J. Bernlef

Dnes už celosvetovo známy román J. Bernlefa patrí k najprekladanejším dielam holandskej literatúry. Výraznými „postavami“ v Stratenom synovi sú okrem „hlavného hrdinu“, ostrov, pes a papagáj. S iróniou jemu vlastnou Bernlef dokazuje, že zvieratá, vedené svojími inštinktmi a kus zeme v mori sú vnímavejšími a bystrejšími rozprávačmi a vokalizátormi ako človek, ktorého inštinkty už dávno otupili komunikačné média a pohodlie výdobytkov modernej civilizácie. Zlomyseľne a sarkasticky necháva autor svojho Noordhoeka zomrieť úbohou smrťou na zranenie, ktoré by si doma v Nizozemsku takmer ani nevšimol. V skutočnosti však Rob Noordhoek skonal na ticho a samotu. Kniha vychádza v  preklade talentovanej Marty Maňákovej v novej edícii Tulipán, v ktorej chce Vydavateľstva Európa slovenským čitateľom predstaviť najpodstatnejšie prózy holandskej literatúry. Editorom a odborným garantom edície je Adam Bžoch.

Svědectví člověka, kterému ve stáří postupně zhasíná mozek. Od prvních náhlých příznaků, téměř roztomilé zapomnětlivosti, až k chaotickým koncům, kdy už mozek vnímá z reality jen jakési záblesky a nemocný je zcela odkázán na péči svého okolí. Ale není to příběh jen o chátrání. Jde tu také o partnerskou lásku. O pevné pouto dlouhotrvajícího manželství. popis: Kniha vyšla v Nizozemí poprvé v roce 1984 a od té doby má už za sebou neuvěřitelných padesát vydání. Byla zfilmována i převedena na divadelní jeviště. Je to kniha, která učila a učí lépe chápat stáří a jeho obtíže. Nizozemský spisovatel J. Bernlef (1937–2012), původním jménem Hendrich Jan Marsman, byl komplexní literární talent. Psal poezii, byl známým literárním kritikem, zabýval se jazzem. Román, který vyšel česky pod názvem Vyhasínání mozku Martina Kleina, ho proslavil. Ztrátě paměti a identity, zapomínání, tragice ztráty a nedostatečnosti slov se z různých úhlů věnoval i ve svých dalších textech, např. Eclips (1994), Pianoman (2008) nebo Vypůjčené životy (2010).