Ladislava Chateau

Portréty tří žen, ve stínu největších osobností psychoanalýzy neprávem dlouho přehlížených a pak zapomínaných, příběhy Lou Andreas-Salomé, Sabiny Spielreinové a Marie Bonapartové.

Kniha o legendárním českém barmanovi Rudolfu Slavíkovi, jenž působil především ve Francii a za zásluhy ve druhé světové válce obdržel řád Rytíře čestné legie.

Kniha Vlak do Výmaru. Paříž – Výmar – a zpět objasňuje situaci ve Francii během druhé světové války, zejména v literárním světě. Podrobně se zabývá významnými francouzskými autory, jako byl například Robert Brasillach nebo Pierre Drieu La Rochelle, kteří se neblaze podíleli na eskalaci násilí, psali štvavě a neváhali se účastnit kongresů evropských intelektuálů ve Výmaru, které pořádal ministr propagandy Goebbels. Kniha rovněž přináší informace o tom, jakým způsobem se prolnuly významné pamětihodnosti s každodenním životem; Louvre, rue de Rivoli, Montmartre nebo Champs-Élysées jsou tentokrát zachyceny z poněkud nezvyklého úhlu pohledu, v centru Paříže v rue de Bassano byla zřízena pobočka koncentračního tábora v Drancy... Problém kolaborace intelektuálů za druhé světové války, v tomto případě francouzských spisovatelů, není problémem specificky francouzským a Vlak do Výmaru snad může být inspirací i pro pohled na analogické problémy v českém prostředí, které dodnes zůstávají stranou zájmu.

Ladislava Chateau svou čtvrtou knihou Colette, má drahá, Vy víte, co máte udělat volně navazuje na předcházející úspěšný Vlak do Výmaru. Jím se na záludné pozvání ministra a mistra nacistické propagandy Goebbelse vydali autoři z porobených a dokonce i neutrálních zemí, aby chtě nechtě obdivovali hitlerovskou třetí říši a účastnili se kongresu spisovatelů "nové Evropy". Obzvlášť početná byla francouzská delegace. Už v dramatické rekonstrukci této cesty a jejího výmarského vyústění věnovala autorka velkou pozornost slavnému prozaikovi a publicistovi Pierru Drieu La Rochelle, někdejšímu levičáku, z něhož se náhle vyklubal antisemita a kolaborant s německými okupanty Francie, který svou sázku na fašismus zaplatil po osvobození Francie a před koncem druhé světové války zdánlivě už zbytečnou sebevraždou. Než se naposled a konečně úspěšně o ni pokusil; než spolkl hrst barbiturátu a otevřel plynové kohoutky, zanechal na psacím stole svůj poslední vzkaz ženě, které téměř po celý život ubližoval a kterou zachránil před strašným osudem francouzských Židů. Slovy toho vzkazu nazvala Ladislava Chateau svou knihu, která je především portrétem vynikající, statečné, obětavé a citlivé badatelky Pasteurova ústavu, ztrácející se - až do tohoto dobovými dokumenty nasyceného esejistického románu - ve stínu skandální postavy jejího prvního manžela, jejího kupodivu celoživotního osudového přítele. Přitom je kniha hlubinnou sondou do tragicky komplikované tvůrčí osobnosti Pierra Drieu La Rochelle i směle pronikavým a nelichotivým vhledem do temných stránek dějin obdivuhodné sladké Francie druhé poloviny devatenáctého a první půle dvacátého století, do stránek doposud často nepřipomínaných. Dá se čekat, že román vzbudí pozornost také ve Francii, uskuteční-li se francouzské vydání, a paradoxně povzbudí české nakladatele k vydávání nepominutelného díla autora podobně silně kontroverzního a tabuizovaného jako u nás v posledních letech velmi popularizovaný Ferdinand Céline. Podobně jako její Colette i Ladislava Chateau věděla, co má udělat - a knihou vrcholné empatie to také udělala.

Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Kniha přináší sondy do životního selhání výjimečně nadaných tvůrčích osobností, mnohdy ověnčených četnými literárními cenami a poctami, kteří však svým příklonem k fašismu a antisemitismu zle poškodili i svá jinak hodnotná díla – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle. Ve Francii je účast těchto významných literátů na výmarských kongresech stále tématem velkých diskusí a polemik. Je považována za zradu intelektuálů, za kolaboraci vzdělané francouzské vrstvy. Jde o živé a též u nás stále aktuální téma. Ladislava Chateau připomíná nejen osudy svých protagonistů, ale i málo známé skutečnosti, ke kterým ve Francii došlo v době již před vypuknutím prvního i druhého celosvětového válečného konfliktu a které nakonec vyústily v antisemitské běsnění právě za druhé světové války. Kniha připomíná atmosféru poválečné Francie, soudní procesy i to, jak se tato země nelehce vyrovnávala s morální odpovědností svých literátů a umělců, kteří lhostejně přihlíželi k utrpení svých spoluobčanů, napomáhali vražednému režimu, zastírali, co věděli, ale nejčastěji se nechali svést různými výhodami. Francie se se svou neblahou minulostí vyrovnává dodnes.