Marek Jakoubek

Publikace zahrnuje 11 statí (z toho 10 překladů) věnovaných problematice etnicity, resp. nacionalizmu ve vztahu k Cikánům/Romům. Výbor je uspořádán jako určité the best of z toho, co na dané téma napsali přední společenskovědní badatelé ve světě z a posledních 25 let. Vzhledem k diskuzi o romské problematice v ČR a SR představuje výbor zajímavou a výrazně kritickou alternativu.

Autoři této kolektivní monografie se snaží na základě terénních výzkumu u krajanů z Bulharska, Srbska, Spojených států amerických, Ukrajiny a Chorvatska upozornit na nové rozměry bádání krajanské problematiky. Cílem monografie není nahlížet na krajany skrze tradiční přístupy integrace nebo asimilace, ale upozornit na transnacionální vztahy krajanů. Cílem knihy není zkoumat krajanské enklávy v rámci tradičního nacionálního diskurzu, ale demaskovat nacionalistickou politiku uplatňovanou vůči krajanům. Uváděná publikace rovněž nepřehlíží ústně předávané vzpomínky krajanů na úkor archivních záznamů, jak se často děje, ale uvádí význam narací pro samotné krajany. Také není cílem knihy nekriticky sledovat politiku identit u krajanů, ale upozorňovat na její úskalí. Určité rozměry bádání byly dosud přehlíženy, anebo se nepovažovaly za podstatné. Svůj vliv měla jak tradice uplatňovaná v České republice, respektive v Československu, tak i izolace českých, respektive československých sociálních věd vůči inovativním zahraničním přístupům. Tato kolektivní monografie tak uvádí kritiku metodologického nacionalismu i politiky identit a upozorňuje na transnacionální vztahy, narativní konstrukci identit, cross-border vazby a na multi-sited etnography. Monografie však neuvádí pouze novou sociálněvědní metodologii, ale obsahuje také bohatý empirický materiál. Je tak vhodná nejen pro odborníky, ale pro všechny typy čtenářů. Celkovým záměrem je rozšířit poznatky o krajanech a přispět tím k celistvějšímu uchopení krajanské problematiky.

Kniha Teorie etnicity (čítanka textů) splácí dlouhodobý dluh sociálněvědní i celospolečenské tematizaci etnicity v naší zemi. Ačkoli etnicita patří mezi základní koncepty moderních společenských věd, neměl český čtenář ani více než čtvrtstoletí po otevření hranic stále ještě k dispozici reprezentativní soubor zásadních textů, které pomáhaly formovat diskurs o etnicitě v západním světě. Cílem knihy je tuto situaci změnit a v podobě překladů původních textů čtenářům představit širokou škálu možných teoretických přístupů k etnicitě a spřízněným fenoménům. Pojmy jako etnicita, kultura či multikulturalismus jsou stabilně nedílnou součástí diskusí o situaci současného světa. Porozumění souvislostem vzniku těchto pojmů i způsobům a kontextu jejich různého použití bude přínosem pro každého, kdo se chce v dnešní komplikované situaci globalizovaného světa orientovat. Na ploše přes 700 tiskových stran publikace přináší výbor 24 klíčových textů publikovaných na Západě od poloviny minulého století až po současnost. Zařazené texty byly vybrány tak, aby pokryly základní přístupy (teorie, definice) v rámci tematizace etnicity, resp. ústřední momenty příslušné diskuse. Publikace tak českému čtenáři nabízí seznámení s hlavními liniemi i hranicemi, v nichž se relevantní diskuse o etnicitě většinou odehrávají, a poskytuje solidní základy pro to, abychom s touto debatou srovnali krok. Kde se bere etnicita? Co je etnická skupina? Jak je definována? Je etnicita vrozená nebo získaná? Je možné změnit etnickou příslušnost? Jaký je vztah mezi kulturou, rasou a etnicitou? Co znamená, že etnicita je sociálně konstruovaná? Jaké jsou slabiny primordialismu? Znamená „etnicita“ v pracích různých autorů totéž?

Publikace je dalším příspěvkem ke studiu dějin Vojvodova jediné české vesnice v Bulharsku. Ta byla založena v severozápadní části země roku 1900 přesídlenci z jiné české krajanské obce Svaté Heleny v rumunském Banátu. V nové zemi se díky píli a úsilí místní české komunity z Vojvodova záhy stala vzorová obec, dávaná místními i celostátními autoritami okolnímu obyvatelstvu za následováníhodný vzor. O světské úspěchy ale Vojvodovčané nestáli, oč usilovali, bylo žít pravým křesťanským životem na biblickém základu, pod praporem víry, pod křídly Boha; cílem jim byl nikoli obdiv lidí, ale díky bohabojnému životu snad zasloužená Boží přízeň. České dějiny Vojvodova skončily po pouhém půlstoletí, kdy jeho obyvatelé po druhé světové válce vyslyšeli výzvy československé vlády a přesídlili zpět do své staré vlasti, kde se usadili v několika obcích jižní Moravy. Na rozdíl od předchozích publikací, které se věnovaly především životu obyvatel Vojvodova na bulharské půdě, tedy mezi lety 19001950, rozšiřuje práce V Bulharsku nám s hrdostí říkali ,Češi, tady s pohrdáním ,Bulhaři (Obyvatelé Vojvodova v Bulharsku a na jižní Moravě) badatelský zájem také na situaci okolo přesídlení Vojvodovčanů do ČSR a jejich po řadu dlouhých let velmi nesnadný život v řadě novoosídleneckých obcí jižní Moravy, kde poslední vojvodovští rodáci a jejich potomci žijí dodnes.

Publikace zahrnuje 11 statí (z toho 10 překladů) věnovaných problematice etnicity, resp. nacionalizmu ve vztahu k Cikánům/Romům. Výbor je uspořádán jako určité the best of z toho, co na dané téma napsali přední společenskovědní badatelé ve světě za posledních 25 let. Vzhledem k diskuzi o „romské problematice“ v ČR a SR představuje výbor zajímavou a výrazně kritickou alternativu.