E-knihy - Česká beletria strana 2 z 26

Nad hlavou se mi pomalým tempem plíží horoucí plameny. Pálí, ale nevnímám peklo, ve kterém se nacházím. Přes hustý dým nevidím ani na krok. Maska dodávající kyslík mě až příliš dusí. Hořím… pevně svírám hadici a snažím se dostat oheň pod kontrolu. Adrenalin mi proudí tělem jako notná dávka odvahy. Nemám čas mít strach. Nemám čas přemýšlet, jestli zemřu. Následuji oheň, který ve mně zažehla… Jeho zrada mě uvnitř dusí. Ničí mě kousek po kousku. Pomalu upadám do depresí, ze kterých se následně ztěžka dostávám. A pak se objeví… roznítí ve mně jiskru, která se poskrovnu rozněcuje. Spaluje mi srdce a skrz kůži proniká napovrch kouř. Strach mi ale nedovoluje, aby vypukl požár. Celou mě pohltil svými ohnivými plameny.

Jsem umělkyně a jdu svou cestou, ať se to světu líbí nebo ne. Dělám odlitky pánských přirození, aby měly manželky, partnerky a milenky památku na dobu, kdy těm jejich drahouškům šlo ještě úplně všechno. Miluji svou práci. Někdy výrazně více, poněvadž jsem také jenom živočišná nádoba. Nejpodařenější kousky odlévám ze silikonu hned dvakrát. Jeden pro samičku mého zákazníka, jeden vždy hezky ukládám na speciální místo – do vitríny mých trofejí. Všechno se mi krásně dařilo, dokud na sezení nepřišel David, aby si objednal odlitek pro svou nastávající. Domnívám se, že už nikdy nic podobného nezažiju, ani neuvidím. Je tak… nádherný a úplně k sežrání! Ale bude se ženit a já jsem v depresi, tudíž další zájemce odmítám a kazím si před Vánoci kšefty. Mám vůbec nějakou šanci se vylízat z malérů?!

Jmenuji se Viktorie Malá a do svých jednadvaceti let jsem zažila hrůzy, které mě dohnaly k extrémnímu řešení. Stala se ze mě nová žena, schovaná za zdí v pevné ulitě. Minulost si však vždy najde cestu. Ten, jenž mi býval vším, se znovu objevil a ničí křehkou rovnováhu, kterou jsem za poslední měsíce vybudovala. Jak pokračovat ve zpackaném životě? Jak se vyrovnat se ztrátou? Kam až člověk může padnout a dá se utéct od bolesti? Dovedu pomoci tomu, koho miluji a nenávidím zároveň? Vždyť jeho bídný stav jsem zavinila já... Volné, nenavazující pokračování na Zakázaný chtíč, které vás s největší pravděpodobností uvede do pocitů a myšlenek, že život je někdy neskutečná mrcha, ale vždy se najde naděje.

Máchovy intimní zápisky bez cenzury! Nová edice zahrnuje úplný soubor Máchových prozaických a deníkových textů, které patří k vrcholům české, nejen romantické prózy. Svou významovou intenzitou, bohatou metaforikou i akustickými kvalitami se tyto práce řadí po bok děl tvořících kánon soudobé evropské literatury. Od staršího výboru Máchových próz, vydaných v České knižnici roku 2008, se tento soubor liší textovým složením i vnitřním uspořádáním. Především však podává zcela novou edici, založenou na ověření textů podle původních pramenů a pro čtenáře nově pravopisně uzpůsobenou. Zásadní změnou prošly též všechny komentáře.

Z intelektuální linie české literatury. V návaznosti na předválečnou avantgardu se tvorba Milady Součkové (1899-1983) otevírá experimentům s řečí a pamětí, ustavičně rozrušuje tradiční literární schémata a těží z významového napětí jejich následné transformace. Surrealismem inspirovaný prozaický debut První písmena; vrcholnou skladbu meziválečné české poezie Mluvící pásmo, doplněnou reprintem původního soukromého tisku z roku 1939 včetně originálních litografií Zdeňka Rykra; generační román Zakladatelé a z pozůstalosti vydávaný Vlastní životopis Josefíny Rykrové doprovázejí komentáře editorů svazku Kristiána Sudy, Zuzany Říhové a Jakuba Říhy.

