Jaroslav Bálek strana 2 z 2

Příběh o pěti kamarádech, kteří se scházeli v hospodě při partičkách mariáše od konce šedesátých let, kdy dokončovali vysoké školy, až do současnosti. Při hraní diskutovali o životě a obsah tohoto tématu se postupně měnil od studia a dívek přes rodiny či pracovní problémy až k nemocím a úmrtím. Patřili do generace, která se narodila po válce, do zaměstnání nastupovala za normalizace a na vrcholu kariéry byla v polovině života, tedy koncem osmdesátých let. Zásadní změna, která přišla v roce 1989, zcela ovlivnila jejich život včetně preferencí, zájmů a potřeb. Dokáže se tomu člověk přizpůsobit? Někdo ano, někdo ne a někdo ani nechce. Jak dál pokračovat? Podobně jako předtím? Nalézt šikovně nové možnosti? Nadávat na zmarněný život? Pociťovat a neunést změnu?

Autor na životopisném příběhu hlavní postavy knížky, Petra, názorně ukazuje všechny absurdity života v reálném socialismu, ať již se jednalo o studium, povinnou vojenskou službu, či práci v podniku zahraničního obchodu a ústředním orgánu. Ale ani převratem kolotoč absurdit nekončí – jen mizí ty staré a na jejich místě se objevují nové. Knihu je tak možno označit za ohlédnutí se za půlstoletím absurdit…

Pro mnohé muže je dobývání žen jediným smyslem, zábavou i sportem v životě. Ale jak se vlastně „balily“ slečny v časech bez internetu a bez mobilních telefonů? Inu, přátelé, přece na plesech! A právě o tom je knížka plná vtipných (byť často až tragikomických) příběhů věčných staromládenců, kteří vám dopodrobna odhalí všechny finty i postupy, používané ještě v nedávných časech ke svým úspěšným i předem ztraceným „lovům beze zbraní“.