Hugo Claus

Do odlehlé vlámské vesnice se v polovině šedesátých let vrací z vojenské služby v Kongu na smrt nemocný dezertér René Catrijsse. Dosud poklidný život obce naruší nejen jeho vzpomínky na zvěrstva páchaná armádou v Africe, ale i nakažlivá nemoc, která se po jeho příchodu začne vesnicí šířit. Neočekávaný návrat navíc oživí temnou kapitolu rodinné minulosti - René, oficiálně potomek bezvýznamného Vláma, je ve skutečnosti synem vlámského příslušníka SS a jeho matka působila jako ošetřovatelka v nacistické polní nemocnici. Pro své dílo typické tíživé téma vlámské válečné kolaborace a následků neuzavřené minulosti obecně podává Claus v sérii krátkých kapitol živým, trefným i poetickým stylem, potvrzujícím jeho renomé nejlepšího moderního vlámského prozaika.

A "Belgium bánata" alighanem messze földön a leghíresebb flamand regény, melyből sok mindent megérthetünk a holland és a francia nyelvű belgák (vagyis a flamandok és a vallonok) mélyen gyökerező, ma egyre inkább felszínre kerülő konfliktusáról, a flamand nép önmeghatározásának alapjairól. Ám a Belgium bánata elsősorban fejlődésregény, mely Louis Seynaeve életét követi végig az internátusban töltött gyermek- és kamaszkortól az eszmélésig, a "von Haus aus" (Flandriában nagyon sokáig meghatározó) katolikus identitás elhagyásáig, majd az íróvá válásig. Az önéletrajzi elemekkel teleszőtt mű főszereplője fantáziáiban, kisded játékaiban, végül pedig az írásban talál menedéket a bentlakásos iskola, a család és a második világháború megannyi csalása, csalódása elől. A hatalmas, hömpölygő írásfolyamban a legkülönfélébb stíluselemek keverednek, és a szarkasztikus, finom humornak ugyanúgy helye van benne, mint a tragikus, megrázó momentumoknak. "Olyan könyvet akarok írni, amely bemutatja azt a Flandriát, amit én ismertem, de ma már nem létezik" - mondta a szerző néhány évvel a mű megírása előtt. Sikerült: a "Belgium bánata" nagyon flamand könyv, melynek írói megoldásai, látásmódja számos mai flamand szerző munkásságában is vissza-visszaköszön.

Do odlehlé vlámské vesnice se v polovině šedesátých let vrací z vojenské služby v Kongu na smrt nemocný dezertér René Catrijsse. Dosud poklidný život obce naruší nejen jeho vzpomínky na zvěrstva páchaná armádou v Africe, ale i nakažlivá nemoc, která se po jeho příchodu začne vesnicí šířit. Neočekávaný návrat navíc oživí temnou kapitolu rodinné minulosti - René, oficiálně potomek bezvýznamného Vláma, je ve skutečnosti synem vlámského příslušníka SS a jeho matka působila jako ošetřovatelka v nacistické polní nemocnici. Pro své dílo typické tíživé téma vlámské válečné kolaborace a následků neuzavřené minulosti obecně podává Claus v sérii krátkých kapitol živým, trefným i poetickým stylem, potvrzujícím jeho renomé nejlepšího moderního vlámského prozaika.

Monumentální román „Smutek Belgie“ (Het verdriet van België, 1983) představuje široké panoptikum osudů jedné rodiny ze západovlámského městečka od doby Hitlerova nástupu k moci až do konce druhé světové války. Toto stěžejní dílo nizozemsky psané literatury se dá číst v mnoha rovinách: jako autobiografický bildungsroman, jako příběh vlámského národního obrození vedoucího ke kolaboraci s německými okupanty, jako román o psaní románu, jako metatextové dílo propojující odkazy na klasickou světovou tvorbu i jako román psychologický, ilustrující nejen nefunkční mezilidské vztahy, ale také rozklad celé společnosti. V neposlední řadě ho lze vnímat jako román válečný, byť na válku nenahlíží prostřednictvím dramatických zvratů z bojišť, nýbrž skrze obyčejné životy lidí, jejichž malost autor pitvá nemilosrdně ostrým nožem.