Tudy jenom procházíme

---

„Svět je velký jenom v našich představách,“ pravil jednou Miroslav Ondříček při debatě o tom, co znamená a neznamená úspěch.
Pro člověka zavřeného v socialistickém kotci však už Španělsko nebo Kanárské ostrovy znamenaly nedostižné kontinenty, natož New York, Las Vegas, Los Angeles… svobodná Amerika. Na hony vzdálené byly i jiné idoly – filmy jako Přelet přes kukaččí hnízdo, Amadeus, Svět podle Garpa, Občan Kane, Americká noc…
S přibývajícím věkem se zdá, že svět se skutečně zmenšuje. Petřínská rozhledna, která v dětství sahala až do oblak, zdaleka není tak vysoká… Byt, v němž člověk strávil první roky života, už dnes není tak prostorný…
I čas se krátí a člověk si bezděky uvědomí, že tudy jenom procházíme.
Jde jen o to, zanechat otisk na cestě, kterou jsme kráčeli. Stopu. A když ji nespláchne vytrvalý liják, pak stojí za to se jednoho mrazivého dne vypravit po těch stopách na všechna místa, uchovaná v paměti…
menej