Tereza Brdečková strana 2 z 2

Leden, 1953. Na pařížské ulici se zhroutí český básník Jindřich Heisler. Za války ho v žižkovské garsonce ukrývala malířka Toyen a zachránila mu život. Po válce společně odjeli exilu, zatímco v Praze zvedla hlavu další hrůzná diktatura. Tajemství osudové lásky, tvorby a boje proti strachu uschovali Toyen a Heisler do surrealistických básní a obrazů. Jejich život a umění splynuly na pozadí hrůz dvacátého století… Poetická próza Terezy Brdečkové se stala základem filmu Toyen. Ilustrováno obrazy Toyen a kolážemi klasika českého filmu Jana Němce.

Knižní podoba dlouholetého televizního pořadu Ještě jsem tady je výběrem z „rozhovorů s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou.“ Tereza Brdečková a Zdeněk Tyc v něm představili desítky českých seniorů. Někteří jsou právem slavní, jiní jsou neprávem zapomenuti. Ale téměř všichni prožili dík bouřlivým dějinám život jinak, než si představovali­.Tereza Brdečková převedla do literární polohy pravdivé příběhy lidí, jimž se život nevyhýbal.

Román je zpovědí současného mladého muže, středoškolského učitele dějepisu. Jako student se Aron stal zároveň aktérem i obětí sametové revoluce a teď zápasí s vlastní temnou minulostí, s nejasným pojetím dějin a s tím, že "slova jsou jako prošlé prášky a už na nikoho nepůsobí". Jedou v létě se rozhodne opustit školu, Prahu, přítelkyni i psychiatra. Připravuje se na cestu do Ameriky. Chce navštívit otce, jehož viděl jen jednou v životě za podivných okolností. Ale především chce pochopit význam tajemného hesla SIKA, které ho pronásleduje od dětství...

Román je založen na konfrontaci dvou dějových rovin – zdánlivě všedního příběhu dvou mladých lidí našich dní a pohádkové roviny starého orientálního vyprávění. Brdečková v orientálním vyprávění vychází z podrobného studia látky, nejde tedy o povrchní přetransponování. Jak postupujeme oběma příběhy, nacházíme v druhém náhle se zjevivší zrcadlo toho, jak žijeme, milujeme, mluvíme a myslíme my, dnešní lidé. Nejde o drastickou kritiku, ale o věrně zachycenou každodennost, z níž se vytrácí zázračné, tajemné a pohádkově vzácné.

Román je založen na konfrontaci dvou dějových rovin – zdánlivě všedního příběhu dvou mladých lidí našich dní a pohádkové roviny starého orientálního vyprávění. Brdečková v orientálním vyprávění vychází z podrobného studia látky, nejde tedy o povrchní přetransponování. Jak postupujeme oběma příběhy, nacházíme v druhém náhle se zjevivší zrcadlo toho, jak žijeme, milujeme, mluvíme a myslíme my, dnešní lidé. Nejde o drastickou kritiku, ale o věrně zachycenou každodennost, z níž se vytrácí zázračné, tajemné a pohádkově vzácné.

Chytré, ironické a často smutné fejetony o věcech, které se týkají každého z nás. "Psát v novinách o věcech na hranici mezi veřejným a soukromým není snadná práce. Česká žurnalistika postavená na osobním zážitku a názorech většinou upadá do rozšafného rozkládání a k smrti nudí po pár kouscích. U Terezy Brdečkové to ale neplatí. Díky talentu a schopnosti vidět věci neotřele je ve svých zprávách o světě geniální: kdo přečte první větu, je chycen a utrhne oči až se závěrečným rozuzlením." (Ivan Lamper)