Detlef Brandes

Anotace Ve své nejnovější práci se Detlef Brandes zabývá především opatřeními a plány nacistického Německa ohledně dalšího nakládání s českým obyvatelstvem Protektorátu Čechy a Morava, které zahrnovaly rasové hodnocení, asimilaci, přesídlování a začlenění do Velkoněmecké říše. Cílem národnostní politiky bylo okupovaný prostor germanizovat. Autor popisuje nejen konkrétní události mezi roky 19381945, ale sleduje i dlouhodobé cíle třetí říše, pro jejichž realizaci mohly být během války položeny základy a měly být dokončeny až po vítězství tažení na východě. Všímá si situace jak v Protektorátu, tak i v tzv. Říšské župě Sudety. Na základě zevrubného studia protektorátních dokumentů dokládá, že význam Protektorátu pro německý zbrojní průmysl vyžadoval opatrnější germanizační politiku než třeba v Polsku, protože zde panovaly obavy ze sabotáží a odporu českého obyvatelstva, které by mohly narušit plynulost a výkon výroby. Germanizační záměry a opatření většího rozsahu byly tedy připravovány částečně skrytě vyvlastňováním v rámci rozšiřování vojenských prostorů, restrikcemi českého školství nebo rasovým hodnocením českého obyvatelstva maskovaným lékařskými prohlídkami. Rasová kategorizace měla vymezit obyvatelstvo vhodné k asimilaci (což byla většina), zbylí rasově nestravitelní měli být po skončení války odsunuti na východ a tam eliminováni. Jak autor dokládá, Češi měli postupně ztratit znaky kulturního národa, tomu mělo napomoci zavření českých vysokých škol, výrazná redukce českých středních škol, povinná dvojjazyčnost s upřednostněním němčiny. Česká inteligence měla být omezena a předpokládalo se, že se Češi převážně vyučí dělnickým profesím. Naproti tomu nacistická správa protežovala etnické Němce, snažila se vytvořit německé koridory bez českého obyvatelstva či podporovala německé kulturní spolky. Rovněž z arizace židovského majetku profitovali především etničtí či protektorátní Němci. Brandesova kniha je pro českého čtenáře velmi cenná tím, že na základě archivních údajů detailně a věcně informuje o průběhu a rozsahu vyvlastňování a odsunu českého obyvatelstva po záboru Sudet i po vyhlášení Protektorátu, jakož i o rozsahu germanizačních plánů a míře jejich realizace německými a protektorátními úřady. Pečlivě vytvářená mozaika, složená z nesčetných archivně podložených faktů, mezi jiným jasně ukazuje, že nelze zpochybňovat dlouhodobé nacistické záměry, mířící k násilné rasové selekci a následné asimilaci většiny českého obyvatelstva. Autor rovněž na základě studia nacistické germanizační politiky přesvědčivě dovozuje, že tyto snahy zavdaly československé exilové vládě důvody k pozdějšímu odsunu německého obyvatelstva. Rovněž orientaci na SSSR pak shledávala exilová vláda méně nebezpečnou než germanizační záměry okupační správy.

Přijímání uprchlíků a poskytování jim azylu jsou témata, která dnes hýbají Evropou i celým světem. V předkládaných příspěvcích se setkáme s otázkami, které známe ze současných diskusí. Vidíme, že novinkou není rozlišování mezi uprchlíky politickými a ekonomickými, že zákazy a omezení jejich pracovních možností i požadavky na zajištění přednosti pro domácí uchazeče se opakují v závislosti na dané hospodářské situaci přijímajícího státu. A tomu všemu tehdy i dodnes tvoří rámec problémy financování ubytování a zaopatření uprchlíků. Vzpomínání na společné dějiny zatěžuje německá válečná a okupační minulost a následné vysídlení Němců z Československa po druhé světové válce. V příspěvcích předkládané publikace je však v zásadě tématizována pozitivní stránka česko-německých vztahů. Publikované příspěvky byly diskutovány na konferenci Česko-německá a Slovensko-německé komise historiků konané v roce 2014 v Řezně.

Vědecky fundovaný životopis významného nacistického funkcionáře Josefa Pfitznera, za války zástupce pražského primátora a nadšeného germanizátora Prahy, sleduje jeho životní pouť od narození ve slezských Petrovicích, přes studia v Opavě a v Praze, až po jeho vědeckou a politickou dráhu, která ho nakonec přivedla na popraviště. Autoři se nevyhýbají ani osobní charakteristice Josefa Pfitznera. Kniha zároveň čtivým způsobem přibližuje nacistickou politiku v protektorátu Čechy a Morava. Argumentace je doložena bohatým pramenným materiálem.

Zásadní monografická práce o dějinách Protektorátu vyšla poprvé česky v roce 1999. Pro současné vydání ji autor podstatně přepracoval, doplnil o cca sto rukopisných stránek, v nichž zohlednil vývoj poznání dané problematiky až do současnosti a v některých dílčích aspektech korigoval své závěry. Profesor Detlef Brandes, známý a všeobecně uznávaný německý historik specializující se mj. na česko-německé vztahy ve 20. století, zachycuje ve své práci kompletní dějiny tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Na základě podrobného studia jak českých, tak německých pramenů podává faktograficky bohatou syntézu německé okupační politiky, české kolaborace a odboje, jakož i všech stránek veřejného života v Čechách a na Moravě v letech 1939–1945. Oč zdrženlivější je ve svých explicitních hodnoceních, o to více promlouvají uváděná fakta. Monografický charakter práce, jakož i šíře a hloubka zpracování dané tematiky nemá obdoby v české ani německé literatuře. Pro svou mimořádnou objektivitu je ceněna německými i českými historiky a jako základní dílo zůstává nepřekonána. Tento její význam podtrhuje i autorův mimořádný přínos pro současné, tj. třetí české vydání díla.

Ve své práci představuje německý historik Detlef Brandes mezinárodní postavení a úlohu exilových vlád Československa, Jugoslávie a Polska v letech 1939–1943. Brandes zkoumá jejich vznik a vliv britské a sovětské diplomacie na jejich činnost. Pozornost věnuje i národnostním otázkám ve střední Evropě a na Balkáně, vývoji ideje transferu obyvatelstva a významu válečných konfederačních plánů.