Lenka Budilová

Tento sborník je primárně zaměřen na problematiku rodiny, příbuzenství a sociální organizace v tzv. romských/cikánských skupinách. Narozdíl od dosavadních prací se pokouší nahlédnout daný předmět v celoevropském, potažmo celosvětovém kontextu. Prostřednictvím statí od renomovaných autorů zabývajících se romskými/cikánskými skupinami v různých evropských zemích (Velká Británie, Španělsko, Česká republika, Slovensko, Bulharsko, Francie, Rusko) i v USA se autoři sborníku pokouší složit mozaiku rozmanitých sociálních skupin žijících v různých geografických i socioekonomických podmínkách, které se různými způsoby adaptovaly na okolní prostředí, nadíle však fungují podle vlastních specifických hodnot a norem. Přestože je mezi těmito skupinami řada odlišností, zejména v oblasti rodiny a příbuzenství vykazují pozoruhodné podrobnosti.Cílem publiklace je však nejen podat přehled o rozličných formách příbuzenských systémů a podob rodiny u RomůúCikánů v různých zamích Evropy i v USA, ale také pozastavit se nad charakterem sociální organizace těchto skupin a její odlišnosti od sociální organizace společnosti ne-romské/ne-cikánské. Cílem sborníku je tedy mimo jiné také snaha položit otázku, mají-li tyto skupiny kromě určitých obdobných kulturních rysů něco společného, existuje-li mezi nimi povědomí jednotného původu, sdílené historie a společného jazyka, a je-li tedy (například v současné Evropě) možné hovořit o vše-romské identitě.

Tato kniha se zabývá společenstvím česky mluvících evangelíků, kteří žili v letech 1900-1950 ve dvou bulharských obcích, Vojvodovo a Belinci. Vesnice Vojvodovo v severozápadním Bulharsku byla založena přesídlenci ze Svaté Heleny v rumunském Banátu a do roku 1950, kdy převážná většina jejích obyvatel odešla do pohraničních oblastí tehdejšího Československa, byla obcí převážně českou. Z důvodu populačního tlaku a nedostatku půdy pak z Vojvodova ve 20. a 30. letech 20. století odchází řada rodin do Argentiny a do vesnice Belinci ve východním Bulharsku. Společenství, které se v tomto období v těchto bulharských obcích utvářelo, se od svého okolí v mnohém lišilo. Náboženským vyznáním, jazykem, sdílenými hodnotami i způsobem života se tito lidé odlišovali od svého bezprostředního okolí, zemědělským způsobem obživy zase od převážné většiny tehdejší české krajanské komunity v Bulharsku, která se vyznačovala vysokým zastoupením inteligence, průmyslníků, řemeslníků a obchodníků. Publikace se zaměřuje na oblasti, které v dosavadní odborné literatuře věnované krajanským komunitám nebyly doposud obšírněji zpracovány. Předkládá analýzu dědické praxe, sňatkových strategií a způsobů zacházení se jmény, které byly v tomto společenství uplatňovány v první polovině 20. století. Snaží se rekonstruovat myšlenkový svět bulharských Čechů a ukázat, jakým způsobem se promítal do strategií a činností souvisejících s uzavíráním sňatků, reprodukcí či předáváním rodinného majetku, a jaký měl vliv na pojmenovávání a předávání jmen. V této knize se tedy pokusíme oživit obraz dvou českých obcí v Bulharsku v první polovině minulého století a ukázat čtenáři, co si tehdy lidé mysleli a jaké představy spojovali s tak základními procesy lidského života jako je plození, rození a výchova dětí, nebo vztahy mezi mužem a ženou v manželství i mimo něj. Všechny tyto představy a uplatňované strategie jsou přitom zasazeny do širšího kontextu sociálního světa bulharských Čechů, který byl určován jejich výraznou religiozitou, charakterem hospodářství a obživných strategií, stejně jako menšinovou pozicí v rámci bulharské společnosti a dějinnými zvraty první poloviny 20. století.

Kniha sleduje antropologický zájem o Balkán od prvních výzkumů jihoslovanské zádruhy přes poválečná zkoumání urbanizace a kolektivizace až po studium postsocialismu či komunistické nostalgie. Autorka se zaměřuje na to, jaké otázky si antropologové zabývající se Balkánem kladli, jak byl Balkán konstruován v antropologické imaginaci a čím výzkumy na Balkáně přispěly k rozvoji antropologické teorie. Zároveň se snaží odpovědět na otázku, čím se antropologický přístup liší od lokálních badatelských tradic a jak antropologie přispěla k poznání Balkánu. Řada fenoménů a institucí, jež byly popsány na Balkáně, se stala součástí širšího antropologického vědění. Patří mezi ně například transhumantní pastevectví Karakačanů či Vlachů, duchovní příbuzenství (kumstvo) v Srbsku a Bulharsku, krevní msta popsaná na počátku 20. století v severní Albánii a Černé Hoře či koncept cti a studu analyzovaný v oblasti Středomoří. Balkán byl také jednou z oblastí, kde se realizoval návrat antropologie domů. Byly to právě výzkumy na Balkáně, které přispěly k diskusím o možnostech antropologie Evropy, o terénním výzkumu ve vlastní společnosti či obecně o antropologickém zkoumání moderních komplexních společností. Všem těmto tématům se autorka mj. na základě vlastních terénních výzkumů v knize věnuje.

