Marek Brzkovský strana 2 z 2

Za druhé světové války se pro letce, kteří dokázali sestřelit pět a více nepřátelských letadel používal neoficiální, přesto velmi ceněný titul stíhací eso. Kult stíhacích es pěstovaly obě strany konfliktu. Stávala se oblíbeným soustem pro válečnou propagandu a jejich význam byl zcela mimořádný. U každé jednotky právě tito muži rozhodovali o úspěchu či neúspěchu bojových akcí. Tato poměrně malá skupina dosáhla většiny sestřelů, které jejich jednotka získala. Často se také stávali veliteli leteckých jednotek a mnoho z nich dosáhlo vysokých hodností. Osudy osmi mužů, popsané v této knize jsou rozdílné. Spojovalo je však jediné bojovali na té špatné straně. Všichni se narodili v zemích, které se v letech 19391945 nějakým způsobem zapojily do války na straně Osy a oni tak museli bojovat proti leteckým silám Spojenců. Vedli si v nich velmi dobře, vlastně úplně nejlépe, protože se stali esy s nejvyšším počtem vítězství ve své zemi. Někteří na straně poražených zůstali až do samého konce, jiným se podařilo včas přejít do vítězného tábora. Jejich osudy jsou proto velmi barvité a vesměs málo známé.

Během první světové války se zrodil pojem „stíhací eso“. Byl jím označován letec, který dokázal sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Šlo sice o neoficiální, zato však velmi ceněný titul – snad každý pilot se jím toužil stát. Do konce Velké války se mezi esa zařadili celkem čtyři čeští piloti létající v řadách rakousko-uherského letectva. Konkrétně se jednalo o Ottu Jindru, Jindřicha Kostrbu, Augustina Nováka a Josefa Nováka; za Čecha bývá označován také František, či spíše Franz, Slanina. Každý z těchto mužů byl velice barvitou osobností. A právě těmto úspěšným letcům je věnována kniha, kterou nyní držíte v rukách. Norbert a Marek Brzkovští, již zkušení autoři na poli dějin válečného letectva, se svým novým dílem pokusili vzdát hold těm, kteří byli dlouhá desetiletí opomíjeni – jen proto, že bojovali za „špatnou“ stranu. I těmto skvělým letcům však patří naše uznání.

Stíhací letectvo vždy představovalo elitu už tak elitní zbraně, jakou bezpochyby v každé armádě letectvo bylo. Jeho příslušníci tvořili svéráznou skupinu a většinou šlo o výrazné individuality. Jejich nejdůležitějším úkolem bylo vybojovat vzdušnou převahu nad bojištěm. Měli chránit vlastní vojska před nálety nepřítele a před jeho průzkumem a také doprovázet vlastní bombardéry. Ale především: Měli sestřelovat nepřátelské letouny. Už od první světové války obklopovala stíhací letce aureola novodobých rytířů nebes, což do jisté míry přetrvávalo i na začátku druhého světového konfliktu na západě. Když ale v červnu 1941 napadlo nacistické Německo Stalinův Sovětský svaz, začala válka jiného charakteru. Započal střet, v němž pro rytířství už nezbylo místo. Stíhači Luftwaffe byli svým založením hlavně lovci, kteří se snažili zlikvidovat co nejvíce nepřátelských letounů za co nejmenšího rizika. Sověti zase bojovali s odhodláním hraničícím až se sebeobětováním. Seznamte se s mozaikou legendárních strojů, leteckých es a taktik boje. Průvodcem vám bude jeden z nejerudovanějších českých autorů píšících o leteckém konfliktu na východní frontě druhé světové války.