Marta Holečková

Kniha se zaměřuje na katolický samizdat – neformální společenství lidí vznikající v souvislosti s vydavatelskými aktivitami a od konce 70. let stále aktivnější jako jedno z ohnisek nezávislého života v rámci katolické církve a celé „normalizační“ společnosti. Marta E. Holečková představuje samizdat především jako společenský fenomén, jádro její práce tvoří rozhovory se skupinou tvůrců a distributorů samizdatových tiskovin a publikací. Vzpomínky pamětníků přibližují nejen fungování nezávislých tiskáren a organizaci distribuční sítě, ale i úvahy o vztazích křesťanů a Charty 77, zkušenostech se zahraničím, vzájemným vztahům v „tichém společenství“ samizdatu. Vedle osobních svědectví autorka využila také dokumentů vzešlých z činnosti Stb, svědčících o jejím zájmu o tuto nepohodlnou skupinu obyvatel i o dopadu činnosti tajné policie na samizdatové aktivity. Knihu doplňují stručné životopisy vybraných osobností.

Zájem československé zahraniční politiky o země třetího světa nabýval od poloviny padesátých let 20. století rozmanitých podob. Jednou z nich bylo poskytování stipendií pro studium na zdejších vysokých školách zahraničním studentům. Tento trend narůstal a vyústil v roce 1961 v založení vysoké školy pro cizince - University 17. listopadu. Československá společnost byla díky ní prvně konfrontována s větším množstvím etnicky a kulturně odlišných lidí. Idea této univerzity byla založena na optimistickém předpokladu, že nynější studenti jsou budoucí součástí nově se rodících elit, které zaujmou důležité a vlivné posty v dekolonizovaném světě. Očekávání se ale z různých důvodů nenaplňovala, zájem československé zahraniční politiky o země třetího světa opadal, a univerzita byla proto v roce 1974 zrušena. Přestože fungovala relativně krátkou dobu, zanechala v československém vysokoškolském prostředí výraznou stopu - tu představuje především vznik samostatného studijního oboru překladatelství a tlumočnictví (translatologie).

Seznámení s méně známou částí samizdatových tiskovin a publikací v komunistickém režimu. Vzpomínky pamětníků přibližují nejen fungování nezávislých tiskáren a organizaci distribuční sítě, ale i úvahy o vztazích křesťanů a Charty 77, zkušenostech se zahraničím, vzájemným vztahům v „tichém společenství“ samizdatu. Vedle osobních svědectví autorka využila také dokumentů vzešlých z činnosti Stb, svědčících o jejím zájmu o tuto nepohodlnou skupinu obyvatel i o dopadu činnosti tajné policie na samizdatové aktivity.