Ivo Fencl

Domek pana Stilburyho je próza o nesamozřejmosti rodinného štěstí. Roku 2026 prvně vychází v definitivní verzi. S ní trojice romantických hororů Duel, Dneska ráno výměna a Bagdád na Temži jako hold Robertu Louisi Stevensonovi, Edvardu Valentovi a Richardu Mathesonovi. První kluci na Marsu a další příběh jsou záměrně naivistní a parafrázují dobrodružství Štaflíka a Špagetky Aleny Munkové (*24. 9. 1926) a příhody Velkého Piráta a Šilhouna Vojtěcha Steklače. Ivo Fencl svobodně vzdal poctu milované dětské četbě, a jak míní klasik, „duše tříletého zůstane nezměněna do sta let“.

Byl to Škvorecký, kdo uvedl do češtiny překlad výrazu harrasment, harašení, což je všeobjímající pojem. Sem spadají činy od stalkingu ve filmu Osudová přitažlivost na jedné straně po vzdechy dnešních mladých, že došli újmy, když se na ně v metru díval pes déle než vteřinu. Fenclův hrdina se motá po celé škále; a zatímco je z perspektivy A nevinen a jen ignoruje měšťácké konvence, z perspektivy B jest hoden odstřelu co stalker. Román vznikl podle skutečného příběhu, a žasnete-li nad zobrazenou svobodou, připomeňme, že se odehrává v 90. letech. Kina promítala dopoledne a možné bylo i jinak cokoli. „Milujete-li a není odezvy, a přesto chcete zůstat autentičtí, vždy máte problém hodný Werthera.“ Noam Chomsky

Na Zemi kolotá asi bilion vampýřích příběhů, nebo víc; ale autor pojal jejich svět nově. Vznikla humoristická próza, kde ovšem úsměv místy tuhne. Nekráčí o parodii, ale k nadsázce dojde a upíří „sága“ je vklíněna v dužině milostných štrapácí hlavního hrdiny, hrajícího si marně na Abrahama Van Helsinga. A notný čas nám o tom vypráví praktická lékařka Zuzana. Upírství chápejme doslova i jako metaforu erotických vztahů a mnohého dalšího – a citujme autora: „Nemá cenu vysvětlovat, jaké niterné motivy mě vedly k odvyprávění tak neuvěřitelných příběhů o Betlémě a ohrožení světa, a kdo byl předobraz kardinála Vlka a ,doktora Kimbla‘ a zda ti borci přežili. Nakolik jsme se stýkali. Zda už jsem upír. Někdy se to tak semele.“

Novinka západočeského prozaika nás vrací do doby nedlouho před listopadovým převratem, na geodetické pracoviště ve středních Čechách i do Prahy, která zažívala jedny z posledních protirežimních demonstrací. Existuje bestseller Sheila Levinová zemřela a žije v New Yorku. Ten titul symbolizuje otřes, kterým dáma prošla. Ale otřes byl i rok 1989 a už jeho Palachův týden. Ivo Fencl zpracoval vzpomínky na tu dobu a svou práci kartografa v autobiografickém románu psaném stylem magického realismu a záhadně dodává: „I Dracula je mrtev, má se dobře a bydlí v Londýně.“

Próza Smíš zůstat mrtev zaujala Alexandra Klimenta. Bodovala v soutěži Knižního klubu. Obdržela Čestné uznání Ceny Bohumila Polana. Pro rozhlas část četl Pavel Kikinčuk (zpívala k tomu Iveta Bartošová). Po svém zde píše Ivo Fencl (*1964) jakousi duchařskou story na téma „co bude po smrti“ a dle hesla „těžce zamilovaný těžce umírá“. Roku 2024 autor knihu rozšířil. Inspiroval se vlakovou poštou, kde pracoval 7 let, jezírkem u vsi Krsy, jež navštivte, a díly zastřešenými Moodyho prací Život po životě. Napsal i na tisíc článků pro deník Neviditelný pes a takřka 30 titulů: Domek pana Stilburyho, Zabiju Putina v Karlových Varech, Gotická kobka, Styky s Jorikou, Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů, Dvě tváře dr. Jekylla, Tři tváře Edgara Poea, Columbo a já, Veřejný nepřítel, Sabrina Horáčková zemřela a žije v Berouně. Žije ve St. Plzenci.