čtení.

Odhaľoval prešľapy a podozrivé obchody mocných. Upozorňoval na klientelizmus a korupciu za bývalých vlád Smeru. Rozkrýval pavučinu vzťahov smerujúcich na najvyššie poschodia politiky a biznisu. Napokon zomrel rukou vraha, ktorý popravil i jeho snúbenicu. Sledujte krok za krokom vyšetrovanie dvojnásobnej vraždy novinára Jána Kuciaka a Martiny Kušnírovej, ktorá otriasla spoločnosťou, vyvolala najväčšie občianske protesty od novembra ’89 a spôsobila búrku na politickej scéne. Kniha VRAŽDA JÁNA A MARTINY – VYŠETROVANIE vychádza na šieste výročie spomienky na novinára a archeologičku. Autorka Laura Kellö Kalinská sleduje kauzu od konca februára 2018, keď sa dostali na svetlo sveta oficiálne informácie o ich smrti. Odvtedy absolvovala stovky stretnutí, rozhovorov a konzultácií a naštudovala tisícky strán dostupných dokumentov. Výsledkom je kniha, ktorá prináša zhrnutie všetkých faktov na jednom mieste, vyvracia špekulácie a vysvetľuje verejnosti, prečo pred súdom napokon skončili, respektíve boli medzičasom právoplatne odsúdení konkrétni obžalovaní. Autorka v knihe analyzuje, čo sa dialo po príchode prvej policajnej hliadky na miesto činu v nedeľu večer 25. februára 2018, aké chyby sprevádzali prvotnú obhliadku a ktoré nepovolané osoby prišli do Veľkej Mače. Detailne mapuje kroky najväčšieho vyšetrovacieho tímu v dejinách slovenskej kriminalistiky pod vedením Petra Juhása. Podrobne rozoberá, na základe čoho vylúčili muži zákona jednotlivé vyšetrovacie verzie i falošné stopy. Čitateľ sa tak na základe faktov a logických argumentov dozvie, ako policajti vyskladali obraz posledných hodín Jána a Martiny pred smrťou aj čo robili páchatelia niekoľko dní i pár desiatok minút pred zločinom. Dostane tiež odpoveď na otázky, prečo bol identikit už „len“ návnadou či prečo nemohli k dolapeniu vrahov pomôcť satelitné snímky z americkej družice. Pridanou hodnotou knihy je doteraz nepublikovaná fotodokumentácia vyšetrovacieho pokusu polície i neskoršej rekonštrukcie zločinu za účasti vraha, unikátne zábery Miroslava Marčeka z výsluchovej miestnosti, keď sa po mesiacoch mlčania rozhodol povedať pravdu, či fotografie z konfrontácie Aleny Zsuzsovej a Zoltána Andruskóa. Nechýbajú snímky dôkazov a kľúčových dokumentov vrátane priznania vraha či prvej výpovede šoféra, zábery z policajných razií aj zo sledovania podozrivých pred ich zadržaním. Obálku knihy ilustroval výtvarník a pedagóg Vysokej školy výtvarných umení v Bratislave Gábor Gyenes.

“Slovensko je stále krajina na tekutých pieskoch. Spoločnosť väčšinovo nie je ustálená, hodnotovo ukotvená, je v neustálom mentálnom pohybe a nevieme, kam to vyústi,” tvrdí Martin M. Šimečka v knihe rozhovorov s Jánom Štrasserom. Spomienkami na detstvo v rodine komunistami prenasledovaného disidenta a mladosť strávenú v spoločnosti československej intelektuálnej elity približuje udalosti, ktoré formovali Slovensko. S dokonale pripraveným Jánom Štrasserom spomínajú aj na rok 1968, normalizáciu, pozadie Nežnej revolúcie a rozpad Československa, roky mečiarizmu a Ficových vlád a napokon na dva roky pandémie a vlády Igora Matoviča. Posledná kapitola je venovaná parlamentným voľbám v roku 2023. Nie je to kniha len o Martinovi M. Šimečkovi, ale kniha o krajine, ktorá napriek bohatým skúsenostiam s totalitnými režimami opäť stojí na rázcestí a váha, ktorým smerom sa vydať. Martin M. Šimečka dostáva množstvo prívlastkov. Je známy ako jeden z najvýraznejších slovenských intelektuálov, ale tiež ako spisovateľ, disident, novinár, redaktor, komentátor, bežec, cestovateľ, tulák. Hovorí, že bol zakázaným autorom ešte predtým ako napísal prvú knihu. Časť roka trávi pravidelne na samote na Muránskej planine, časť roka medzi stredoeurópskou intelektuálnou elitou.

