Anonym strana 2 z 2

Autorka ukrytá pod jménem Anonym publikovala sloupky zachycující její autentický rodinný život ve víkendové příloze britských novin Guardian. Její upřímný, přímočarý pohled na chod jedné normální rodiny se třemi dospívajícími dětmi se dočkal tak nadšeného čtenářského přijetí, že sloupky vyšly i knižně.

Kniha vyšla anonymně v Itálii. Okamžitě tu způsobila poprask a zařadila se mezi bestsellery. Analyzuje a kritizuje Ratzingerovu politiku a názory, např. na potraty, antikoncepci, sexuální zneužívání v církvi atd. První část spisu sleduje Ratzingerovu cestu k moci (od jeho příjezdu do Říma v roce 1981 až po jeho první encykliku v lednu 2006) a sleduje také kořeny jeho myšlenkového světa, včetně zkušenosti v Hitlerjugend. Druhá část (Contro Ratzinger 2.0), která charakterem připomíná Voltairovy hanopisy, se ve snaze představit a zesměšnitpravověrnost tvrdých Ratzingerových apologetů zaměřuje i na vedlejší příběhy, jež jsou jen zdánlivě bezvýznamné. V první části je argumentace filozofičtější, v druhé části je hlavní zbraní autora ironie.Jde o inteligentní expozé k pochopení vůdce více než miliardy katolíků.

Tento text je zkráceným překladem volného pokračování díla Ze vzpomínek Josefiny Mutzenbacherové (Josefine Mutzenbacher — die Lebensgeschichte einer Wienerischen Dirne, von ihr selbst erzählt) s původním názvem Josefina Mutzenbacherová: mých 365 milenců (Josefine Mutzenbacher: Meine 365 Liebhaber), jehož autorství se již Felixi Saltenovi, pravděpodobnému autorovi původního textu, nepřipisuje. V předmluvě k původnímu vydání se píše: Text tohoto druhého dílu nalezla neteř Josefiny Mutzenbacherové, když po smrti své milované tety Pepi, jež zemřela jako ctná občanka, probírala její korespondenci a jiné psané záznamy. Na obalu objemného balíku stálo: „Po mé smrti spálit“. Dívka však byla příliš zvědavá, aby příkaz provedla, aniž by se podívala dovnitř. Když si přečetla paměti, zdály se jí být zajímavé a provokativní na to, aby je věnovala ohni. Text, který se dějově přímo napojuje na fázi života, kterou Josefine Mutzenbacherová popsala ve svých prvních pamětech, mohl být vydán jen za zvýšených výdajů. Bylo také nejdříve nutno rozptýlit mnoho obav. Nakladatel přijal veškerá opatření k omezení šíření této knihy jen na úzkou vyvolenou skupinu čtenářů, aby se vyloučilo, že kniha bude zneužita nebo zpřístupněna mladým lidem.

Komentované řecko-české vydání Komentáře k Platónovu „Parmenidovi“od neznámého pozdně antického (patrně novoplatónského) autora,který se zlomkovitě dochoval na turínském palimpsestu. Publikace kromě řeckého textu a překladu zahrnuje detailní komentář a úvodní studii věnovanou příběhu tohoto textu, otázce jeho autorství a srovnání s myšlenkově příbuznými autory a texty, Plótinem, Porfyriem, Mariem Victorinem a některými gnostickými spisy z Nag Hammadi. Text přeložili F. Karfík a V. Němec. Úvodní studii a komentář pořídil V. Němec.

O mesto Santa Mondega dosiaľ okolitý svet nejavil záujem – akoby chcel zabudnúť, že toto miesto vôbec existuje. Je preto veľmi nezvyčajné, že sa tam vláda Spojených štátov amerických odrazu rozhodne vyslať svojho zvláštneho agenta, navyše odborníka na nadprirodzené javy. V Santa Mondege sa dejú čudné veci, ale koho trápi, že je tu najvyššia kriminalita v Amerike? Že sa tu každých päť rokov opakuje zatmenie slnka? Že tu pri poslednom zatmení vyčíňal masový vrah, a teraz, keď sa slnko znovu ukryje v tieni mesiaca, chystá sa opäť vtrhnúť na scénu? Detektív Miles Jensen je doslova posadnutý. Bude však mať čo robiť, aby presvedčil skeptických kolegov, že v Santa Mondege dozrieva sprisahanie síl zla. Príbeh neznámeho autora, ktorý sa najskôr stal senzáciou na internete, teraz prichádza v knižnej verzii – ak to náhodou nie je tenulinký pergamen vyrobený z ľudskej kože...

Následující soubor fotografií představuje výběr ze sedmi rodinných alb z let 1968-1984, zakoupených náhodně přes internet. Jejich původní majitel ovšem dřív, než alba prodal, vyřezal ze všech snímků tváře zachycených osob. Co tím zamýšlel, není zřejmé. Možná chtěl fotografie pouze anonymizovat, možná ho vedly jiné pohnutky. Nezamýšleně však vzniklo vizuálně ojedinělé svědectví o životě v normalizačním Československu. O společnosti, v níž byla osobní identita cíleně potlačována a rozpouštěna v šedi zaměnitelných kulis. O autorství se v tomto případě dělí dvojice neznámých tvůrců. Ten, kdo snímky pořídil, s tím, kdo je poškodil. Zda se náhodou nejednalo o tutéž osobu, je další z mnoha záhad, které obestírají okolnosti vzniku fotografií.