Jiří Anger
autor
Digitální Kříženecký
Rozsáhlá publikace kolektivu autorů NFA je první ucelenou vědeckou monografií věnovanou filmům (a jejich digitalizaci) českého režiséra a kameramana, průkopníka české kinematografie Jana Kříženeckého. Kniha nabízí pohled na dějiny raného českého filmu a materiální podobu prvotních kinematografických děl. Opírá se o dlouholetý archivní výzkum filmových materiálů v Národním filmovém archivu a dosavadní zkušenosti s jejich prezentací, i o široké rozpětí metodologických přístupů, zejména o teorii archivnictví a digitální restaurování, dějiny filmové techniky, materialistickou teorii filmu a médií, mediální archeologii, filmovou estetiku, či umělecký výzkum. Publikace sestává ze dvou rozsahově stejných částí, první tvoří původní studie, jež z různých pozic rozkrývají materialitu a cirkulaci Kříženeckého filmů; vznik teoretických pasáží se přitom odvíjel také od procesu digitalizace. Ve druhé části je prezentována obsáhlá detailně okomentovaná Edice dokumentů, jež život prvních českých filmů i jejich tvůrce kontextuálně a faktograficky ukotvuje (mapa míst, kde Jan Kříženecký natáčel; časová osa života a díla; dochované hmotné objekty J. Kříženeckého aj.). Monografie obsahuje bohatou obrazovou přílohu, filmografii, bibliografii a rejstříky.
Afekt, výraz, performance
Kniha usiluje o dialog mezi současným afektivním obratem v humanitních vědách a zkoumáním filmové formy.
Východisko tvoří model dvousměrného pohybu mezi melodramatickým excesem a afektovou teorií.
Melodramatický (nad)žánr využívá určitý repertoár excesivních výrazových prostředků k vyjádření krajních emocionálních stavů či situací, zejména utrpení, které plyne z nedosažitelnosti objektu touhy.
Tento melodramatický exces se typicky uplatňuje v momentech, kdy děj ustrne v symbolickém uspořádání a vše se soustředí na gesta a pózy ohromených postav.
S daným druhem excesu pracují také četné experimentální filmy, které jej však skrze expresivní a performativní operace s prostorem, časem a tělesností proměňují natolik, až se stává afektivním.
Pojem afekt, často vymezovaný jen abstraktně či negativně, lze potom chápat jako výsledek ozvláštnění emocionálních znaků, který vyjevuje, jakým způsobem se těla a objekty zasažené patosem mohou měnit, aniž by se ustálily v rozpoznatelných gestech či symbolech. Na základě specifických stylistických mechanismů tak afekt získává svébytnou estetickou variantu, totiž variantu melodramatickou.
Rozbor konkrétních filmů Wernera Schroetera, Kennetha Angera či Carmela Beneho v kontextu spřízněné umělecké a experimentální tvorby ukazuje, jak tento dvousměrný model funguje a jaké podněty může přinést jak pro studium afektů, tak pro filmovou teorii.
Vypredané
14,73 €
15,51 €
