Anna Brikciusová

Povídkový soubor violoncellistky, básnířky a spisovatelky pocházející z rodiny se širokým kulturním zázemím je jejím knižním debutem. Obsahuje nerozsáhlé povídkové texty plné fantazie, humoru, ironie i sebeironie. V obsáhlejší próze, jež dala titulu název, se pokouší vyrovnat s problémem „řízené smrti“, hojně diskutovaným a pro mnohé stále nepřijatelným. Navzdory věku se Anna Brikciusová vypořádala s tímto fenoménem citlivě, bez nadsázky, otevřeně a se snahou v mysli překonat dosavadní tabuizování eutanazie.

Ve své nejnovější sbírce básnířka navazuje na trend realizovaný i v předchozím básnickém souboru Kropení svěcenou vodou. Rozehrává motivy antropomorfizované přírody, lidské každodennosti a také aktuálního fenoménu izolace jedince, způsobené pandemií covidu-19. Příznačné jsou rovněž melodické základy autorčiných veršů, ovlivněné jejím hudebním vzděláním. Jak píše recenzent, čtení jejích veršů je čtením notových zápisů kantilén. Co je v této sbírce nové, je vysoká míra uplatnění smyslových vjemů, snad všech, které člověk má. A také poměrně složitá symbolika, nápadnější než jindy. Pozvání k četbě veršů, jež svým nevelkým rozsahem mohou budit dojem nenáročnosti, je zároveň pozváním k rozkrývání důmyslných symbolů, což se pro nás, čtenáře, může stát nečekaně hlubokým zážitkem.