Bianca Bellová strana 3 z 3

Jeden den, dvě místa, dva lidé a dvě setkání se smrtí se stávají spouští pro sestřih vzpomínek, zážitků, klamných závěrů a deformovaných temných zákoutí. On se stává poslem špatných zpráv, ona musí vypořádat pozůstalost… Podivní hrdinové, které spojují pohledy zpět, střepy paměti společných zážitků, vlastní pyramidy stejných příběhů viděných po svém. Jsou cyničtí a zranitelní. Jsou vulgární a jemní. Hledají cestu k sobě a i kolem sebe. Ale na konci cesty čekává smrt a ne vždycky se milenci sejdou. Kniha je nevšedním příběhem a překvapivě hlubokou sondou do pekla ztráty nevinnosti, do života lidí dospívajících na sklonku předlistopadového režimu. Je to příběh čtivý a pravdivý. Jeho hrdinové žijí u nás doma.

O Vánocích se říká, že jsou to svátky klidu a řekněme tichého a neokázalého štěstí. Možná je někteří lidé prožívají právě takhle. Autoři dalšího souboru edice Česká povídka to většinou vidí jinak, ale dějí se i zázraky. A věci, které by člověk nečekal.

Je letní den, po bouřce, asi v Praze, možná letos nebo napřesrok. Dvě ženy, Lola a Marta, dcera a matka, nesou těžké břemeno, střídavě se navzájem podpírají a pak zase odcházejí každá svou vlastní cestou. Lole je sladkých šestnáct, ale moc sladce si nepřipadá. Marta má pocit, že až jednou přestane flirtovat, život skončí. Obě trpce postrádají toho, kdo z jejich života zmizel a stále nepřichází. Esterházy! V hotelu, kde Marta pracuje, se chystá smuteční hostina, v kuchyni se smaží topinky s česnekem. V novomanželském apartmá se zatím pomátla indická nevěsta a míchá smažená vajíčka s pomerančovým džusem… Posbíráme do večera dostatek indicií, abychom zmizení pohřešovaného rekonstruovali? A kdo byl sakra Esterházy?

Jeden den, dvě místa, dva lidé a dvě setkání se smrtí se stávají spouští pro sestřih vzpomínek, zážitků, klamných závěrů a deformovaných temných zákoutí. On se stává poslem špatných zpráv, ona musí vypořádat pozůstalost… Podivní hrdinové, které spojují pohledy zpět, střepy paměti společných zážitků, vlastní pyramidy stejných příběhů viděných po svém. Jsou cyničtí a zranitelní. Jsou vulgární a jemní. Hledají cestu k sobě a i kolem sebe. Ale na konci cesty čekává smrt a ne vždycky se milenci sejdou. Kniha je nevšedním příběhem a překvapivě hlubokou sondou do pekla ztráty nevinnosti, do života lidí dospívajících na sklonku předlistopadového režimu. Je to příběh čtivý a pravdivý. Jeho hrdinové žijí u nás doma.

O Vánocích se říká, že jsou to svátky klidu a řekněme tichého a neokázalého štěstí. Možná je někteří lidé prožívají právě takhle. Autoři dalšího souboru edice Česká povídka to většinou vidí jinak, ale dějí se i zázraky. A věci, které by člověk nečekal.

Komplet třiceti tematicky rozmanitých povídek, které vycházely jako součást magazínu Reportér. Mistři světa - JAROSLAV RUDIŠ Expres do ráje - EVA TURNOVÁ I tento den bude součástí příběhu - PETR BORKOVEC Pondělí ráno - PETRA SOUKUPOVÁ Alex je ta hlava - MARTIN GOFFA Svatební povídka - JIŘÍ KRATOCHVIL Edova jawa - MARKÉTA PILÁTOVÁ Diamantová svatba architekta Meiera - PAVEL KOHOUT Čudočka - HANA LUNDIAKOVÁ Milion oktávií - MICHAL KAŠPÁREK Nedělej to doma - IRENA DOUSKOVÁ Hotel Svidník - PETR PLACÁK Vzpomínka, pro kterou se chystám zemřít - ANNA BOLAVÁ Jiné světy, jiné životy - IVAN BINAR Nový vesmír - MARKÉTA BAŇKOVÁ Parzifallův pád - PETR STANČÍK Konopnice - ALENA MORNŠTAJNOVÁ Hladový host - MILOŠ URBAN Kde je Wong? - BIANCA BELLOVÁ Stříbro z ostrova Texel - JÁCHYM TOPOL Kotva - PAVLA HORÁKOVÁ Údolí smrti - MILOŠ DOLEŽAL Jedna noc - MILENA HOLCOVÁ To se přece neříká, tati! - KAROL SIDON Fronta na začátek - RADKA TŘEŠTÍKOVÁ Praha–Paříž, a zpět - JAN VODŇANSKÝ Obřad - SÁRA VYBÍRALOVÁ Řeči - MICHAL ŠANDA V náručí Piny Bausch - DORA KAPRÁLOVÁ A most unusual gin - EMIL HAKL.

Ona je zdravotní sestra, on skoro ještě dítě. Setkávají se na troskách svých životů, na troskách starého světa, na troskách jedné nemocnice, do níž jako všudypřítomné šlahouny plevelných popínavek proniká svět nový. Lepší asi nebude. Ale co když třeba ano? Anebo… co když je možné zmizet? Uniknout před palbou, která neúnavně kropí rozpálenou zemi kolem, před všemi těmi pravidly, jak se má chovat žena a jak muž, před vzpomínkami, před sebou samým… Stejně jako v proslaveném románu Jezero (Magnesia Litera — Kniha roku a Cena Evropské unie za literaturu) i v Moně vykresluje Bianca Bellová mistrovským způsobem tíživou a naléhavou atmosféru chvíle, kdy se člověk musí rozhodnout.

O Vánocích se říká, že jsou to svátky klidu a řekněme tichého a neokázalého štěstí. Možná je někteří lidé prožívají právě takhle. Autoři dalšího souboru edice Česká povídka to většinou vidí jinak, ale dějí se i zázraky. A věci, které by člověk nečekal.