Kníhkupectvo PANTA RHEI na skvalitnenie služieb používa cookies podľa pravidiel, ktoré sú Vám k dispozícii v Obchodných podmienkach. Ďalším používaním stránky s uvedenými pravidlami súhlasíte.

Ludvíková Alena: Až budu velká, napíšu román
Počet strán: 187
Väzba: mäkká, brožovaná
EAN: 9788086103921
Jazyk: český
Pôvodný názov: Až budu velká, napíšu román
ISBN: 80-86103-92-7
Dátum vydania: 1. januára 2006
Číslo vydania: 1
Rok vydania originálu: 2006
Vydavateľstvo:  GplusG
Orig. vydavateľstvo: G plus G
Rozmery: 1,1 cm x 12,5 cm x 20 cm
Až budu velká, napíšu román http://www.pantarhei.sk/media/catalog/product/cache/1/image/250x361/040ec09b1e35df139433887a97daa66f/a/z/az-budu-velka-napisu-roman.jpg ISBN:80-86103-92-7
0 5 0 0

Až budu velká, napíšu román

Dostupnosť:
Na sklade
Naša cena: 8,35 
Bežná cena: 8,88 €
Zľava 6%
Do košíka

Pri nákupe nad 25 € máte poštovné zadarmo.

O knihe: Autorka se po letech vrátila k deníkům, které v období od ledna 1944 do května 1945 vznikaly současně, ale na různých místech – v Praze a Terezíně – a doprovodila je vlastním vyprávěním. Čtenářům se tak nabízí pohled na realitu protektorátní Prahy očima dospívající dívky a zároveň otevřená výpověď její matky uvězněné v Terezíně.

Alena Ludvíková se narodila ve smíšeném manželství a po rozvodu rodičů žila s matkou. Předvolání do transportu, kterého se obě tolik obávaly, přišlo v lednu 1944 ale jen pro matku a Alenka zůstala v Praze v rodině svého otce. Osamění v novém prostředí i strach ji přiměl k psaní deníku. Otevřeně v něm píše o vztahu k otci, o dění ve škole, popisuje svět dětských her, první milostná vzplanutí, ale zazní tu také úvahy o kolaboraci či očekávaném konci války. Zároveň s Alenčiným deníkem vznikaly zápisky její matky v Terezíně: „Už jsem se zařekla, že nebudu psát, napíši-li svoje zážitky, tu si je vlastně teprve uvědomuji, a to bolí, hrozně bolí. .. “ Lítost, strach, horečnatá vyznání i prosby se v nich mísí s věcným popisem života v ghettu.

Alena Ludvíková se narodila ve smíšeném manželství a po rozvodu rodičů žila s matkou. Předvolání do transportu, kterého se obě tolik obávaly, přišlo v lednu 1944 ale jen pro matku a Alenka zůstala v Praze v rodině svého otce. Osamění v novém prostředí i strach ji přiměl k psaní deníku. Otevřeně v něm píše o vztahu k otci, o dění ve škole, popisuje svět dětských her, první milostná vzplanutí, ale zazní tu také úvahy o kolaboraci či očekávaném konci války. Zároveň s Alenčiným deníkem vznikaly zápisky její matky v Terezíně: „Už jsem se zařekla, že nebudu psát, napíši-li svoje zážitky, tu si je vlastně teprve uvědomuji, a to bolí, hrozně bolí. .. “ Lítost, strach, horečnatá vyznání i prosby se v nich mísí s věcným popisem života v ghettu.

Dvouhlas deníků je nejen autentickým záznamem a jedinečným historickým pramenem, ale také poutavým čtením.

Odporúčame tieto knihy

Pridaj svoj názor
Anonym
Anonym
Pridaj svoje hodnotenie