. I.

Není to typická love story. Pfanner znova a znova, jak autogenem, do čtenářova mozku vypaluje lobotomizující otázku, cíleně, až kolovrátkově znějící, zda stojí za to milovat. Odpovědí není konec příběhu. Nemůže být. Extrémní emoční vypětí hrdiny i vypravěče, jejichž osudy se v knize prolínají, svědčí o jediném. Láska může duhu na obloze otočit, zkroutit do spirály, být nirvánou, současně však může být i nejvyšší možnou formou sebedestrukce. A když se typický pfannerovský hrdina snaží ze své nejistoty vyšplhat do země odpovědí, klidu, jistoty, snad i štěstí? Po nejistém laně emocí? Pak se vše může zvrhnout v naprostý marasmus. Expresivita je extrémní, ve spáncích buší krev. Občasné zlehčení dává jen čas se nadechnout ke konečnému ponoru, který se s koncem knihy nevyhnutelně blíží. Rytmus je neúprosný, hypnotizující, cíleně unavující, pouštící žilou. Ve vzduchu je lásky yperit a ten mění existenciální taneček v reálné a hmatatelné nebezpečí. Snad právě proto se do tohoto divného dobrodružství Pfannerovi hrdinové pouštějí. Láska je opravdu válka bez pravidel, kde se umírá, tady nepsali pravidla angličtí gentlemani se smyslem pro fairplay. Tak proč jí vlastně řečeno slovy hlavního hrdiny Josého, „proč jí vlastně kurva hrajem?“ Je ona tím smyslem našeho bytí? Její hledání? Cesta k jejímu naplnění? Těžko říct. Každopádně jen s láskou, když si jí fakt žil, přežil, můžeš říct, žes tu taky byl! Devět z deseti přeživších doporučuje k přečtení! A současně dodává, že řešením není pouze plynová maska proti smrtícímu lásky yperitu, ale především schopnost se zasmát sobě samému. I když, pravda, někdy i ten smích může bolet a zkřivený hubě se mu do něj moc nechce. Nebrat se tak vážně, nebrat to „okolo“ tak vážně, vždyť o tom Pfanner byl vždycky především. A to je taky nejspíš jeho hlavní poselství, skryté i v tomhle příběhu o lásce jako yperit, který Ti, právě teď, milý čtenáři, posílá.

Praha pluje tichem, nocí, bezvětřím a bezčasím. S nemilosrdným měsícem nad špičkami svých prastarých chrámů. Především na ploše Žižkova a Nového Města pražského se odehraje boj o budoucnost lidstva. To vše jsou kulisy zápasu, kdy severský detektiv Kurri přijíždí, aby se setkal se svým českým protějškem plk. Dvořákem. Společně pak čelí výzvě největší. V boji jim pomáhá snědá dívka Eržika. Soupeř je však mocný, posílen odkazem učence Tycha de Braha. Střet temných sil s detektivy se neobejde bez bolestivých ztrát. Přežít můžou jen nejsilnější.

Hořící, zborcená Praha vypustí ze svých útrob muže a ženu. Vše dosud platné platit přestává. Je otázkou, zda ona dvojice na sever utíká nebo jednoduše směřuje. Jde jim o život? Jde jim skutečně o život? Je jejich postupná přeměna , doprovázená Vivaldiho tóny, důsledek nebo příčina? Hořící, hroutící , mrznoucí, do sebe samotného se propadající svět, je kulisou příběhu. Příběhu o konci i začátku. Adieu starý světe, zkrátka jsi se přežil. Jen obrovští vlci vyjí vzhůru k novým nebesům, na zemi, kde z minula nic nezbylo. Vyjí a hlídají.