Eva Kantůrková

Láskyplný příběh. Celý se rozprostírá v otázkách a odpovědích dvou blízkých, navzájem provázaných osob. Otce a dcery. Samo povídání je příběhem. Příběh se v něm skrývá, a zároveň se z něj právě rodí. Je neslyšně strukturován autorčiným jemnocitem pro postupné poodhalování životních peripetií, vtipných okamžiků, krutých nebo dramatických okolností, nám neznámých osudů ve zdánlivě neuspořádané, ale vyhrocené formě, v rozhovoru. Příběhem se vine po celou dobu linie návratu, ohlédnutí, účtování, osvobozování, znovuobjevování, linie citu.

V románu Doteky se prozaička a scénáristka Eva Kantůrková dostává až na samý práh citlivosti, s níž lze zaznamenat proplétající se osudy dvou lidí – nevšední, avšak přesný románový tvar se zde snoubí s nesdělitelností a nepopsatelností jemných doteků sdí

Jedná se o třetí vydání této knihy, která na rozdíl od ostatních vydání obsahuje v příloze autentickou diskusi, která po napsání knihy v roce 1988 proběhla mezi signatáři Charty 77 na téma „Je Hus ještě aktuální?“ Této diskuse se zúčastnili M. Šimečka, M. Rejchrt, J. Zvěřina, Jan Šimsa a další. Na obálce knihy je použita reprodukce obrazu Alfonse Muchy Hus v Betlémské kapli. Kniha obsahuje 8 stránek ilustrací, např. z Richentalovy kroniky, stížný dopis českých pánů atd.

Je obětí, nebo je viníkem? Je jeho trest zasloužený? Ublížil rodině, když trval na svých principech? Lze ďábla obelstít? Tyto a další otázky řeší Josef, hlavní hrdina politického románu Evy Kantůrkové, v dopisech určených dceři. V komentářích k nim se dozvídáme více o situacích, postavách a činech v nich zmiňovaných. A také o době od poloviny padesátých do konce osmdesátých let minulého století.

Rozhlasová nahrávka z roku 1992. Audiokniha má autobiografické rysy, autorka byla téměř rok vězněna ve vazební věznici v Praze-Ruzyni, když byla obviněna z trestného činu podvracení republiky. Tato kniha vznikala živelně. Natolik živelně, že jsem o jejím vyznění přemýšlela až ex post. Většina knih, románových i povídkových, se utváří postupně, narůstají od nápadu a celkové představy situacemi jednotlivých figur, mnohdy autor ani neví, kam ho postavy dovedou. Tato kniha není fabulovaná, postavy v ní jsou dané, i prostředí a čas, i situace. A taky vyznění. Vznikla jako dobrý způsob, jak se vyrovnat s hlubokým traumatem. Zjistila jsem, že při hledání přesných slov, kterými bych prožité trápení vyjádřila, se trauma postupně zhmotňuje, osamostatňuje se ode mě a odchází do minula. Je to skoro tak, jako kdybych příběh pouze psala a neprožila. Trauma vyvolalo nezvyklé prostředí a nečekané zážitky. Příběh se odehrává na konci světa, ve světě zabsolutizovaného násilí, a já po napsání knihy zjistila, že snad žádné jiné prostředí není tak velkou autorskou příležitostí. Nikde jinde bych se nesetkala s lidmi tak rozdílnými, a současně tak otevřenými. Má hlavní autorská i lidská zkušenost byla, že právě nezakrývané násilí a ponižující bezmoc probouzejí upřímnost a pochopení. Když jsem pak přemýšlela o podobách přítelkyň, uvědomila jsem si hlavně to, že v knize neobjevuji uměle „perličku na dně“, ale že se mi v postavách přítelkyň a v jejich případech a příbězích vnutila do textu sama podstata lidství. To stálo za přemýšlení. Nebyli to žádní andílkové, ty mé přítelkyně, některá byla hodně zkažená a byla ve vězení právem, byla by v něm i dneska. Ale ta veliká úzkost, kterou násilí, bezmoc a i konec nadějí vyvolávají, ze dna duše přivolávají i všechno to dobré, co lidství představuje. Darovaná cigareta tam znamená víc, než kdovíjaký lidumilný program; nebo například přiznání, „nevěřte mi, protože na vás donáším“, vydá za všechny modlitby. Tím nechválím vězení, zejména ne to totalitní; tím chválím lidi. Jejich možnost stát se lidskými. Eva Kantůrková Scénáristka a prozaička Eva Kantůrková (1930) byla signatářkou Charty 77, od roku 1985 do roku 1986 i její mluvčí. Společně se svým druhým manželem Jiřím Kantůrkem (1932–1998) se i jinak angažovala v disentu. Od května 1981 do března 1982 byla za podvracení republiky vězněna v pražské ruzyňské věznici. Po revoluci se podílela na vzniku Občanského fóra a stala se poslankyní České národní rady.

