Najnovšie - Fejtóny, rozhovory, reportáže strana 7 z 27

Rozhovor zkušeného novináře a spisovatele Jaroslava Veise s profesorem MUDr. Michalem Andělem, vedený obecnými i privátními otázkami a strukturovaný převážně chronologicky, zaznamenává hlavní období lékařova osobního zrání a profesního života. Ten se dotýká dění padesátých a šedesátých let či normalizačního období, atmosféry a postupů pro tehdejší dobu typických. Porevoluční rozkvět českého lékařského prostředí se v rozhovoru odrazí v rozvoji Andělovy "domovské" 3. LF UK, v jejích pracovních výsledcích a průkopnické výzkumné činnosti, a také ve vztazích mezi spolupracovníky i v rodinném kruhu. Kniha vzpomínek je doplněna několika Andělovými slavnostními děkanskými projevy a texty a bohatou fotografickou dokumentací.

Kniha obsahuje soubor editovaných rozhovorů s aktéry polistopadové transformace české ekonomiky, s deseti muži a jednou ženou, který je nejen reflexí samotného transformačního období devadesátých let 20. století, ale také zajímavou ukázkou prolínání velkých dějin a osobních kariérních trajektorií. Rozhovory zachycují širokou paletu zkušeností, od nejvyšší, rozhodovací úrovně (Fond národního majetku, ministerstva) přes reflexe účastníků privatizačního procesu a "transformujících" se manažerů dříve socialistických podniků až po nové podnikatele, kteří se chopili příležitosti a stali se majiteli a zakladateli firem. Výpovědi pamětníků jsou doplněny metodologickou statí a interpretační kapitolou, jež sleduje některé ze strategií "vyrovnávání se s minulostí", tedy jak si narátoři udržují symbolický odstup od negativních jevů doprovázejících dnešní obecné povědomí o transformaci a privatizaci.

Čas: 9.07. Deň: 12. apríl 1961. Miesto: Prísne tajný raketový komplex v ZSSR. Mladý Rus sedí v malej kapsule na špici najsilnejšej medzikontinentálnej balistickej rakety vyrobenej v Sovietskom zväze – pôvodne navrhnutej ako nosič jadrovej hlavice – a práve vzlieta k oblohe. Volá sa Jurij Gagarin. A už čoskoro sa zapíše do dejín. Rýchlosťou takmer 29 000 kilometrov za hodinu – desaťkrát rýchlejšie než strela vypálená z pušky – obletí zemeguľu za 106 minút. Z priezorov kapsule pritom vidí Zem ako nikto predtým, zažíva jedinečný západ aj východ slnka, vznáša sa ponad oceány a kontinenty a sleduje ich krehkú krásu. Jeho štart prebieha v úplnej tajnosti, ale už v priebehu niekoľkých hodín po pristátí sa z neho stáva svetová celebrita – je prvý človek, ktorý opustil našu planétu. Vzrušujúca cesta ku hviezdam sa uskutočnila v čase vrcholiacej studenej vojny, keď USA a ZSSR stáli proti sebe, rozdelení železnou oponou. Obe superveľmoci v snahe dostať človeka do vesmíru podstupovali obrovské riziká – Američania za plnej pozornosti médií, Sovieti v prísnom utajení. Obe strany cvičili svoje tímy astronautov až na hranicu únosnosti. Preteky medzi nimi boli vyrovnané až do poslednej chvíle. Kniha Cesta ku hviezdam vznikla na základe autorovho rozsiahleho výskumu a živých svedectiev pamätníkov, z ktorých mnohí nikdy predtým neprehovorili. Odhaľuje desaťročia skryté tajomstvá a zoznamuje čitateľa s dramatickým pozadím jedného z najväčších dobrodružstiev ľudstva.

Galerie osudů českých mužů a žen, kteří se dokázali postavit nacistickému režimu, je více než rozlehlá. Vstupte do ní prostřednictvím rozhovoru s předním odborníkem na vojenské dějiny Eduardem Stehlíkem – portréty jednotlivých hrdinů a hrdinek jsou založeny na svědectvích a fotografiích sesbíraných v průběhu mnoha desítek let. Rozhovor, jejž vedl novinář a dokumentarista Martin Brabec, je zároveň sondou do rozmanité a často napínavé práce historika.

