Jitka Vondrová

Edice Prameny k dějinám československé krize v letech 1967-1970, díl 4/4. Po dlouhém úsilí českých historiků o přístup k relevantním fondům ruských archivů umožnila ruská strana studium dokumentů pocházejících z činnosti nejvyššího vedení KSSS. Dokumenty přinášejí přesnější obraz toho, jak se politbyro v čele s L. Brežněvem vměšovalo do československého vývoje. Objasňují například neblahou úlohu L. Svobody, Katuševovu misi s cílem rozbít jednotu zdejších stranických činitelů, získávání "nových" lidí po politickém neúspěchu srpnové invaze. Přínos nových dokumentů je patrný na jednom z klíčových momentů, kdy se rozhodovalo, které síly zvítězí. Jedná se o kauzu spojenou s J. Smrkovským a obsazením funkce předsedy budoucího Federálního shromáždění. Pozoruhodné jsou i dokumenty vztahující se k prvním měsícům po nástupu G. Husáka do čela KSČ (v dubnu 1969). K publikaci je přiloženo také CD, které mj. přináší překlady dalších sovětských dokumentů.

Význam Městského výboru KSČ v Praze během Pražského jara je neoddiskutovatelný – postupně se stal nejlépe organizovaným a nejkoncepčněji působícím radikálně reformně orientovaným organismem uvnitř KSČ. Organismem, který postupně vytvářel permanentní oponenturu a zárodky alternativní politiky vůči váhajícím a nevyhraněným vrcholným orgánům strany. Tato role MV KSČ nakonec vyvrcholila během jeho historické „hvězdné hodiny“ po 21. srpnu razantním odmítnutím intervence a organizováním vysočanského sjezdu KSČ. Souhrnné zpracování, jaké nyní podává Jitka Vondrová, představuje doplnění zatím neexistující kapitoly v dějinách československého roku 1968. Záběr publikace navíc přesahuje pouhé vylíčení role pražského MV KSČ. Logika tématu, jež samozřejmě zahrnuje i interakci mezi MV a vedením strany, vede i k soustavnému výkladu strategie a taktiky vedení KSČ, resp. především jeho proreformní části. Publikace tak podává v hutné a stručné podobě autorčinu vlastní interpretaci role a významu umírněně reformního jádra vedení KSČ.