Nové a doplněné vydání úspešné knihy české spisovatelky, disidentky a signatářky Charty 77 Evy Kantůrkovej Přítelkyně z domu smutku. Autorka popisuje životní osudy žen, které potkala v ruzyňské věznici, když byla neprávem uvězněna. Známý je i televizní seriál natočený podle této předlohy. Kniha obsahuje oproti předchozím vydáním kromě ediční poznámky autorky i předmluvu Václava Havla z roku 1987, která nikdy u nás knižně nevyšla. Titul vychází při příležitosti 50. výročí Pražského jara.

Dva autoři naprosto odlišných „rodných listů“ – věku, životní zkušenosti, celoživotní politické a světonázorové orientace – se sešli na stránkách této knihy psané formou dopisů, postupně rozkrývajících jednotlivé vrstvy paměti obou aktérů. Je to z principu dramatická konfrontace: Na jedné straně zkušená literátka (nar. 1930) z elitní pražské rodiny (matka spisovatelka B. Sílová), která byla aktivní účastnicí politického a intelektuálního dění 50. a 60. let minulého století, posléze se ocitla v disentu a po roce 1989 zpátky v „týmu vítězů“. Proti ní o půldruhé generace mladší (1962) novinář, původem z malého města, bez jakýchkoli vazeb na dobové elity, v 80. letech nenápadný hráč na půdorysu samizdatových aktivit a zároveň nepřehlédnutelný novinář nastupující generace. Po roce 1989 většinu času v docela jiném názorovém táboře, než jeho „dopisová“ partnerka. A přece podivuhodnou konvergencí a skrze překvapivé vyprávěcí dobrodružství dospívají ke společným hodnotovým vzorcům. Co je totiž důležité, a zejména pro intelektuála z časů „konce dějin“? Především otevřenost, pravdivost, lidská poctivost, odpovědnost za svá slova a hlavně za své činy. Vnímavost pro argumenty druhých, schopnost zpochybnit zdánlivě nedotknutelná dogmata, umění uznat pravdu, i když je mi nepohodlná. Dopisový duel Evy Kantůrkové a Petra Žantovského je osobitým obrazem pestrosti života ve 20. století a krátce po něm. Zrcadlem nastaveným nejen mezi autory navzájem, ale i mezi nimi a čtenářem, a hlavně plynoucímu času – jemu navzdory.

Kniha Evy Kantůrkové nelze rozhodně zařadit mezi prvoplánové prózy, které dnes tak často nacházíme na knihkupeckých pultech. Dva souběžně vyprávěné retrospektivní příběhy s některými autobiografickými prvky propojuje ve třetím plánu reálný dialog mezi hlavními protagonisty, který dotváří hlavní námět románu: hledání příčin a důsledků jinakosti v podobě etnické i obecně lidské. Autorka čtenářům nabízí nevšední příležitost nahlédnout do svého myšlenkového světa, osobních názorů i do dříve tak často úzkostlivě skrývané citlivé duše. Neopominutelná, a pro tvorbu Evy Kantůrkové zcela samozřejmá, je i jazyková virtuozita a stylistická vytříbenost celého díla.

Nový román Evy Kantůrkové Kruhy života ukazuje, jak ideologie ať už je to ideologie jakákoli, třeba i nová jde proti přirozenosti života a deformuje člověka. Jde o román nekorektní o to více však pronikavý, působivý a potřebný.

