Christopher Bache

Tato objevná práce na poli vyučování a transpersonální psychologie zkoumá dynamiku kolektivního vědomí ve třídě. Kombinuje vědecký výzkum s poznatky z třicetileté osobní praxe. Autor zkoumá jemné vlivy, které neviditelně vyzařují z učitelů během jejich práce – nezamýšlené kognitivní rezonance, k nimž dochází mezi učiteli a studenty ve třídě. Ačkoli jsou tyto synchronicity tradičními akademiky často přehlíženy, Bache ukazuje, že k nim dochází příliš často a jsou příliš konkrétní na to, aby je bylo možno odbýt jako pouhé shody okolností. S odvoláním na teorii morfických polí Ruperta Sheldrakea tvrdí, že správně vedené kursy generují „pole učení“, formy kolektivního vědomí, které mají potenciál iniciovat nové vhledy a překvapivé osobní transformace. Kniha překračuje rámec teorie a obsahuje řadu studentských příběhů a praktických doporučení a strategií pro učitele, kteří chtějí začít pracovat s těmito poli učení a pozdvihnout tak své vyučování na vyšší úroveň vědomí.

Christopher M. Bache učinil 24. listopadu 1979 první krok na cestě, která měla změnit jeho život. Vybaven vzděláním v oblasti filozofie náboženství, vyrazil na průzkum vlastní mysli i mysli vesmíru s maximálně možným nasazením a systematičností, a to za pomoci psychedelické látky LSD. Během dvaceti let podstoupil 73 sezení s vysokými dávkami LSD dle protokolu zavedeného Stanislavem Grofem, jež jej přivedla k hlubšímu propojení s kosmickým vědomím. Zveme vás, abyste se spolu s profesorem Bachem vydali na cestu, na níž se kontaktuje s inteligencí našeho vesmíru – inteligencí, která jej objala i zdrtila – a ukazuje, jak může přímá zkušenost Božství změnit náš pohled na klíčové otázky filozofie a náboženství. V záznamech o svých 73 sezeních autor odhaluje spirálu smrti a znovuzrození, po níž dospěl skrze kolektivní nevědomí až k tvůrčí inteligenci vesmíru. Zprávou o svém ponoru doKosmické lásky a tvůrčího záměru jednotného pole vědomí, které propojuje veškerou existenci, přináší Bache přesvědčivý doklad o hodnotě psychedeliky navozených spirituálních stavů. Popisuje, jak neocenitelná pro něj byla zkušenost přijetí bolesti a utrpení, jež při svých sezeních zakusil, a jakým výzvám musel čelit při integraci svých zážitků do běžného života. Jeho cesta zachycuje posun od individuálního vědomí ke kolektivnímu, z archetypové reality k Božské jednotě a Diamantovému jasnému světlu, které se nachází mimo cyklickou část existence. Autor posouvá hranice teorie i praxe a dokládá, jak může psychedelická zkušenost vést za hranice osobní transformace až k transformaci kolektivní, za hranice přítomnosti až do budoucnosti, odhalující dokonalou vyváženost ducha a hmoty.