André Chastel

Renesanční Řím počátku 16. století byl vzkvétajícím kosmopolitním centrem křesťanství, vědy i umění. V květnu 1527 však bylo město dobyto vojsky císaře Karla V. Vyplěnění Říma připadalo mnoha současníkům jako výraz Božího hněvu nad zkažeností a úpadkem církve. Vynikající kniha francouzského historika umění A. Chastela se znovu vrací k tomuto datu, které se stalo osudným Římu a renesanční kultuře, vyvolalo katolickou reformu, a znamenalo tak konec jednoho způsobu života a začátek nového. Chastel událost interpretuje jako kulturní a umělecký fenomén a pozorně si všímá traumatického kontrastu mezi vzkvétajícím světem renesančního umění a velkolepých staveb a proměnou tohoto světa po vyplenění Říma. Kniha nás provádí prostředím nejslavnějších římských umělců, mezi nimiž vynikali Raffael a Michelangelo, a jejich mecenášů, všímá si však rovněž dobového literárního kontextu a dalších důležitých souvislostí.

Šest studií známého francouzského historika umění Andrého Chastela sebraných v tomto svazku je členěno do dvou tematických oddílů. V prvních třech studiích se autor zabývá mnohovrstevnatou osobností renesančního umělce Leonarda da Vinci a jeho vědami o malířství, ale také nutnými mezemi jeho tehdejšího poznání. V části druhé přinášíme tři Chastelovy studie o problematice gesta v umění, jíž věnoval velkou pozornost na svých seminářích na Coll&ge de France i v řadě jiných odborných textů. Pomocí příkladů od antiky až po 20. století zkoumá znaky této nonverbální komunikace a snaží se ukázat, co vše z nich můžeme v dnešní době vyčíst a kde se naopak skrývají rizika takovéto interpretace. André Chastel (1912–1990), významný historik umění a autor řady odborných prací především o italském renesančním umění. V edici DĚJINY A TEORIE UMĚNÍ již česky vyšla jeho kniha Vyplenění Říma. Od manýrismu k protireformaci (2003).

Šest studií známého francouzského historika umění Andrého Chastela sebraných v tomto svazku je členěno do dvou tematických oddílů. V prvních třech studiích se autor zabývá mnohovrstevnatou osobností renesančního umělce Leonarda da Vinci a jeho vědami o malířství, ale také nutnými mezemi jeho tehdejšího poznání. V části druhé přinášíme tři Chastelovy studie o problematice gesta v umění, jíž věnoval velkou pozornost na svých seminářích na Coll&ge de France i v řadě jiných odborných textů. Pomocí příkladů od antiky až po 20. století zkoumá znaky této nonverbální komunikace a snaží se ukázat, co vše z nich můžeme v dnešní době vyčíst a kde se naopak skrývají rizika takovéto interpretace. André Chastel (1912–1990), významný historik umění a autor řady odborných prací především o italském renesančním umění. V edici DĚJINY A TEORIE UMĚNÍ již česky vyšla jeho kniha Vyplenění Říma. Od manýrismu k protireformaci (2003).

Renesanční Řím počátku 16. století byl vzkvétajícím kosmopolitním centrem křesťanství, vědy i umění. V květnu 1527 však bylo město dobyto vojsky císaře Karla V. Vyplěnění Říma připadalo mnoha současníkům jako výraz Božího hněvu nad zkažeností a úpadkem církve. Vynikající kniha francouzského historika umění A. Chastela se znovu vrací k tomuto datu, které se stalo osudným Římu a renesanční kultuře, vyvolalo katolickou reformu, a znamenalo tak konec jednoho způsobu života a začátek nového. Chastel událost interpretuje jako kulturní a umělecký fenomén a pozorně si všímá traumatického kontrastu mezi vzkvétajícím světem renesančního umění a velkolepých staveb a proměnou tohoto světa po vyplenění Říma. Kniha nás provádí prostředím nejslavnějších římských umělců, mezi nimiž vynikali Raffael a Michelangelo, a jejich mecenášů, všímá si však rovněž dobového literárního kontextu a dalších důležitých souvislostí.

Renesanční Řím počátku 16. století byl vzkvétajícím kosmopolitním centrem křesťanství, vědy i umění. V květnu 1527 však bylo město dobyto vojsky císaře Karla V. Vyplěnění Říma připadalo mnoha současníkům jako výraz Božího hněvu nad zkažeností a úpadkem církve. Vynikající kniha francouzského historika umění A. Chastela se znovu vrací k tomuto datu, které se stalo osudným Římu a renesanční kultuře, vyvolalo katolickou reformu, a znamenalo tak konec jednoho způsobu života a začátek nového. Chastel událost interpretuje jako kulturní a umělecký fenomén a pozorně si všímá traumatického kontrastu mezi vzkvétajícím světem renesančního umění a velkolepých staveb a proměnou tohoto světa po vyplenění Říma. Kniha nás provádí prostředím nejslavnějších římských umělců, mezi nimiž vynikali Raffael a Michelangelo, a jejich mecenášů, všímá si však rovněž dobového literárního kontextu a dalších důležitých souvislostí.