Strhující reportáže o jedné z nejdrastičtějších válečných zbraní — sexu Válka zasáhne každého. Obzvlášť krutě a tvrdě však dopadá na ty nejslabší a nejzranitelnější. A to nejen ve svých nepřímých důsledcích, ale naopak cíleně a s jasným záměrem morálně a lidsky rozložit, zastrašit, ponížit, nebo dokonce vyhladit celé části obyvatelstva. Řeč je o znásilnění a dalších formách sexuálního násilí, které armády, milice a teroristické skupiny celého světa využívají jako strategické zbraně. Proslulá britská novinářka Christina Lamb pokrývá jako reportérka válečné konflikty už přes tři desetiletí. Zpovídala ženy, které „pro potěchu“ věznili Japonci během druhé světové války. Ženy, které zažily sexuální mučení argentinskou juntou v roce 1976. Ženy, které znásilňovali barmští vojáci během genocidy Rohingů v roce 2017. Ženy, které se dostaly do rukou Boko Haram či ISIS. Ženy, které dopadly válečné zločince z Bosny. Lamb v knize Naše těla, jejich bojiště vypráví příběhy hrůzy, utrpení i hrdinství a zároveň upozorňuje na často opomíjený, avšak o to strašnější aspekt války.

Galicia zökkenőmentesen állt át a dohányáruról a kokainra. A szállítmányok egyre csak érkeztek; a kolumbiaiak és a marokkóiak is joggal bíztak a helyi klánok szakértelmében. Időközben a galiciaiak példás bűnszervezetekké képezték ki magukat: gondosan szabályozták a saját működésüket, jó kapcsolataik voltak, és nem utolsósorban nagyon, nagyon gazdagok lettek.Északnyugat-Spanyolországban, azaz Galiciában évtizedek óta könnyű hozzájutni a drogokhoz. Évtizedeken át a csempészek, majd a drogcsempészek voltak itt a legnépszerűbbek, és klánjaik úgy uralták az életet, mintha a világ legtermészetesebb dolga lenne, hogy illegális tevékenységből keresik a pénzüket. Mert félniük sokáig semmitől sem kellett - a politikusok vagy nem akartak tudni arról, hogy mi folyik Galiciában, vagy ők is vastagon hasznot húztak ebből a bizniszből. Egészen addig, amíg az anyák meg nem elégelték, hogy fiaik fiatalon meghalnak a drogok miatt. Egészen addig, amíg a rendőrség végre el nem kezdte letartóztatni a legfőbb capókat. De ez a hely attól még maradt, ami volt: az európai kábítószerkereskedelem központja.A galiciai drogcsempészek különös történetét egy fiatal, bátor spanyol oknyomozó újságíró meséli el - aki e könyve révén az ország egyik leghíresebb írója lett.