Totalitní režimy generují lidské krysy, ale pomáhají také vyrůst hrdinům! Společnost Post Bellum ve sbírce Paměť národa dokumentuje osudy, na které se zapomnělo či zapomenout mělo. Kniha vycházející z této unikátní sbírky nabízí do dobového kontextu zasazené životní příběhy – tentokrát žen – známých i méně známých, narozených napříč všemi dekádami 20. století. Vždyť už kazatel a disident Sváťa Karásek ve své kultovní písni zpíval: Ženský, ty jsou fajn, to se ví, se ví! (Doplněno faktografickými vsuvkami!)

Psychológ Ján Hrustič hovorí, že osamelosť je, keď sme vedľa seba, ale každý vo svojom svete. Keď partnerstvo upadne do rutiny a láska je vyčerpávaná hádkami, vzájomnými zraneniami, netoleranciou a nepochopením, prichádza odcudzenie a pocit osamelosti. Nie je to však nezvratný proces a máme ho v našich rukách - stačí zamerať pozornosť na tie správne veci, naučiť sa vhodne komunikovať a nájsť odvahu vziať na seba zodpovednosť za kvalitu vzťahu. Čo spôsobuje, že sa vo vzťahu cítime osamelo? Čo robiť, ak sa zo vzťahu vytratila intimita? Ako a kedy sa s partnerom rozprávať o nepríjemných veciach a načo je dobrá nezáväzná konverzácia? Aký je rozdiel medzi zaľúbenosťou a zrelou partnerskou láskou? Akú úlohu v partnerstve zohráva egocentrizmus, manipulácia či vzťahy s rodičmi? A je pravda, že vďaka konfliktom sa naše vzťahy rozvíjajú? Ján Hrustič má za sebou 40 rokov praxe psychológa a terapeuta. Mnohým párom pomohol vrátiť do vzťahu blízkosť a dôveru, no mnohým pomohol aj dôstojne sa rozísť, či vyrovnať sa s rozchodom. Ďalších sprevádzal obdobiami osamelosti, neistoty, pochybností a pomohol im dozrieť a vyrásť. V rozhovore s Monikou Kompaníkovou sa zameriava na problémy blízkych vzťahov a ich korene a ponúka konkrétne techniky ako do partnerstva vrátiť pocit naplnenia, intimity, blízkosti a zároveň slobody. V druhej časti knihy hovorí Ján Hrustič aj o sebe, o svojom detstve na dedine v rusínskej rodine, o svojej ceste k psychológii a k mystike. Sám prešiel vďaka psychoterapii a pracovným skúsenostiam s väzňami či hendikepovanými mladými ľuďmi veľkou osobnou transformáciou a jeho rady tak nevychádzajú len z teórie, ale najmä z dlhoročnej praxe.

Kto je zodpovedný za túto vojnu? pýta sa ruský novinár Michail Zygar. A odpovedá: my všetci! Spisovatelia, historici i obyčajní Rusi a Rusky. Autor bestselleru Všetci mocní Kremľa, sa vo svojej najnovšej knihe zamýšľa nad koreňmi ruskej nenávisti voči Ukrajine, z ktorej vyvrela najhoršia vojna tohto storočia. Michail Zygar nás už toho o Rusku naučil veľa. Vďaka nemu vieme, kto v Kremli ťahá za nitky, aká bola cesta od imperializmu ku komunizmu i ako s tým všetkým súvisí Putin. Dvadsiaty štvrtý február 2022 však prekvapil aj jeho. Podstatnú časť svojej knihy Všetci mocní Kremľa napísal u kamarátky Nadje v ukrajinskej Buči. Nadja sa s ním dnes už nerozpráva, pretože si myslí, že je imperialista, ako všetci ostatní Rusi a Rusky. Túto knihu napísal aj preto, aby Nadji dokázal opak. Zygarova najnovšia kniha Vojna a trest je o mýtoch a o ľuďoch. O ľuďoch, ktorí sa po svojej smrti stali obeťami nemilosrdnej „dejinnej logiky“ slúžiacej potrebám mocných. A zároveň je aj o našich súčasníkoch. O Volodymyrovi Zelenskom, ktorého vnímame ako skutočného, no čoskoro sa aj z neho stane nesmrteľný hrdina. A je aj o Vladimirovi Putinovi, z ktorého sa už počas jeho života, stal symbol nadpozemského, univerzálneho zla. Ako presne sa to stalo? To ej otázka, ktorú si kladie Michail Zygar. Ako novinár robil Zygar viackrát rozhovory s prezidentom Zelenským a mal prístup k mnohým významným hráčom – od politikov až po oligarchov. Ako expert na Putinove nálady a správanie strávil roky študovaním plánov Kremľa týkajúcich sa Ukrajiny a v tejto knihe prehľadne a chronologicky vysvetľuje, ako sme sa dostali až sem. Napriek tomu nejde len o dejiny Ukrajiny a zatiaľ krátku históriu prebiehajúcej vojny. Ide skôr o detektívny príbeh podaný z pohľadu páchateľa, o kroniku toho, ako Rusko počas posledných piatich storočí utláčalo Ukrajinu. Ako sa impérium snažilo o vychovanie lojálnych elít, ale v konečnom dôsledku aj tak nedokázalo potlačiť živú ukrajinskú spoločnosť. Táto kniha nedokáže napraviť minulosť ani prítomnosť, ale môže zmeniť budúcnosť.