Nový román Evy Kantůrkové Kruhy života ukazuje, jak ideologie - ať už je to ideologie jakákoli, třeba i nová - jde proti přirozenosti života a deformuje člověka. Jde o román nekorektní - o to více však pronikavý, působivý a potřebný.  

Další obsáhlá próza Evy Kantůrkové je autorčinou knihou zásadní a sumarizující. Spojuje v sobě podnětné úvahy o české literatuře, kultuře, politice, dějinách a národním charakteru, působivé osobní vzpomínky na vlastní bohatý život, úvahy o literární tvorbě a vlastním díle i jedinečné portréty mnoha významných osobností českého veřejného života (mj. Václava Černého, Ivana Dubského, Jiřího Gruši, Václava Havla, Karla Kosíka, Karla Pecky, Jaroslava Šabaty, Milana Šimečky, Ludvíka Vaculíka, Josefa Zvěřiny a dalších). Kniha ve strhujícím vyprávění klade znepokojivé otázky, nikdy nezjednodušuje, ale snaží se vše předestřít ve vší složitosti - tak, jak je vlastní opravdové literatuře. Autorka se dotýká mnoha palčivých míst české minulosti i současnosti a vede čtenáře k jejich promýšlení. Po dlouhé době tak česká literatura v této knize získává mimořádně čtivou prózu se závažným společenským rozměrem. Kniha je doplněna množstvím unikátních fotografií, jmenným rejstříkem a bibliografií autorčina díla.

Láskyplný příběh. Celý se rozprostírá v otázkách a odpovědích dvou blízkých, navzájem provázaných osob. Otce a dcery. Samo povídání je příběhem. Příběh se v něm skrývá, a zároveň se z něj právě rodí. Je neslyšně strukturován autorčiným jemnocitem pro postupné poodhalování životních peripetií, vtipných okamžiků, krutých nebo dramatických okolností, nám neznámých osudů ve zdánlivě neuspořádané, ale vyhrocené formě, v rozhovoru. Příběhem se vine po celou dobu linie návratu, ohlédnutí, účtování, osvobozování, znovuobjevování, linie citu.

Životem sochařky Kláry prošly desítky milenců, Helena se tajně schází s Milanem za manželovými zády, Wanda si pozve do bytu krásného muže, co vypadá jako Leonardo DiCaprio, ale stane se něco hrozného… Co všechno se ženě během života může přihodit? Jedenáct populárních autorek a autorů napsalo povídky o ženách a jejich vztazích – především k mužům, ať už živým, mrtvým či vysněným.

Audiokniha Přítelkyně z domu smutku, kterou napsala Eva Kantůrková. Příběh se odehrává na konci světa, ve světě zabsolutizovaného násilí, a já po napsání knihy zjistila, že snad žádné jiné prostředí není tak velkou autorskou příležitostí. Nikde jinde bych se nesetkala s lidmi tak rozdílnými, a současně tak otevřenými.

Jedná se o třetí vydání této knihy, která na rozdíl od ostatních vydání obsahuje v příloze autentickou diskusi, která po napsání knihy v roce 1988 proběhla mezi signatáři Charty 77 na téma „Je Hus ještě aktuální?“ Této diskuse se zúčastnili M. Šimečka, M. Rejchrt, J. Zvěřina, Jan Šimsa a další. Na obálce knihy je použita reprodukce obrazu Alfonse Muchy Hus v Betlémské kapli. Kniha obsahuje 8 stránek ilustrací, např. z Richentalovy kroniky, stížný dopis českých pánů atd.

Audiokniha Povídky o ženách, které napsali Halina Pawlowská, Michal Viewegh, Petr Šabach, Iva Pekárková, Eva Kantůrková, Eva Hauserová, Daniela Fischerová, Irena Dousková, Libuše Koubská, Olga Walló a Věra Nosková. Co všechno se ženám během života může přihodit? Marná touha po nedostupném muži, úmrtí partnera, šokující zjištění o jeho tajném životě, sňatek z rozumu, vlastní smrtelná diagnóza, snění a cesty k moři, smiřování se s postupujícím věkem, tajená i odhalená nevěra, anebo taky šťastná celoživotní velká láska.