Michal Černý strana 2 z 2

Ve škole se jen velice málo prostoru věnuje tomu, jak se skutečně učit. Místo schopnosti aktivně samostatně poznávat a popisovat svět se těžiště výuky stále orientuje na znalosti a dovednosti odborného charakteru. Tato kniha se snaží být průvodcem všem, kdo by se rádi naučili učit se, a nevědí, jak na to. Snaží se klást důraz na schopnost číst a psát kritickým způsobem, kreativně myslet a organizovat svůj svět i čas. Zaměřuje se především na: - aktivní a kritické myšlení, - kreativitu a myšlenkové mapy, - paměťové techniky, - sebeřízení a organizaci času, - psaní poznámek i odborných textů, - učení se pomocí moderních technologií a skrze Internet a mnoho dalšího. Kniha je inspirací pro každého, kdo se rozhodne umět učit se zejména sám, a to bez ohledu na to, zda je žákem, studentem vysoké školy nebo již pracujícím. Dalšími zdroji informací mohou být weby Myslenkove-mapy.cz a Kreativni-uceni.cz. Autoři publikace navazují na svoji předešlou knihu Myšlenkové mapy pro studenty. O AUTORECH Dagmar Chytková Přemýšlivec, tvořivec a volnomyšlenkář. Lektorka informační gramotnosti, propagátorka nelineárního psaní, nadšenkyně do vzdělávacích technologií a zajímavých aplikací. Ukazuje lidem směr, jak uchopit své myšlenky a znalosti. Pomáhá jim hledat nové možnosti učení a zvyšovat množství pamatovaných informací. Michal Černý Teoretický fyzik a propagátor vzdělávacích technologií působící v Kabinetu knihovnictví a informačních studií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Učí studenty samostatně přemýšlet, integrovat technologie do vzdělávání sebe i druhých a hledat originální řešení. Od roku 2011 je šéfredaktorem serveru Myslenkove-mapy.cz.

Vzdělávání není činnost, která má končit za školními dveřmi. Naopak možnosti osobního rozvoje, studia toho, co je pro člověka skutečně zajímavé a důležité často začíná až tehdy, kdy má čas a možnost organizovat si učení se po svém. Ve škole se sice učíme spoustu zajímavých a důležitých věcí, ale samotnému procesu učení a různým technikám vzdělávání se, věnuje formální průprava velice malou pozornost. Kniha se nesnaží být teoretickým úvodem do vzdělávání dospělých nebo do celoživotního učení. Je spíše pečlivě vybraným souborem 69 metod či přístupů, které při učení sebe sama lze použít. Na velice krátkém prostoru se přitom seznámíte se základním významem dané aktivity, možnostmi jak s ní pracovat a často také s technologiemi, které takovou formu učení podporují. Právě důraz na technologie, online služby nebo různé zdroje a nástroje technického rázu dělají z knihy praktického průvodce pro vzdělávání se v informační společnosti, která právě na technologiích a schopnosti pracovat s informacemi počítá. V knize se dotýkáme mnoha témat, jako je například: • tvorba myšlenkových a konceptuálních map, • učení se příběhem, • jak efektivně číst online texty, • kreativní techniky psaní, • paměťové techniky, • vizualizace informací, • psaní poznámek v digitální podobě, • MOOC, • vlastní učební plán, • učení se prostřednictvím sociálních sítí atp. Knihu je možné vnímat jak jako určitý inspiromat pro sebeurčené učení se, kdy každý den můžeme vyzkoušet jednu techniku, tak jako praktickou příručku pro učitele, kteří chtějí podporovat a rozvíjet schopnosti studentů skutečně se učit.

Kniha Cesta vojáka představuje osobní příběh, ve kterém autor zachytil svou vlastní cestu – od své motivace pro vstup do armády přes zážitky během základní vojenské služby až po tvrdý výcvik a mnohaleté působení ve službě jako profesionální voják, během které se zúčastnil i čtyř misí v Afghánistánu. Ve své knize zachytil nejen život v armádě, tvrdou dřinu a povinnosti, které vojenská služba obnáší, ale i osobní život táty a manžela.

Jak ovlivňují technologie běžnou komunikaci nebo seznamování se s dívkou v baru? Kde jsou hranice mezi sci-fi a moderními nástroji pro zpracování emocí nebo velkých dat? To jsou jen některé otázky, na které se snaží nabízená publikace najít odpověď. Nedívá se na jednotlivé trendy jen očima technologií či ekonomie, ale dává jim také rozměr sociální a antropologický. Má přitom snahu věnovat se takovým tématům, která budou společnost měnit nejvíce a nejpřekvapivěji v nejbližších letech.

Kniha nabízí pohled do historického pozadí formulování koncepce informační gramotnosti jako určitého nástroje pro úspěšnou adaptaci na informační společnost. Nespokojuje se pouze s historickou analýzou, ale sleduje širší filozofická a pedagogická východiska celého fenoménu. Opírá se o myšlenky Luciana Floridiho, které kriticky analyzuje. V závěrečné části pak nabízí vlastní konceptualizaci tématu, která vyžaduje – v kontextu nástupu generativních systémů s umělou inteligencí a společenských změn – nové, hlubší pojetí tohoto fenoménu. Ukazuje, jakým novým způsobem se musíme s technologiemi naučit pracovat, abychom mohli žít v informačně udržitelné demokratické společnosti. Vzdělávání v práci s technikou a informacemi se zde stávají cestou k nově chápanému a hlubšímu humanismu.