Největší město republiky přitahuje největší počet zločinců. Poznejte ty nejhorší z nich! Z brutálních vražd a drastických zločinů z Prahy a jejího okolí vám bude tuhnout krev v žilách. Nepřikrášlené vyprávění o případech z moderní doby vám představí zabijáky z organizovaných gangů, sadistického kanibala, vraždy žen v jejich domácím prostředí a ještě mnohem víc. Ujistěte se, že jste zamkli na dva západy, seberte odvahu a ponořte se do mrazivých události, které otřásly hlavním městem České republiky.

Bájne bytosti, svety plné mágie a dobrodružstiev – práve preto tisícky čitateľov siahajú po žánri fantasy. Ako však takéto knihy vznikajú? A čo ich tvorcovia – sú zahalení rúškom tajomna rovnako ako ich príbehy? Zostavovateľ knihy Miloš Jesenský, sám lovec záhad a paranormálnych javov, vyspovedal šesticu významných postáv fantasy žánru na Slovensku. Juraj Červenák, Lívia Hlavačková, Alexandra Pavelková, Katarína Soyka, Daniel Šmihula a Ondrej Trepáč vás zavedú do najtajnejších zákutí svojej tvorby, ako aj slovenského a českého fandomu. Všetci respondenti i zostavovateľ sú totiž jeho živou históriou. Kniha je jedinečná aj svojím poznámkovým aparátom a zhrnutím histórie slovenského i svetového fandomu. Je určená nielen „pamätníkom“, ktorí kedysi príbeh vzniku slovenskej fantastiky priamo zažívali, ale aj tým, ktorí ešte len začínajú navštevovať Rokfortskú akadémiu či legendárne cony.

Kdo jiný by měl vyprávět o zločinech 90. let než Josef Klíma? Legenda investigativní novinařiny se vrací k podcastu České podsvětí a popisuje zásadní kauzy z 90. let: navštívíte s ním Discoland Ivana Jonáka, nahlédnete pod pokličku ruskojazyčných mafií, připomenete si řádění Ivana Roubala či Orlických vrahů a posvítíte si na Radovana Krejčíře i Františka Mrázka. Josef Klíma původní materiál podcastů prohloubil, rozšířil o výpovědi vyšetřovatelů a doplnil obrazovou přílohou.

Novinářka Barbora Postránecká a fotografka Jana Plavec zachytily příběhy těch, kterým osud nadělil těžký začátek života. Jaké to je vyrůstat v dětském domově? Co dítě prožívá, když najde novou rodinu? A co všechno obnáší pěstounství či adopce? Aby vás osudy v této knize zasáhly, nemusíte hned uvažovat o náhradním rodičovství. Životy protagonistů totiž mnohdy nemají daleko k románovým zápletkám – a dokládají, jak moc záleží na tom, aby měl člověk během dětství u sebe někoho blízkého.

