Ivo Fencl

„Bylo nás pět? Ne, dva,“ vzpomíná Domek pana Stilburyho na dětství žité s mladší sestrou v rodině herečky a spisovatele. Zčásti stylem Škvoreckého humoristické knihy Ze života lepší společnosti si hoch vede deník, což je první částí Domku. Teprve druhá osvětlí, co idylu umožnilo. Kdo osaměle, oddaně a právě uvnitř magického domku píše naše životy. Ano, pan Stilbury... Ivo Fencl pracoval jako učitel a geodet, napsal přes 440 článků a povídek do deníku Neviditelný pes a další pro Plž, v časopise Tvar (asi 150 příspěvků) uveřejňoval po dobu jednoho roku první český životopis R. L. Stevensona (knižně 2012) a biografií O. Neffa se fakticky stala obsáhlá kniha Královská zábava (2010). Realizoval řadu rozhovorů s prozaiky a malíři, připravil pořady o Charmsovi, Prutkovovi a Wittlinovi a napsal 11 knih.

Soubor povídek s detektivní nebo tajemnou zápletkou.

Próza Smíš zůstat mrtev zaujala Alexandra Klimenta. Bodovala v soutěži Knižního klubu. Obdržela Čestné uznání Ceny Bohumila Polana. Pro rozhlas část četl Pavel Kikinčuk (zpívala k tomu Iveta Bartošová). Po svém zde píše Ivo Fencl (*1964) jakousi duchařskou story na téma „co bude po smrti“ a dle hesla „těžce zamilovaný těžce umírá“. Roku 2024 autor knihu rozšířil. Inspiroval se vlakovou poštou, kde pracoval 7 let, jezírkem u vsi Krsy, jež navštivte, a díly zastřešenými Moodyho prací Život po životě. Napsal i na tisíc článků pro deník Neviditelný pes a takřka 30 titulů: Domek pana Stilburyho, Zabiju Putina v Karlových Varech, Gotická kobka, Styky s Jorikou, Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů, Dvě tváře dr. Jekylla, Tři tváře Edgara Poea, Columbo a já, Veřejný nepřítel, Sabrina Horáčková zemřela a žije v Berouně. Žije ve St. Plzenci.