Alena Melicharová

Originální spojení ilustrací a textu.

V krásném prostředí lužního lesa nad Ohří, kde je skutečná studánka, která se opravdu jmenuje Točánek. Studánka je malá, proto i víla musela být malinká. Na potůčku, který ze studánky vytéká, někdo postavil dětem mlýn i s mlýnským kolem, které se zdálky ozývalo klapáním. Tam najdete vodníka Klapetku . Studánka Točánek existuje stále, i když změnila podobu, z mlýnu zbyla jen část. Ale víla Tonička má své čtenáře – a snad je bude mít ještě pár let. Víme o ní, že je zvědavá a taky někdy neposlouchá, ale má ráda studánku i své přátele. V tůni na Ohři si najde kamarádku vílu, prožije krásné léto a na zimu odejde do skalního království ke královně vil. Tam se naučí všemu, co víly musí umět, a proto ji královna promění z holčičky víly ve velkou vílu a přijme ji do své družiny. A na jaře se Tonička zase vrátí do své studánky a ke svým přátelům.