Jaroslav Čejka strana 2 z 2

Čejkovy rybářské povídky přinášejí nejen zajímavé lovecké zážitky a autorovy osobní zkušenosti, ale i pozoruhodné sondy do života mužů, žen i dětí, které ovládla rybářská vášeň. A tak se líčení lovu hlavatek prolíná s milostným dobrodružstvím s krásnou Slovenkou, okázalé oslavy narozenin bývalého politika vrcholí opětovným sblížením někdejších přátel, když si spolu vyjedou na štiky a odvázaný mejdan v bytě populárních muzikantů končí nočním lovem sumců na Kampě.

Literatura se doposud chovala k houbám a houbařům dost macešsky. Vycházejí sice houbařské atlasy a kuchařky, ale povídek či románů inspirovaných houbařskými osudy tu zatím bylo jako šafránu. Tuto mezeru zaplňuje známý autor dvěma desítkami povídek, v e kterých hrají houby a houbaření roli katalyzátoru lidských osudů. Některé z povídek jsou humorné, jiné tragické, další se svým charakterem blíží malým detektivkám a najdeme zde i příběhy milostné až erotické.

Jak už sám název knihy napovídá, nejde o běžné paměti. Autor nahlíží na minulost prizmatem vzpomínek na zvířata, se kterými se v životě setkal, nebo která ho dokonce životem po nějakou dobu provázela. Těžiště jeho vzpomínek je v dětství a době dospívání, ale přesahují až do dnešních dnů - a stávají se tak i osobitým svědectvím o době, kterou většina z nás prošla. Tón, který autor pro své vyprávění zvolil, je mimořádně šťastný. Lehký, úsměvný nadhled, se kterým dokáže líčit i ne zrovna snadné chvíle v životě svém i svých blízkých, někomu možná vzdáleně připomene vzpomínkové prózy Betty McDonaldové či Jamese Herriota.