Jozef Kováč

Prvý komentár k zákonu o zdravotnej starostlivosti (576/2004 Z. z.) obsahuje výklad kľúčových pojmov poskytovania zdravotnej starostlivosti. Vzhľadom na skutočnosť, že tento právny predpis upravuje základné princípy poskytovania zdravotnej starostlivosti, podmienky pre zásah do integrity pacienta, zakotvenie zásad vedenia zdravotnej starostlivosti ako aj východiskovú úpravu vybraných rizikových typov zdravotných výkonov stáva sa, i keď neformálne, základným zákonom poskytovania zdravotnej starostlivosti, akýmsi lex generalis. Autori vysvetľujú jednotlivé ustanovenia zákona v kontexte národnej, ale aj nadnárodnej právnej úpravy a ponúkajú komplexný pohľad na esenciálne aspekty vzťahov medzi zdravotníckym pracovníkom a pacientom. Komentár obsahuje vzájomné väzby na ďalšie kľúčové predpisy zdravotnej starostlivosti (zákon o poskytovateľoch, zákon o liekoch a podobne) a v spojení s vybranými rozhodnutiami domácich a zahraničných súdov a bohatým registrom súvisiacej literatúry predstavuje významnú praktickú pomôcku, ktorá by nemala chýbať v knižnici zdravotníckych pracovníkov, advokátov, sudcov, prokurátorov, či študentov práva a medicíny.

Vyprávění o tom, jak kluk ze slovenské vesnice vyrůstající v socialistickém Československu pronikl do světa, o kterém nic moc nevěděl, ale šíleně o něm snil. Svět za nepropustnými hranicemi byl tehdy pouze pro vyvolené. On ale překonal všechny překážky, setřel všechny hranice a začal létat do zemí, o kterých se lidem v tehdejším Československu možná tak zdálo…

Den D nastal. Ten podzimní den roku 1983 je velmi sychravý. Prší, mraky visí skoro na zem. Vcházím do Budovy posádek a štráduju si to po schodech nahoru do prvního patra. Mezitím pozoruji ty šťastné, které tento stres mají již dávno za sebou a připravují se na odlet svých letů. Poslouchám jednu letušku, která zavelí do okolí: „Curych, jdeme!“ Další se hrabe ve svém velkém kufru v přízemí, kde stojí několik dalších velkých kufrů. Kolemjdoucí se u ní zastaví a říká jí: „Prosím tě, a nezapomeň mi v New Yorku koupit ten svetr, na který jsme se minule spolu koukali. Však víš.“ „Jo, to víš, že jo. A ty mi zítra, když poletíš do Singapuru, nezapomeň na tu kolečkovou tašku. Jo?“ Otevře se mi po dnešku tento svět? Kdo ví? Uvidím!