Irena Šťastná

Druhá autorčina sbírka obsahuje básně z let 2006 - 2009. Texty nabízí mnohdy tísnivý pohled do nehostinné krajiny lidské duše, která je úzce spjatá s okolní krajinou, přírodou, městem. Je to poezie živočišná a tělesná, tělo je však spíše prostředkem trýzně a bolesti. Smyslnost, pokud se tu nachází, je vždy vykoupena marností nebo odříkáním. Ze zdánlivého chaosu se záhy vyloupne příběh, mnohdy jen náznak příběhu poznamenaný negativní emocí a často směřující k bezvýchodnosti. Verše jsou opět plné zámlk, vyznačují se úsporností výrazu i jistou útočností. Je to poezie prožitá, ve které čekáme na "zásilku žláznatého masa", zatímco "zvuk vzdáleného vlaku vytloukl uši oranisku".

Už samotné názvy posledních dvou básnických knih Ireny Šťastné výmluvně naznačují, po jaké tematické ose se autorčina současná tvorba pohybuje. Směřovala-li sbírka Všechny tvoje smrti (2009) k pojmenovávání zlomových okamžiků, v nichž lidský život zaniká a jimiž zároveň nabývá svého smyslu, pak slovotvorná přítomnost života a zrození v názvu nové sbírky Živorodky jako by potvrzovala směřování přesně opačné. V básnickém světě Ireny Šťastné však nejde o vyhrocenou polaritu: každý okamžik života je určitou fází boje se smrtí, v té či oné podobě. Autorčiny verše tematizují otisky života; chvíle, kdy pochopíme nevratný úbytek životodárné energie; okamžiky, kdy se do řádu našeho usebraného života nekompromisně vlamuje smrt - a kdy se před námi přesto zjevuje potřeba žít nepředpojatě a bez omezení.