Martin Rychlík

Kniha je věnována prastarému krášlení lidského těla, jež je doloženo téměř u všech národů světa v různých dobách a jež se v současné době stalo velmi módní záležitostí. Zprvu tetování vykazovalo rituální, magickou, léčebnou či identifikační funkci, zatímco v moderní době čím dál víc převládá to nejzjevnější: smysl dekorativní a estetický. Kniha je doplněna řadou fotografií a ilustrací a bohatým poznámkovým aparátem.

Kdy si první člověk vpravil pod kůži barvící pigment? Jistotu nebudeme mít nikdy, ale každopádně již víme, že tetování provází lidstvo nejméně po dobu 5300 let. Nejstarším důkazem je totiž mumie alpského Ötziho, který má na těle řadu modravých čárek; dost možná nikoliv z krášlicích, ale z léčivých či magických důvodů. Lidé tak činili kvůli svému „zkulturnění“, z rituálních důvodů, ale i proto, aby jiným sdělovali, že někam patří, že dobře válčí, že dospěli anebo že někoho milovali natolik, že si jej vepsali nejen do srdce, ale i pod kůži... Důvodů je tolik, jako tetovacích jehel celého světa. Evropa po celá staletí vytěsňovala tetování ze svého středu, ale nejen od původních Polynésanů – ano, na lících zdobených Maorů či Markézanů! – se tomuto umění opět přiučila. Z těl námořníků, cirkusáků a kriminálníků, osob z okraje společnosti, pak „kérky“ pozvolna pronikly až mezi světovou smetánku a nynější celebrity, jež se bez tetování necítí sexy. A proč si s tím „zákrokem“, jenž je bolestivý a při němž stále trochu teče krev, nedají lidé pokoj ani po těch 5300 letech? To všechno i za pomocí více než 100 dobových i současných ilustrací, naznačují fascinující dějiny tetováže, které na českém knižním trhu chyběly.

Rozhovor novináře Martina Rychlíka s ředitelem Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a prorektorem této univerzity, profesorem Martinem Kovářem, o dětství, dospívání a studiích v době komunismu, o proměnách pražské FF UK a české společnosti po listopadu 1989, o mládí a zrání historika, o jeho odborné specializaci, tj. dějinách Anglie (Velké Británie) a jejího impéria, o osudové spolupráci s egyptologem profesorem Miroslavem Bártou, o složitosti dnešního světa, o hrozbách, jimž musí čelit, i o jeho předpokládané budoucnosti...

Vlasy – ať už jsou na hlavě, či ne, ať jsou bohaté, husté, či jen řídké, dlouhé, anebo krátké, svázané i nesvázané, barvené, nebo přírodní – definují jedince a jeho roli ve společnosti. Odkazují k jeho genderu, pohlaví, sexuální do¬stupnosti, věku, sociálnímu statusu, či dokonce politickému názoru. Tato kniha nabízí interdisciplinární a unikátní pohled na přepestré významy kštic, vousů, paruk, zarostlosti i bezvlasosti a vlasové péče v rozličných světových kulturách; od etnografických přes klasické až po současné kontexty. Autor vychází z bohatých zdrojů literárních, archeologických, antropologických, přírodovědných i vizuálních dokladů. Pokrytá témata zahrnují významy, jaké měly vlasy v preliterárních společnostech (Asie, Afriky, obou Amerik, Oceánie), ve starověkých společnostech (Egypt, Řecko, Řím, Barbaricum) i v etapách evropských dějin (středověk, renesance, 19. a 20. století). Kniha zkoumá biolo¬gické, historické i kulturní diskursy týkající se nesmrtelného fenoménu: vlasů.