Peter Zumthor

Kultovní kniha esejů švýcarského architekta Petera Zumthora, držitele Pritzkerovy ceny 2009. Pětašedesátiletý architekt cítí uspokojení, že způsob, jakým pracuje si v dnešní uspěchané době zasloužil pozornost a uznání. Zumthor přiznává, že zčásti pracuje jako sochař. Když na projektu začínám pracovat, tak moje první představa je spojená s materiálem. Věřím, že o tom je architektura. Není o papíru ani o formách, ale je o prostoru a hmotě. Peter Zumthor se narodil v Basileji roku 1943, vyučil se truhlářem. Navštěvuje uměleckoprůmyslovou školu v Bsileji a Patt Institute v New Yorku. Od roku 1979 vlasní ateliér v Haldensteinu ve Švýcarsku. Profesor na Accademi di architektura, Universitá della Svizzera italiana. Nejdůležitější stavby: Zastřešení římských vykopávek, Chur, 1986 Kaple sv. Benedikta, Sumvitg, 1988 Byty pro starší občany, Chur-Masans Muzeum umění Kolumba, Kolín, 2007.

Pritzker Prize laureate Peter Zumthor articulates what motivates him to design distinctive buildings with a compelling presence and aura. Now in its third edition and expanded to include 2 new essays.

Kniha zachycuje přednášku, kterou proslulý švýcarský architekt proslovil v červnu 2003 na literárně-hudebním festivalu „Cesty krajinou“. V devíti kapitolách se autor zamýšlí nad tím, co vytváří pro člověka příjemnou atmosféru, prostor, v němž se člověk dobře cítí, a v jakém smyslu a míře k ní přispívá právě architektura. Na atmosféru, která člověka obklopuje, působí mnoho dílčích impulsů, z nichž některé jsou ryze individuální nebo momentální a některé lze do jisté míry zevšeobecnit. Klade si otázky, jak vymyslet domy, v nichž i v jejich blízkosti by bylo člověku dobře – k tomu bere v úvahu nejrůznější detaily, které ho mohou inspirovat – jsou to obrazy, hudba, dojmy z četby, pohled na krajinu, osvětlení, nahodilé kompozice, vzájemné působení různých materiálů, proporce,… Jak s tím vším zacházet, jak to převést do jazyka architektury? V čem vězí ona magie, která udělá postavený dům krásným a příjemným k pobývání? Autorovo zamyšlení je podáno stejně spontánně, jak byla přednáška proslovena, a ke každé stránce je autorem přiřazena fotografie ilustrující architektovy úvahy. Peter Zumthor se narodil v roce 1943 v Basileji; vyučil se truhlářem, vystudoval návrhářství a architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Basileji a na Prattově institutu v New Yorku. Od roku 1979 vede vlastní architektonický ateliér v Haldensteinu ve Švýcarsku. Nejdůležitější stavby: Zastřešení římských vykopávek na archeologickém nalezišti, Chur, 1986; Kaple sv. Benedikta, Sumvitg, 1988; Bydlení pro seniory, Chur-Masans, 1993; Termální lázně, Vals, 1996; Muzeum umění Bregenz, 1997; „Klangkörper“, švýcarský pavilon na Expo 2000, Hannover, 2000; Dokumentační centrum Topografie teroru, 1997, Berlín, rozestavěná stavba byla z rozhodnutí spolkové země Berlín zbourána; Muzeum umění Kolumba, Kolín nad Rýnem, 2007; Polní kaple bratra Klause, Mechernich-Wachendorf, Německo, 2007; obytné domy Annalisy a Petera Zumthorových – „Unterhus“ a „Oberhus“, Vals-Leis, Švýcarsko, 2009.

