Anna Rasl

"Kniha není převyprávěným příběhem. Je záměrně zachovanou autentickou zpovědí. Úvahami co bylo, co bude, co by bylo, kdyby..." Anna Rasl Jednou se podařilo, že jsem Karla naložil do auta a vyvezl na Svinec, což je kopec nad Novým Jičínem. Odtud je nádherný rozhled na Beskydy, na Oderské vrchy. Karel sa chytil za srdce. Byl neměkko. Sjezdil celý svět, ale kořeny měl zasazeny tady. Krátce před svou smrtí řekl, že do Nového Jičína jezdí, aby si tu opatroval svoje hroby, kde by ctěl být jednou po chován. Ani tohle přání manželka Marlen nespektovala. Aniž by se zeptala bráchy nebo ségry, uložila ho na Břevnově, kde se musí cítit naprosto cize a osaměle. I když v Novém Jičíně by na něho určitě nemělo čas dohlížet tolik lidí, kolik chodí k břevn ovské zdi. Jeho hrob je stále zalitý parafinovým voskem. Kytek je tam tolik, že nakonec všechny sázené pani švagrová vyrvala a dala místo nich bílé kameny. Myslím si, že Karel rád není. Šutry takového rázu by na sobě nést nechtěl. Jan Kryl