Zločin nikdy nespí a teď přinese řadu bezesných nocí i vám! Elitní detektiv z pražské mordparty Jan Štoček opět zapátral v paměti a vytáhl na světlo světa další zásadní případy své kriminalistické kariéry. Spolu s Lucií Bechynkovou, zakladatelkou oceňovaného podcastu Opravdové zločiny, vás zavede přímo na místo činu. Jak probíhalo vyšetřování mediálně známých případů a co šokuje i otrlého kriminalistu? To a mnoho dalšího zjistíte ve strhujícím vyprávění o všech podobách policejní práce.

Není to žádná fata morgána – před očima se jim skutečně objevují obrysy vysněného ráje. Daleko za sebou nechávají československou bídu a vyrážejí za voláním svého srdce: do Sovětského svazu. Tři sta Slováků a Čechů nastoupilo 29. března 1925 v Žilině do vlaku, aby se vydali na dlouhou dobrodružnou cestu do střední Asie. Byl mezi nimi i Amerikou zklamaný Štefan Dubček s manželkou a čtyřletým synem Alexandrem. Co je vyhnalo tak daleko? Především víra, že v Sovětském svazu zažijí to, co doma neznali – úctu k dělníkům a dostatek práce. V průběhu příštích sedmi let odešlo do dnešního Biškeku více než tisíc lidí z Československa a stvořili družstvo Interhelpo. Slovenský novinář Lukáš Onderčanin ve své historické reportáži Utopie v Leninově zahradě sleduje příběh československého družstva, které vzniklo v dalekém Kyrgyzstánu, aby pomohlo budovat Sovětský svaz. Ze střípků mnoha lidských osudů skládá poutavou mozaiku celé existence československé komuny pod štíty Ťan-šanu, která mezi lety 1925 a 1945 zažila těžké začátky, období rozkvětu, menší a větší vzpoury a nakonec definitivní rozpad. Je to kniha nejen o síle agitace, ale i skutečné moci nezničitelných snů.

Make Královec Czech Again! Co ale doopravdy víme o dějinách Kaliningradu? Donedávna to byl jen kus Ruska mezi Polskem a Litvou, dnes možná základna pro útok na Západ. Píše se nová kapitola kaliningradských dějin – stejně jako pruské kořeny překryla sovětizace. O Přemyslu Otakarovi II. mluví především Češi, nejslavnějším rodákem z Königsbergu je samozřejmě Immanuel Kant. I jeho pomník se ale setkal – jako připomínka německé minulosti – s vandalismem. Na druhou stranu kaliningradští Rusové neradi vidí, když se do enklávy stěhují lidé z Petrohradu nebo Moskvy. Ještě nedávná prostupnost hranic jim dávala pocit větší sounáležitosti s Evropou a určité výjimečnosti. Dnes však vidíme především taktické rakety Iskander rozmístěné na hranicích NATO. To všechno je Kaliningrad, jeden z klíčů k tomu, jak porozumět další části mozaiky zvané Ruska federace. Reportáž polské rusistky Pauliny Siegień vychází z jejích častých novinářských cest do Kaliningradu v době před covidem a ruskou invazí na Ukrajinu a fascinací komplikovanou historií města.

Delí ich len pár desiatok metrov, no každá sa nachádza v inom časovom pásme. Aký paradox! Veď slnko nad nimi vychádza i zapadá v rovnakom čase. Príbeh rozdelenej dediny Veľké a Malé Slemence, ktorú po druhej svetovej vojne – povedané slovami hrdinu filmu Hranica z roku 2009 – Sovieti rozkrojili ako bochník chleba, pozná v pohraničí každý. Jej obyvatelia boli ako vystrihnutí z anekdoty o dedinčanovi žijúcom v niekoľkých štátoch bez toho, aby vystrčil päty z dvora. Obec s vyše šesťstoročnou históriou napokon doplatila na povojnovú sovietsku mocenskú expanziu. Keď sa Sovietom v roku 1944 podarilo dostať za karpatský oblúk, už sa z územia, v minulosti patriaceho najskôr rakúsko-uhorskej monarchii a neskôr na dvadsať rokov medzivojnovému Československu, nestiahli. Naopak, Moskva a Praha podpísali 29. júna 1945 zmluvu o tom, že sa Zakarpatská Ukrajina (československá ústava poznala toto územie pod názvom Podkarpatská Rus, pozn. autorky) stane súčasťou Ukrajinskej sovietskej socialistickej republiky. Priestor, kde predtým nestála žiadna hranica, začali vytyčovať hraničnými zábranami. Stavali sa strážne veže, naťahoval sa ostnatý drôt. Reportážna kniha Hranica je druhým titulom Stanislavy Harkotovej, ktorej vlani vyšla zbierka reportáží z vojnovej Ukrajiny Ešte sme nezomreli. Reportérka Aktuality.sk začala zaznamenávať obraz slovensko-ukrajinského pohraničia a osudy jeho obyvateľov krátko pred ruskou inváziou. Do krajiny existujúcej na pomyselnom okraji všetkého sa opäť vrátila na jeseň 2022, aby zistila, ako veľká vojna zmenila jej perspektívy. Príbehy zo slovensko-ukrajinského pohraničia ilustrujú fotografie Zuzany Gogovej.

