Matto Barfuss

Německý malíř a fotograf Matto Barfuss se rozhodl zasvětit život záchraně velkých kočkovitých šelem, a zároveň tak napomoci ekosystému africké přírody. Ve své knize líčí, jak se z dospívajícího chlapce nadšeného pro Afriku stal aktivním ochráncem přírody. Obdiv a láska k velkým kočkovitým šelmám od základů změnila jeho život. Ve snaze poznat je co nejlépe dokonce nějaký čas se šelmami žil, lezl po čtyřech, dorozumíval se `gepardím` jazykem. Líčí i jeden z největších úspěchů svého snažení - přípravu dvou gepardů odchovaných v zajetí na život v přírodě a jejich vypuštění na svobodu. Prostřednictvím deníku přibližuje čtenářům krásu africké savany, způsoby a život gepardů a své přátelství s touto nádhernou a nejrychlejší šelmou na světě.

Ani nevím, kolikrát jsem si představoval své první setkání s gorilami. Ale mohl jsem tušit, že ve skutečnosti proběhne úplně jinak. Opravdu jsem nečekal, že o svou první horskou gorilu horskou téměř zakopnu. A teď tady asi tak tři metry přímo přede mnou leží ohromná bytost, která na mě skrz stvoly bambusu klidně hledí rudozlatýma očima. Zatajil se mi dech. Svůj pocit nedokážu vyjádřit - tohle je stříbrohřbetý samec, který by mi pár údery dokázal ve chvíli zpřerážet všechny kosti v těle. Místo toho tady ale leží na břiše s hlavou v dlaních, s klidem mě pozoruje, jako bychom se potkali už nejméně desetkrát. V následujících okamžicích se neděje nic. Čas se zastavil. Pro mě jsou teď na celém světě jen jediné dvě bytosti - on a já…

Ani nevím, kolikrát jsem si představoval své první setkání s gorilami. Ale mohl jsem tušit, že ve skutečnosti proběhne úplně jinak. Opravdu jsem nečekal, že o svou první horskou gorilu horskou téměř zakopnu. A teď tady asi tak tři metry přímo přede mnou leží ohromná bytost, která na mě skrz stvoly bambusu klidně hledí rudozlatýma očima. Zatajil se mi dech. Svůj pocit nedokážu vyjádřit - tohle je stříbrohřbetý samec, který by mi pár údery dokázal ve chvíli zpřerážet všechny kosti v těle. Místo toho tady ale leží na břiše s hlavou v dlaních, s klidem mě pozoruje, jako bychom se potkali už nejméně desetkrát. V následujících okamžicích se neděje nic. Čas se zastavil. Pro mě jsou teď na celém světě jen jediné dvě bytosti - on a já…