Srdce se jí rozbušilo, pulzovalo vyzáblým, vyhladovělým tělem až do mozku, třásly se jí ruce, musela pevně držet papír, musela ten nával radosti rozdýchat, aby dokázala vůbec číst. V dopisu stálo, že ji dlouho hledá, že na Evu čeká v Praze, že u své profesorky najde svůj domov, aby se přihlásila hned, jakmile to půjde? Začala rychle číst znovu, od začátku, „Drahá Evičko, hledám Tě už několik měsíců…“ ani nedočetla a ze svého lůžka mezi ostatními pacienty ve vagónu, začala volat a mávat dopisem. „Už mám kam jít! Odneste mě ven z vlaku! Půjdu ke své profesorce tady na tu adresu v Praze!“ chtěla vstát, chtěla ven z vlaku, ale nemohla. Dveře vagónů se už zavíraly, lokomotiva se rozfuňela a ozvalo se hlášení, „Vlak do Lübecku připraven!“ a ona pořád křičela. „Počkejte přece! Nemůžete odjet…Já nechci nikam jet! Mám kam jít! …mám domov!!! Já chci domů!!“ Ale už ji nikdo neslyšel… Vlak Červeného kříže vyjel z Bergen-Belsenu, naložený stovkami těch, kteří přežili. Směr Švédsko. Chtěla zpátky domů, do své Prahy, do libeňského bytu, ve kterém vyrůstala, obalená moudrostí a laskavostí maminky, tatínkovými pohádkovými příběhy, kde dobro vždy zvítězilo. Chtěla zpátky do milovaného Kostelce nad Orlicí, kde s babičkou trávila voňavá léta. Netušila, že nic z toho už neexistuje. Patřila k těm „vyvoleným“, kterým bylo určeno vyhubení v plynové komoře. Když se jako malá pořád ptala na svá dětská Proč, vždycky dostala dobrou a srozumitelnou odpověď. Teď, když zemřelo tolik miliónů lidí, kdo má zodpovědět ono nepochopitelné PROČ? Mnozí, kteří přežili, po zbytek života už nedokázali překročit hranice ostnatých drátů. Dokáže to ona? Naplní svou touhu po vzdělání, kterou ji vzal v pouhých dvanácti letech Hitler? Je jí už osmnáct a neví, jestli z rodiny někdo přežil, měla by přijmout ve Švédsku nabídku adopce, vystudovat dobré školy a pak pracovat a žít v této krásné zemi nebo se má vrátit do poválečného Československa? Přestože jí osud připravil další bolesti a tragické ztráty, nikdy neztratila motiv a vůli, ani svůj kouzelný úsměv na tváři. Tento příběh jedné z přímých svědkyň holokaustu, Evy Smolkové-Keulemansové, roz. Weilové, kterou osud ušetřil jen máločeho, a přesto dokázala zůstat sama sebou, udržet si své hodnoty i dar radovat se ze života, byl vyprávěný a napsaný v době koronavirové, v době uzavření hranic a všeho, co uzavřít šlo. To přineslo i otázky, které zřejmě nebudou nikdy a nikým zodpovězeny, a přesto je nesmírně důležité je stále otevírat...

Románový pamflet o životě člověka ve světě aut Text oscilující okolo osy pamflet — román — alegorie podává obžalobu fetišizace automobilu coby symbolu pokroku, nezávislosti, moci a privatizace světa. Všechny vozy jsou totiž alegorické. Vyprávění kurýra, který rozváží po městě jídlo, příliš šlape a příliš přemýšlí, je roztroušené mezi vzájemné nadávky účastníků každodenního provozu. Kurýr, poslíček, Posel stojí na jedné straně barikády pouliční občanské války a jeho vyhrocená pouť nepřátelským územím, jeho nesmiřitelný boj za spravedlnost, ať už skutečnou, či domnělou, vede až na hranice bezohlednosti a nenávisti. Po výrazném románu Kontinuita parku přichází Petr Šesták s dalším textem, který vzdoruje čtenářskému očekávání. Tento kříženec pamfletu a románu se nebojí mít jasný názor na věc. Že má literatura věci ohledávat ze všech stran? A co když jsou jednoznačné? Příběh poslíčka, který na kole rozváží jídlo těm šťastnějším a bezohlednějším, je próza, která šlape.

Natálie má všechno – slibnou kariéru, luxusní život, dlouhodobý vztah. Je úspěšná právnička - téměř advokátka. Ve svém oboru patří mezi nejlepší a tím si plní svůj životní sen. Je však skutečně Natalin život tak dokonalý, jak se na první pohled zdá? Její snoubenec Kristián má o jejím životě a plánech jinou představu. Drží Natalii ve své zlaté kleci. Kam až je schopen zajít, aby bylo vše podle jeho přání? Najde Natálie v sobě sílu vzepřít se nebo mu podřídí celý svůj život?

