Karel Borovský strana 2 z 2

Ze rtěnky se místo karmínově červeného válečku vysoukala včela. V zrcadle se zmnožila v roj a roj se usadil v komodě. Za česno slouží mosazné úchytky ve tvaru lvích hlav; včelám se v hřívách lvů dobře přistává. Medové plásty si zbudovaly mezi košilemi a v huňaté zimní fusekli mají matečník. Havlíček se zase v Brixenu mohl ukousat nudou, a proto si předplatil včelařské časopisy. Včely, to už je téma na korespondenci jako prase. A o praseti se tu rovněž dočtete, i o ňufání prasečím rypáčkem. Ústředním tématem knihy je ovšem otázka po smyslu literatury. Čím méně o věci víme, o to vehementněji o ní kafráme a vytváříme odvážné teorie, jaké by skutečnému odborníkovi nepřišly na odborností svázanou mysl. Havlíček a Šanda jsou v uvažování svobodní. Nerozumějí ničemu, dělají do včel.

Křest svatého Vladimíra, poslední ze tří satirických veršovaných skladeb napsaných v době Havlíčkova pobytu ve vyhnanství v Brixenu, patří mezi nesmrtelnou klasiku české literatury. Mistr satirických epigramů v ní v roce 1855 zveršoval vyprávění středověkých spisů o příchodu křesťanství na Rus a vložil do ní svůj pohled na náboženství i na režim ruského samoděržaví a vůbec každou absolutistickou moc. Vsazení boha Peruna do šatlavy a jeho utopení vyvolá potřebu hledat nové říšské vyznání, je vypsán konkurz na nové náboženství a mezi ostatními vírami a sektami zaznívá i pověstný jezovitský marš… Stejně klasickými jako Havlíčkovy verše jsou dnes i ilustrace Františka Gellnera (1881 – asi 1914), osobnosti svým šlehavým a satirickým naturelem Havlíčkovy blízké. Ačkoli básník, prozaik, karikaturista a ilustrátor ilustroval Havlíčkovu poému již více než před sto lety, jeho obrazový doprovod nezestárl o nic víc než verše, se kterými tvoří nerozlučný celek.

Ze rtěnky se místo karmínově červeného válečku vysoukala včela. V zrcadle se zmnožila v roj a roj se usadil v komodě. Za česno slouží mosazné úchytky ve tvaru lvích hlav; včelám se v hřívách lvů dobře přistává. Medové plásty si zbudovaly mezi košilemi a v huňaté zimní fusekli mají matečník. Havlíček se zase v Brixenu mohl ukousat nudou, a proto si předplatil včelařské časopisy. Včely, to už je téma na korespondenci jako prase. A o praseti se tu rovněž dočtete, i o ňufání prasečím rypáčkem. Ústředním tématem knihy je ovšem otázka po smyslu literatury. Čím méně o věci víme, o to vehementněji o ní kafráme a vytváříme odvážné teorie, jaké by skutečnému odborníkovi nepřišly na odborností svázanou mysl. Havlíček a Šanda jsou v uvažování svobodní. Nerozumějí ničemu, dělají do včel.

Výbor z tvorby největšího satirika české poezie. Vychází ke 150. výročí básníkova úmrtí.

Když nechválím bídné kousky tvé, trousíš o mně, že mám srdce zlé. Nesplácím ti stejně za tvou vinu; dobré jest tvé srdce psovi na svačinu". Kompletní svazek epigramů literáta, novináře a překladatele Karla Havlíčka Borovského

Kniha Básní shrnuje kompletní původní Havlíčkovo básnické dílo, od raných Epigramů, jejichž pozoruhodně křivohubé zrcadlo nic neztratilo ze svého provokujícího kouzla, přes Smíšené básně po Tyrolské elegie, verše opět ironicky pranýřující nelehký osud deportovaného básníka až po Krále Lávru, mytologicky aktualizovanou podobu příběhu „irského" krále a tajemství jeho oslích uší. Vrcholu Havlíčkovo veršové umění dosáhlo v čtenářsky oblíbeném Křtu svatého Vladimíra, adaptaci staroruského Nestorova rukopisu o přijetí křesťanství a výběrovém řízení na „církev nejcírkvovatější" poté, co pohanský Perun nevybíravě odmítá hřmít na povel v den carových narozenin. Soubor básní vychází ve spolupráci s rodnou básníkovou obcí, nesoucí dnes „naopak" jeho jméno: Havlíčkova Borová, a jejím Památníkem Karlem Havlíčka Borovového. Čtenáře Havlíčkovými verši ale také nejednoduchými životními peripetiemi v politicky nesnadné době provází v doslovu Jaroslava Hrabáková a Jaroslava Janáčková, graficky upravil a ilustroval Luboš Drtina.

Ze rtěnky se místo karmínově červeného válečku vysoukala včela. V zrcadle se zmnožila v roj a roj se usadil v komodě. Za česno slouží mosazné úchytky ve tvaru lvích hlav; včelám se v hřívách lvů dobře přistává. Medové plásty si zbudovaly mezi košilemi a v huňaté zimní fusekli mají matečník. Havlíček se zase v Brixenu mohl ukousat nudou, a proto si předplatil včelařské časopisy. Včely, to už je téma na korespondenci jako prase. A o praseti se tu rovněž dočtete, i o ňufání prasečím rypáčkem. Ústředním tématem knihy je ovšem otázka po smyslu literatury. Čím méně o věci víme, o to vehementněji o ní kafráme a vytváříme odvážné teorie, jaké by skutečnému odborníkovi nepřišly na odborností svázanou mysl. Havlíček a Šanda jsou v uvažování svobodní. Nerozumějí ničemu, dělají do včel.