Tématem sborníku editorů Marka Jakoubka a Lenky Budilové Romové a Cikáni neznámí i známí (Interdisciplinární pohled) je „romská problematika“ ve velice širokém záběru. Vedle prací antropologických zde čtenář nalezne i studie z per sociologů, etnologů, historiků, lingvistů, romistů, demografů či politologů, a to jak zahraničních, tak tuzemských. Tematicky se tedy sborník dotýká celé řady oblastí: od (romské) identity a etnicity, přes výuku (romského) jazyka či otázky velikosti romské populace a jejího růstu v budoucnosti, až po problematiku soužití romské menšiny s majoritní společností v multikulturní perspektivě. Kromě odborníků je sborník určen také učitelům, státním úředníkům, studentům společenskovědních a humanitních oborů, zaměstnancům neziskového sektoru a ostatním čtenářům se zájmem o tzv. romskou problematiku z řad široké veřejnosti.

Tématem sborníku editorů Marka Jakoubka a Lenky Budilové Romové a Cikáni neznámí i známí (Interdisciplinární pohled) je „romská problematika“ ve velice širokém záběru. Vedle prací antropologických zde čtenář nalezne i studie z per sociologů, etnologů, historiků, lingvistů, romistů, demografů či politologů, a to jak zahraničních, tak tuzemských. Tematicky se tedy sborník dotýká celé řady oblastí: od (romské) identity a etnicity, přes výuku (romského) jazyka či otázky velikosti romské populace a jejího růstu v budoucnosti, až po problematiku soužití romské menšiny s majoritní společností v multikulturní perspektivě. Kromě odborníků je sborník určen také učitelům, státním úředníkům, studentům společenskovědních a humanitních oborů, zaměstnancům neziskového sektoru a ostatním čtenářům se zájmem o tzv. romskou problematiku z řad široké veřejnosti.

Hlavním tématem knihy Cikánské skupiny a jejich sociální organizace editorů Marka Jakoubka a Lenky Budilové je problematika vzájemných vztahů cikánských skupin a jejich vnitřního uspořádání, která je v ciganologických bádáních považována zcela po právu za problematiku klíčovou. Vedle těchto obecných témat se zahrunté studie dále dotýkají také celé řady přilehlých oblastí jako je příbuzenství, rituální nečistota či vůdcovství v cikánských skupinách. Do knihy byly zařazeny studie zabývající se cikánskými skupinami žijícími v rozmanitých částech svět, od Čech a Slovenska, přes Polsko, Maďarsko, Bulharsko a Španělsko, až po Norsko a Kanadu, takže výsledný soubor představuje poměrně reprezentativní vzorek, nabízející možnost komparace výše uvedených témat. Cílem tohoto souboru je pak v daném ohledu mimo jiné také snaha uvést české ciganologické bádání do celosvětovhohé kontextu. Autory jednotlivých statí jsou na straně jedné renomovaní autoři jak ze zahraničí (F. Barth, M. a S. Salo, I.-M. Kamiński, W. Guy, D. Lagunas, K. Erdös, P. Szuhay, E. Marušiaková), tak i z České a Slovenské republiky (E. Davidová, K. Kalibová, M. Dubayová) vedle nich se pak nacházejí stuie autorů mladší generace (R.Pivoň, C. Prónai, K. Horváth, L. Plavjaniková, M. Růžička, A. Ferko). Kniha Cikánské skupiny a jejich sociální organizace tak čtenáři umožňuje nejen komparativní pohled na celou škálu různých cikánských skupin, ale také možnost srovnání akademických tradic různých (nejen) evropských zemí v různých dobách.

Hlavním tématem knihy Cikánské skupiny a jejich sociální organizace editorů Marka Jakoubka a Lenky Budilové je problematika vzájemných vztahů cikánských skupin a jejich vnitřního uspořádání, která je v ciganologických bádáních považována zcela po právu za problematiku klíčovou. Vedle těchto obecných témat se zahrunté studie dále dotýkají také celé řady přilehlých oblastí jako je příbuzenství, rituální nečistota či vůdcovství v cikánských skupinách. Do knihy byly zařazeny studie zabývající se cikánskými skupinami žijícími v rozmanitých částech svět, od Čech a Slovenska, přes Polsko, Maďarsko, Bulharsko a Španělsko, až po Norsko a Kanadu, takže výsledný soubor představuje poměrně reprezentativní vzorek, nabízející možnost komparace výše uvedených témat. Cílem tohoto souboru je pak v daném ohledu mimo jiné také snaha uvést české ciganologické bádání do celosvětovhohé kontextu. Autory jednotlivých statí jsou na straně jedné renomovaní autoři jak ze zahraničí (F. Barth, M. a S. Salo, I.-M. Kamiński, W. Guy, D. Lagunas, K. Erdös, P. Szuhay, E. Marušiaková), tak i z České a Slovenské republiky (E. Davidová, K. Kalibová, M. Dubayová) vedle nich se pak nacházejí stuie autorů mladší generace (R.Pivoň, C. Prónai, K. Horváth, L. Plavjaniková, M. Růžička, A. Ferko). Kniha Cikánské skupiny a jejich sociální organizace tak čtenáři umožňuje nejen komparativní pohled na celou škálu různých cikánských skupin, ale také možnost srovnání akademických tradic různých (nejen) evropských zemí v různých dobách.