Kdyby se dala vyčíslit hodnota člověka, kolik by stál? Píše se rok 1891 a mladičká Barbora Rákayová odchází od rodičů, sní o slávě, bohatství, a je ochotná udělat cokoli, jen aby se stala "někým". Dívka s netypicky růžovými vlasy byla předurčená k výjimečnosti, ale znenadání přivolá osudové prokletí, které sahá až do současnosti. Sára Richterová se až na prahu dospělosti seznamuje s rodinou, o jejíž existenci neměla ani tušení. Matka ji opustila a ona musí čelit tajemstvím z minulosti. Je dítětem znásilnění? A proč se její matka náhle vypařila? Tadeáš má jediný cíl: chce být jiný než jeho vrstevníci v cikánské komunitě. Když mu během maturitních zkoušek zazvoní mobil a někdo mu oznámí, že jeho otec umírá, začíná pro něj zcela jiný život. Po svém otci přebírá funkci cikánského "vajdy". Zrazují ho všichni - dokonce i jeho nejlepší kamarád Adam, který se rád nechává omámit vůní peněz. Jak Barbora, dívka z minulosti, ovlivňuje Sářin život, a proč naděje umírá na podzim? Dokud tohle kouzelné období trvá, není ještě nic ztraceno…

VŠICHNI MÁME SVOU TŘINÁCTOU KOMNATU… Učitelka Soňa a psycholog Ivan. Oba si s sebou nesou bolestivá zklamání z minulosti a svá srdce uzavřeli před láskou. Když se však jednoho dne neplánovaně setkají, přeskočí mezi nimi nečekaná jiskra, které se ani jeden z nich nebrání. Nad jejich vztahem se ale od začátku vznáší stín závisti a intrik. Ivan se navíc v práci střetává s klientem, který k němu není upřímný a dlouho skrývá svou pravou tvář. Ivanovi blízcí brzy čelí smrtelnému nebezpečí a on sám se ocitá v pasti, ze které není úniku. Klienta, bohužel, nezavazují žádná pravidla. Dokázal by se uchýlit i k vraždě?

Nečekané dědictví honosného, ale chátrajícího domu přivede zaneprázdněnou Angie a její šestnáctiletou dceru Emmu z anglického venkova do prestižní londýnské čtvrti Hampstead. Jaký příběh z minulosti se skrývá za jeho zdmi a jak s ním souvisí Emmin falešný facebookový profil, který si založí, aby provokovala vysněného přítele? Kdo je tajemná Anna a proč Emma nezná svého otce? Nový život, jehož součástí je svépomocná renovace vily plné záhad, klade oběma otázky, na které musí najít odpovědi.

Damián je krásný, inteligentní a neobyčejný mladý muž, navíc šťastně zamilovaný. Nezní to vůbec zle, že? Jeho život by mohl být naprosto ideální. Úspěšně pomáhá svým pacientům jako psychoterapeut. Ti ale vůbec netuší, že jeho vlastní svět není nic jiného, než bouře emocí a nevysvětlitelné utrpení.

Příběh začína tam, kde ostatní končí. Poukazuje na to, že v okamžiku, kdy se dvě hlavní postavy dají konečně dohromady, neobjeví se všude duhy a jednorožci. Obloha se často zatáhne tmavošedými mraky a jednorožci se přemění v odporné hrochy. Vztah je třeba budovat i tím, že se poučíme z našich nedostatků a vyzdvihujeme přednosti toho druhého. A fakt, že lidé mají za sebou už pubertu, z nich ještě nedělá odborníky. Wafley a Sirius spolu vyrůstali, na střední škole se dostali ze začarované zóny přátelství a po čtyřech letech se opět setkávají. A pokračují tam, kde na střední skončili. Oba ale žijí zcela odlišné životy. Wafley studuje tanec, Sirius hraje hokej a mají úplně rozdílné povahy, které je někdy ženou od sebe, jindy jim pomáhají vytvářet harmonický vztah. Nástrahy, jimž jsou vystaveny, nejsou ale vytvářeny jejich vlastními chybami, nýbrž i Connerem, šéfem finanční skupiny, který se snaží Siria zlákat na nečistý byznis. Mezi Wafley a Siria se vkrádají podezření i nejasnosti a je otázkou, jestli to jejich vztah zničí nebo posilní.

Nikdy si nemůžeme být jistí, kde přistaneme. Velké evropské letiště, masa cestujících a každý z nich si v příručním zavazadle nese svůj osobní příběh. Občas o sebe zavadí ramenem a jejich cesty se na okamžik protnou. Žena žijící ve stínu svého partnera, programový smolař se slabostí pro Kerouaca, dcera na cestě z karu. Bianca Bellová ve své nové knize umně propojuje čtyři obyčejné a zároveň pozoruhodné příběhy a ukazuje, že život je jako tranzitní zóna, kde náhodné setkání s cizím osudem může ten náš přesměrovat jinam. Anebo taky ne.