O tom, že Fínsko je krajinou tisícich jazier, Santa Clausa a nie veľmi prívetivej klímy, počul snáď každý. Ale viete, prečo si Fíni mýlia bežkovanie a lyžovanie, alebo že si môžete privolať fínskeho peňažného škriatka? Koľko odraziek je už príliš veľa aj na Fína? Čím to je, že tomuto národu sú blízki Japonci, pričom to platí aj naopak? Ako prebieha fínsky saunový teambuilding? Toto i všeličo iné sa dočítate v knihe od mladej Slovenky Michaely, ktorá sa presťahovala do temného a studeného Fínska, do krajiny mĺkvych ľudí, prohibície, mýtov a legiend, zateplených šuštiakov, hríbovo-čučoriedkových lesov – a manželovho rodiska. Autorka vám štýlom jej vlastným vyrozpráva svoje zážitky zo života v tomto severskom štáte, k tomu pripojí množstvo kurióznych i vtipných postrehov, cenných rád a prezradí tiež viacero pikošiek a miestnych vychytávok, ktoré si obľúbite možno aj vy. Dozviete sa tak viac o rodinnom živote vo Fínsku, o Kalevale, všemocných haalari, fínskom dizajne, fínčine a, pravdaže, aj o saunovaní a (ne)chutnom fínskom jedle. A určite sa naučíte aj čo-to po fínsky. Tak teda hor sa na zasnežený sever!

Rok 1961 je v první řadě rokem velkých příběhů. Je to rok, kdy člověk poprvé vzlétl do vesmíru, ale také rok, kdy Berlín, Evropu i celý svět rozdělila zeď. První rok „šedesátek“ jako by svou ambivalentností předznamenával celé nadcházející desetiletí – desetiletí velkých nadějí i hlubokých zklamání. Zavzpomínejme společně na rok, kdy Otto Wichterle s pomocí stavebnice Merkur dokončil vývoj kontaktních čoček, kdy na území lidojedů zmizel dědic rodiny Rockefellerů a počet obyvatel Země dosáhl tří miliard.

Rok 1981 bychom asi nejlépe charakterizovali termínem stojaté vody. V klubech zní svižné disko Michala Davida, Jiří Menzel natáčí Postřižiny a nikoho ani ve snu nenapadne, že ti, kteří v tomto roce přijdou na svět, oslaví své deváté narozeniny ve světě úplně jiném. Pojďme tedy zavzpomínat na rok, kdy miliony diváků sledovaly velkolepou svatbu britského následníka trůnu s Dianou Spencerovou, na amerického prezidenta zaútočil atentátník a v Bulharsku otevřeli lastuří farmu.

Rok 1950 patří k těm temnějším. Vrcholily politické procesy i studená válka. Velké dějiny zažívaly své velké dny. Ale i v tomto čase si mezi balvany velkých historických událostí razí cestu proud běžného života. Na Barrandově natáčejí Temno a v Karlíně se hraje Nebe na zemi. Na pražském Vítkově je odhalena monumentální socha Jana Žižky, cestovatelé Hanzelka a Zikmund se po třech letech vracejí do Prahy a Emil Zátopek vyhrává jeden závod za druhým.