"Ez a könyv tele van történelemmel, bölcsességgel, józan ésszel és humorral. Bárcsak én laktam volna Charlie-val szemben! És bárcsak megérném a 109 évet!" - Tom HanksCharlie White nem hétköznapi ember, nem szokványos életúttal. A rádió feltalálása előtt született, és megélte, hogy okostelefont használjon. Az őt ért sorscsapásoknak köszönhetően hamar ki kellett alakítania a túlélési stratégiáit. Életének több mint száz kalandos éve alatt keresztül-kasul beutazta az amerikai kontinenst, szvingelt a jazzkorszakban, mentősként dolgozott a nagy gazdasági világválság gengszterháborúinak idején, tagja volt a nyitott szívműtéteket kikísérletező orvosgárdának, utazott az Amazonason Peru elnökének díszvendégeként...Von Drehle fő kérdése, hogy vajon milyen tulajdonságok, képességek, milyen hozzáállás tesz valakit képessé arra, hogy drámai változások ellenére is mesterien boldoguljon az életben?A Charlie könyve inspiráló történet egy bölcs emberről, aki szívósságával és alkalmazkodó képességével mindnyájunknak megtanítja, hogyan törekedhetünk a boldog és értékes életre.

Kötetünk Takács Zsuzsa és Wirth Imre, a Petőfi Irodalmi Múzeum Médiatárának muzeológusa 2019-2023 között folytatott beszélgetéseiből született. Lapjain végigkövethetjük a költő életútját, s kötetről kötetre haladva bepillantást nyerhetünk a művek keletkezéstörténetébe, a szövegvilág alakulásának szellemi-életrajzi hátterébe. A beszélgetések szerkesztett változata a felvett hanganyagra épül, de a műfaji sajátosság miatt sok mindenben eltér attól: a végleges szöveg egy év intenzív közös munka eredménye. A szövegközpontú visszaemlékezések egyik legfontosabb felismerése az irodalmi folytonosságok hálózatának jelenléte, a hatvanas-hetvenes évek átideologizált közegében széthulló hagyománytapasztalat átalakulása, töredezett jelenléte a személyes sorsok, döntések, etikai dilemmák sodrásában. Takács Zsuzsa élet-mű-története és mély önreflexiója, a versértés felszabadítása emlékezetes élmény és önkép-alakító utazás az olvasó számára. A kötetet gazdag fényképanyag illusztrálja.

„Oroszország maga volt Mordor, ellenszenves figurákat ontott a világra, de a szabadon konvertálható szuperhősök terén nem aratott fényes sikereket. Tulajdonképpen csak egyetlen ilyen hőse volt, a kurta "Induljunk!" (Pojehali!) szállóige mindig fülig érő szájú szerzője, aki isten tudja, honnan, hogyan került elő és hová tűnt, de érdekes módon éppen ő az, aki népszerűbb lett, mint a Beatles, Marilyn Monroe és Che Guevara. Nincs az a rating, kérdőíves felmérés, ügyfelektől kapott visszajelzés és eladott példányszám, amely megfelelően érzékeltetni tudná az emberi hódolat óceánjának mélységét, amelybe Jurij Alekszejevics Gagarin belemerült a világűrből való visszatérése után.” Gagarinról rengeteg könyv jelent meg Oroszországban és a világban is, de - furcsa módon - sokáig senki nem írta meg az átfogó életrajzát, érintve a kényes kérdéseket is. Lev Danyilkin könyve Gagarin életének és utóéletének legteljesebb krónikája; minden lehetséges forrást felkutatva, a még életben lévő kollégákat, barátokat, szemtanúkat alaposan kikérdezve a szerző kísérletet tesz arra, hogy válaszoljon néhány alapvető kérdésre. Arra például, hogy az első űrhajós valóban rendelkezett-e különleges képességekkel (ahogy azt a Gagarin-mánia idején, az 1960-as években annyian gondolták a világon), vagy épp csak véletlen ültették be éppen őt a Vosztok-1 űrhajóba, amely megkerülte a Földet. Hogy valójában mi is történt 1961. április 12-én - mert az biztos, hogy nem minden a terv szerint alakult... Hogy önálló akarattal bíró ember volt, vagy a szovjet rendszer aggályok nélküli kiszolgálója. S persze ott van a legnagyobb rejtély is: máig sem tudni pontosan, hogy 1968 márciusában mi okozta a repülőgép-szerencsétlenséget, amelyben fiatalon, ereje teljében, a Hold-, sőt Mars-utazásról álmodozó Gagarin, "a világegyetem első polgára", a "vörös Ikarosz" az életét vesztette.