Pierre Louys

Novela Tři dcery a matka (Trois filles de leur mere, 1926) patří k Louysovým nejprovokativnějším prózám. Její rukopis byl nalezen mezi texty v autorově pozůstalosti a předlohou se jí údajně stala Louysova osobní zkušenost, již během dvou dnů prožil s nedospělými dívkami a jejich matkou. A skutečně, v tomto skandálním příběhu se matka oddává incestnímu a pedofilnímu vztahu se svými třemi dcerami, jimž nevěřícně, zato zdatně sekunduje sám vypravěč. Není jen aktérem hrubých fyzických hrátek, ale také posluchačem, jemuž se dívky svěřují se svými předchozími sexuálními zkušenostmi a touhami, v nichž vedle řady perverzních praktik figuruje také zoofilie. Právě proto je tento text svým tématem a smělostí v rámci světové literatury silně kontroverzním i dnes.

Kdo je Pybrac? Zřejmě Guy du Faur, pán z Pibrac, francouzský básník a diplomat, který žil v letech 1529-84 a jehož šlechtický přídomek se někdy psal v podobě, jakou zvolil Louys. Jenže souvislosti mezi domnělým předobrazem a Louysovou skladbou jsou matné; podobně jako vztah mezi středověkým Smilem z Lichtenburku, případně Smilem Flaškou z Pardubic, a eposem Rytíř Smil, který bývá tradičně připisován Jaroslavu Vrchlickému.

Novela Tři dcery a matka (Trois filles de leur mere, 1926) patří k Louysovým nejprovokativnějším prózám. Její rukopis byl nalezen mezi texty v autorově pozůstalosti a předlohou se jí údajně stala Louysova osobní zkušenost, již během dvou dnů prožil s nedospělými dívkami a jejich matkou. A skutečně, v tomto skandálním příběhu se matka oddává incestnímu a pedofilnímu vztahu se svými třemi dcerami, jimž nevěřícně, zato zdatně sekunduje sám vypravěč. Není jen aktérem hrubých fyzických hrátek, ale také posluchačem, jemuž se dívky svěřují se svými předchozími sexuálními zkušenostmi a touhami, v nichž vedle řady perverzních praktik figuruje také zoofilie. Právě proto je tento text svým tématem a smělostí v rámci světové literatury silně kontroverzním i dnes.