Kultovní kniha esejů švýcarského architekta Petera Zumthora, držitele Pritzkerovy ceny 2009. Pětašedesátiletý architekt cítí uspokojení, že způsob, jakým pracuje si v dnešní uspěchané době zasloužil pozornost a uznání. Zumthor přiznává, že zčásti pracuje jako sochař. "Když na projektu začínám pracovat, tak moje první představa je spojená s materiálem. Věřím, že o tom je architektura. Není o papíru ani o formách, ale je o prostoru a hmotě." Peter Zumthor se narodil v roce 1943 v Basileji; vyučil se truhlářem, vystudoval návrhářství a architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Basileji a na Prattově institutu v New Yorku. Od roku 1979 vede vlastní architektonický ateliér v Haldensteinu ve Švýcarsku. Nejdůležitější stavby: Zastřešení římských vykopávek na archeologickém nalezišti, Chur, 1986; Kaple sv. Benedikta, Sumvitg, 1988; Bydlení pro seniory, Chur-Masans, 1993; Termální lázně, Vals, 1996; Muzeum umění Bregenz, 1997; „Klangkörper“, švýcarský pavilon na Expo 2000, Hannover, 2000; Dokumentační centrum Topografie teroru, 1997, Berlín, rozestavěná stavba byla z rozhodnutí spolkové země Berlín zbourána; Muzeum umění Kolumba, Kolín nad Rýnem, 2007; Polní kaple bratra Klause, Mechernich-Wachendorf, Německo, 2007; obytné domy Annalisy a Petera Zumthorových – „Unterhus“ a „Oberhus“, Vals-Leis, Švýcarsko, 2009.

While completing the Almannajuvet Zinc Mine Museum in southern Norway in 2016, celebrated Swiss architect Peter Zumthor asked Norwegian scholar Mari Lending to engage in a dialogue about the project. Departing from the ways in which Zumthor's pavilions frame the barely visible traces of the industrial exploitation of zinc in the 1890s, the conversation took unexpected turns. In meandering, impressionistic style and drawing on Zumthor's favourite writers, such as Johann Peter Hebel, Stendhal, Vladimir Nabokov, and T.S. Eliot, their exchanges explore how history, time and temporalities reverberate across the famous architect's oeuvre. Looking back, Zumthor ponders on how a feeling of history has informed his continuous attempts of emotional reconstruction by means of building, from architectural interventions in dramatic landscapes to his design for the redevelopment of Los Angeles' LACMA on a grand urban scale. This small, beautifully designed new book records the conversation between Zumthor and Lending, illustrated with photographs by the renowned Swiss architectural photographer Helene Binet.

In summer 2017, celebrated Swiss architect Peter Zumthor curated the exhibition Dear to Me at the Kunsthaus Bregenz, marking the 20th anniversary of one of his most famous designs. Part of the program were conversations with philosophers, curators, historians, composers, writers, photographers, collectors, and craftsmen that Zumthor had invited to contribute to the exhibition. His dialogues with them offer insights into the thoughts and practice of fascinating personalities. Together with his counterparts, he explores artistic preferences and practices, reasonings, as well as practical knowledge from artisanal experience. Always charming and affectionate, he follows-up persistently, and takes his guests with gentle determination on mutual intellectual strolls. The equally serious and serene conversations with Anita Albus, Aleida Assmann, Marcel Beyer, Helene Binet, Hannes Boehringer, Renate Breuss, Claudia Comte, Bice Curiger, Esther Kinsky, Ralf Konersmann, Walter Lietha, Olga Neuwirth, Rebecca Saunders, Karl Schloegel, Martin Seel, Ruedi Walli, and Wim Wenders are collected in 17 booklets held together in an exquisitely manufactured box. An 18th complementary booklet documents the Dear to Me exhibition in Bregenz through concise texts, images, drawings and plans.

What "really constitutes an architectural atmosphere"? Peter Zumthor says, is "this singular density and mood, this feeling of presence, well-being, harmony, beauty ... under whose spell I experience what I otherwise would not experience in precisely this way." Zumthor's passion is the creation of buildings that produce this kind of effect, but how can one actually set out to achieve it? In nine short, illustrated chapters framed as a process of self-observation, Peter Zumthor describes what he has on his mind as he sets about creating the atmosphere of his houses. Images of spaces and buildings that affect him are every bit as important as particular pieces of music or books that inspire him. From the composition and "presence"? of the materials to the handling of proportions and the effect of light, this poetics of architecture enables the reader to recapitulate what really matters in the process of house design.