Co by se stalo, kdyby finský generál potkal českou spisovatelku? Poutavý fiktivní příběh na pozadí skutečných česko-finských vztahů. Ne každá láska musí mít romantickou podobu, zvlášť ne ta, kterou ovlivňují dramatické dějinné zvraty. Románem, postupujícím proti proudu času, se osudově táhne nit životního příběhu česko-německé spisovatelky Dorothey Illingové a jednoho ze zakladatelů samostatného Finska, Carla Gustava Emila Mannerheima. Když se nenápadná rozhodnutí prolnou s velkými dějinami, mohou změnit osudy celých generací. Lidé musí často volit mezi odvahou a zbabělostí, odhodláním a rezignací, obětí a sobectvím. A důsledky těchto rozhodnutí budou doznívat dávno poté, co životy hlavních hrdinů zmizely ve vlnách času.

Dramatický milostný příběh z jižní Francie Takhle si Dominika první týdny manželství rozhodně nepředstavovala. Krátce po svatbě se ocitá sama v cizí zemi, nerozumí jazyku a nechápe, kam a proč zmizel její manžel. Zoufale potřebuje zjistit, co se stalo a pátrá po svém manželovi, vtíravé otázky ale neberou konce… Souvisí snad Nicovo zmizení s naléháním jeho rodičů na ukončení manželství? Dokážou novomanželé ustát rodinnou tragédii, která všemi otřásla a ovlivnila jejich životy? Kdo mluvil pravdu? Kdo ji naopak zamlčel? Dojde naplnění jejich manželský slib, který si vyměnili – v dobrém i zlém, dokud je vlnobití nerozdělí?

Jakkoli se v povídkách Kateřiny Rudčenkové mění místo, prostředí a čas, jejich hrdinky jsou pokaždé variantou jí samotné. Komplikované a neuspokojivé vztahy s muži střídají cesty po světě, ale především cesty do vlastního nitra skrze rozšířené stavy vědomí. Ženy hledají své místo v životě a na planetě, pokud ovšem takové místo vůbec existuje.

Selina Cameronová, milá a tichá dívka, žije v malém domě u lesa a pečuje o nemocného otce, bývalého vikáře. Tak si to alespoň všichni představují… Dům však dlouhá léta střeží děsivá tajemství, která měla zůstat navěky pohřbena. Selina ví, jaký konec jí osud přichystal, a je smířená se svou rolí. Nečekaně však dojde k objevení hrobu její matky, údajně čtrnáct let pohřešované. A aby se situace ještě víc zamotala, poznává muže, který jí už řadu měsíců vstupuje do snů a snaží se jí v nich zabránit v sebevraždě. Když se do vyšetřování dávného zločinu zapojí policejní inspektor Donaldson, hrozí, že kromě matčina vraha odhalí i její vlastní tajemství. Je Selina vskutku jen poslušnou dcerou duchovního, nebo obětí vystavenou nelidské krutosti? A co když v ní samotné klíčí zkaženost, a trest zasluhuje i ona? Minulost skrývá víc, než všichni zúčastnění tuší. A někdo musí bez milosti zemřít, aby bylo zlo navždy umlčeno.

Obsahem druhého svazku Spisů Josefa Čapka jsou tři zralé práce z posledního desetiletí autorova života: Kulhavý poutník, Psáno do mraků a Básně z koncentračního tábora. Esej Kulhavý poutník (1936) vydal Josef Čapek rok před svými padesátinami. Autor a jeho druhé já, vzájemně se doplňujíce, opravujíce a ponoukajíce, vedou zde živou rozpravu o podstatných setkáních na cestě životem: s tělem, duší, různými věky člověka, smrtí, přírodou, uměním. Dotekem doby silně poznamenán je posmrtně vydaný (1947) svazek Psáno do mraků. Je to proud krátkých, často aforisticky vyhrocených deníkových úvah o věcech umění, situaci národa, mravnosti – extrakt Čapkovy tvůrčí a životní zkušenosti, moudrá a zároveň nekompromisní kniha moralisty a demokrata. Rukopisy Čapkových vězeňských básní a básnických překladů přinesli do vlasti, po autorově anonymní smrti někdy v dubnu 1945, až přeživší koncentráčníci (Básně z koncentračního tábora, 1946). Jde o jakýsi experiment naruby. Čapek, milující moderní poezii, nevázal se tu jejím kánonem, protože sám se básníkem necítil a protože chtěl být přístupný všem spoluvězňům, kteří se k tajeným opisům jeho veršů dostanou. Ti, kdo nemají smysl pro osobité a nové, jež už ohlašuje příští literární časy, mají sklon odsouvat tyto tři Čapkovy knížky na okraj české literatury. Soudíme naopak, že v ní patří k jejímu jádru: k jejím hodnotám nejryzejším a nejtrvalejším.